Taťána Nikolajevna

Taťána Nikolajevna
	Velkokněžna ruská
	Velkokněžna Taťana Nikolajevna v roce 1914.
Úplné jméno	Její Imperátorská Výsost velkokněžna Taťána Nikolajevna.
Křest	20. června 1897
Narození	10. června 1897 (29. května); Petrodvorec, Petrohradská gubernie, Ruské impérium
Úmrtí	17. července 1918 (ve věku 21 let); Jekatěrinburg, Permská gubernie, RSFSR
Pohřbena	Chrám svatého Petra a Pavla, Petrohrad, Rusko
Dynastie	Holstein‑Gottorp‑Romanov
Otec	car Mikuláš II.
Matka	Alexandra Fjodorovna
Podpis
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatá Taťána Nikolajevna (rusky Татья́на Никола́евна, 29. května^jul./ 10. června 1897^greg. Petrodvorec, Petrohradská gubernie, Ruské impérium – 17. července 1918, Jekatěrinburg, Permská gubernie, RSFSR) byla velkokněžna (великая княжна) (Její Imperátorská Výsost), druhá dcera cara Mikuláše II. a jeho choti Alexandry Fjodorovny (narozené jako princezna Alix Hesensko-Darmstadtská).

Život

Taťána se narodila roku 1897 v Petrohradě. Vyrůstala na carském dvoře společně se svými sestrami Olgou, Marií, Anastázií a bratrem carevičem Alexejem.

Ze všech dcer byla velkokněžna Taťána carevně Alexandře Fjodorovně nejbližší, vždy se ji snažila zahrnovat starostlivostí a klidem, vyslyšet ji a pochopit.

První světová válka

V době první světové války (1914–1918) se aktivně zapojila do veřejně prospěšné činnosti, byla čestnou prezidentkou «Taťánina výboru» — organizace, zabývající se poskytování pomoci uprchlíkům a dalším lidem kteří utrpěli nějaké ztráty způsobených válkou. Spolu s matkou carevnou a starší sestrou Olgou pravidelně pracovala ve špitálech a lazaretech. Pořádala sbírky milodarů na pomoc raněným a postiženým.

Uvěznění a smrt

V březnu 1917 byla společně s celou carskou rodinou podrobena uvěznění v Carském Selu, poté byla deportována nejprve do Tobolsku, poté do Jekatěrinburgu.

Velkokněžna Taťána Nikolajevna byla spolu s celou carskou rodinou zavražděna v noci ze 16. na 17. července roku 1918 ve sklepě domu inženýra N. N. Ipaťjeva v Jekatěrinburgu. Jejím vrahem byl čekista Jakov Jurovskij.

V polovině 90. let 20. století byly její pravděpodobné ostatky převezeny a pohřbeny v Petropavlovské pevnosti. V roce 2000 byla velkokněžna Taťána, spolu s rodiči a sourozenci pravoslavnou církví kanonizována jako „strastotěrpěc”.

Výpovědi o jejím životě

Sofie Jakovlevna Ofrosimovová, carevnina dvorní dáma, o Taťáně napsala následující^[1]: «Napravo ode mne sedí velkokněžna Taťána Nikolajevna. Ona je velkokněžna celou svou bytostí, ona je tak aristokratická a vznešená. Její tvář je matně bledá, pouze líce se maličko růžoví, přímo zpod její tenké pokožky prosvítal růžový atlas. Její profil je bezchybně krásný, doslova jako vytesaný z mramoru dlátem velkého sochaře. Svérázný vzhled a originalitu jejího obličeje ještě podtrhují oči posazené daleko od sebe. Jí více než jejím sestrám sluší šátek milosrdné sestry a červený kříž na hrudi. Méně často než její sestry se také směje. Její tvář má někdy soustředěný a přísný výraz. V tyto chvilky je velmi podobná matce. Na alabastrových rysech jejího obličeje jsou patrné stopy napjaté mysli a někdy téměř melancholie. Beze slov cítím, že je něčím zvláštní, jiná než její sestry, nehledě na její dobrotu a přívětivost, které mají společné. Cítím, jako by v ní byl obsažen celý jiný osobitý svět.»

« Její profil bezchybně krásný, doslova jako vytesaný z mramoru dlátem velkého sochaře…»

Baronka Sofie Buxhoeveden napsala toto:

„

Taťána Nikolajevna, byla – podle mého názoru – ze všech dětí nejlepší. Postavou byla vyšší než její matka, a tak štíhlá a dobře stavěná, že její vysoká postava (175 cm) nebyla vůbec na závadu. Měla nádherné, pravidelné rysy obličeje, podobala se svým překrásným carským příbuzným, jejichž portréty krášlily palác. Tmavovlasá, bledolící, s široko rozesazenýma očima – to jejímu vzhledu přidávalo poetický, poněkud nepřítomný výraz, což neodpovídalo její povaze. Byla v ní obsažena směs upřímnosti, přímočarosti a tvrdohlavosti, sklony k poetičnosti a abstraktnímu myšlení. Byla ze všech nejbližší matce a byla oblíbenkyní její i otce cara. Zcela prosta ješitnosti, byla vždy ochotna odložit své plány, naskytla-li se možnost jít na procházku s otcem, předčítat matce, učinit cokoli, oč byla požádána. Byla to především Taťána, která se ráda mazlila s mladšími sourozenci, pomáhala organizovat činnost v paláci, aby se oficiální ceremonie shodovaly s osobními plány rodiny. Ovládala praktický um detailního přístupu ke všemu, zděděný po carevně - matce.

“