T-38 (tank)

T-38
Raritní T-38RT vyzbrojený 20mm kanónem
Typ vozidla	obojživelný tank
Země původu	Sovětský svaz
Historie
Výrobce	továrna č. 37
Návrh	1934-1936
Období výroby	1937-1939
Vyrobeno kusů	~1300
Základní charakteristika
Posádka	2
Délka	3,78 m
Šířka	2,33 m
Výška	1,63 m
Hmotnost	3,3 t
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování	9 mm
Hlavní zbraň	kulomet DT 7,62 mm
Pohon a pohyb
Pohon	zážehový GAZ-AA nebo GAZ M-1 40 hp (30 kW)
Odpružení	vinutá pružina
Max. rychlost	40 km/h
Poměr výkon/hmotnost	12 hp/tunu
Dojezd	220 km

T-38 byl sovětský obojživelný tank produkovaný v letech 1936-1939. Vznikl na základě důkladné přestavby tanku T-37, který měl nahradit. Celkem bylo vyrobeno asi 1300 kusů.

Tento stroj byl celkově technicky spolehlivější a v některých parametrech i lepší, než jeho předchůdce, nicméně základní nedostatky: slabá výzbroj a zcela nedostatečné pancéřování, mu zůstaly. Tanky T-38 utrpěly během Zimní války i prvních měsíců Velké vlastenecké války značné ztráty, nicméně u průzkumných jednotek se ještě nějakou dobu udržely. Poslední bojové nasazení těchto strojů bylo zaznamenáno v roce 1944 při překračování řeky Svir. Tehdy ovšem již představovaly raritu i pro rudoarmějce.

Určitý počet ukořistěných T-38 zařadila ke svým průzkumným jednotkám i Finská armáda, která je nasazovala v severských oblastech, kde tolik nehrozilo jejich střetnutí s protitankovými děly nebo obrněnou technikou. V roce 1944 byly všechny tyto stroje vyřazeny a použity jako cvičné cíle.

Byl učiněn pokus přezbrojit tyto tanky na 20mm automatický kanón TNŠ, ale nakonec od toho bylo upuštěno. Nový kanón dostalo mizivé množství strojů.

Verze

• T-38 - standardní sériová verze
• T-38-M1 - pokus o zavedení nové převodovky, která se však nakonec ukázala příliš složitá pro sériovou výrobu
• T-38-M2 - verze s novým motorem GAZ M-1
• T-38RT - verze vybavená radiostanicí
• NII-20 - experimentální verze. T-38 (NII-20) se zvláštní radiostanicí měl nasměrovat teletank T-26 (TT-26) naložený výbušninami na objekt a odpálit ho na dálku.
• T-38(TU) - velitelská verze, vyznačovala se rozměrnou rámovou anténou radiostanice po obvodu horní části korby. Tato verze sloužila velitelům tankových jednotek, kteří pomocí radiostanice, udržovali spojení s vyššími stupni velení. Podřízeným tankům se povely sdělovaly pomocí signalizačních praporků.
• OT-38 - plamenometná verze
• T-38TT - teletank
• T-20 Komsomolec - Dělostřelecký tahač
• SU-45 - samohybné dělo vyzbrojené 45mm kanónem

Literatura

• Ivo Pejčoch, Svatopluk Spurný - Obrněná technika 3, SSSR 1919-1945 (I. část), Ares, Vašut 2002, ISBN 80-86158-31-4

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu T-38 na Wikimedia Commons