Tabák (produkt)

Tabák je obecný termín pro jakýkoli produkt vyrobený ze sušených listů rostlin z rodu nicotiana. Zpracovávají se přitom hlavně listy tabáku virginského, méně často tabáku selského. Sušené tabákové listy se používají hlavně ke kouření v cigaretách a doutnících, méně obvykle v dýmkách a vodních dýmkách. Mohou být také konzumovány jako šňupací tabák či žvýkací tabák. Lze připravovat i výluh (švédský snus). Okrajovým způsobem konzumace je vkládání mezi zuby a rty (bez žvýkání). Tabák obsahuje vysoce návykový stimulační alkaloid nikotin a také harmalové alkaloidy.^[1] Užívání tabáku je příčinou nebo rizikovým faktorem mnoha smrtelných onemocnění, včetně rakoviny, zejména těch druhů, které postihují srdce, játra a plíce. V roce 2008 označila Světová zdravotnická organizace užívání tabáku za jednu z největších příčin úmrtí, kterým lze předcházet.^[2] Český pojem tabák je odvozen ze španělského slova tabaco. Přesný původ tohoto slova je sporný, patrně bylo odvozeno z taínštiny, kde podobné slovo znamenalo buď svitek tabákových listů (podle Bartolomé de las Casase), nebo druh dýmky ve tvaru písmene L používané ke vdechování tabákového kouře, přičemž samotné listy byly nazývány cohiba.^[3]

V Americe se tabák používal již ve starověku, nejstarší známé pěstírny se nacházejí v Mexiku a jsou datovány 1400–1000 před naším letopočtem.^[4] Funkce užívání u indiánů byla společenská, léčebná i rituální. Do Evropy dovezl semena tabákových rostlin dvorní lékař španělského krále Filipa II. Francisco Hernández de Toledo. Stalo se tak v roce 1559. Byla vysazena na předměstí Toleda, v oblasti známé kvůli cvrlikání cikád jako „Los Cigarrales“ (odtud slovo „cigareta“ i „cigar“, jež je v mnoha jazycích označením pro doutník). Zprvu se k inhalaci užívala hlavně dýmka, přičemž tato konzumace byla spjata s nadějemi Evropanů na léčebný účinek. Kupříkladu astronom Thomas Harriot, která navštívil Nový svět roku 1585, napsal, že rostlina „otevírá všechny póry a průchody těla“, takže těla domorodců „jsou pozoruhodně zachována ve zdraví a neznají mnoho těžkých nemocí, kterými jsme v Anglii často postiženi“.^[5] Tyto naděje rychle pominuly, ale obliba tabáku neustále stoupala, a to až do konce 20. století.

Již v 16. století se objevil první zákaz kouření, vydal ho na veřejných místech papež Urban VII.^[6] Kolem roku 1700 již byla produkce tabáku masivním průmyslovým odvětvím. Přestože velká část zisků šla do Anglie, anglický král Jakub I. Stuart byl velkým nepřítelem kouření a sepsal první protikuřácký spis historie: A Counterblaste to Tobacco. Kouření nezakázal, ale tabák silně zdanil.

Kouření doutníků se stalo ve Spojených státech populární na konci 18. století, v Evropě v 19. století. Na konci 19. století se staly populárními cigarety. James Bonsack vynalezl roku 1880 stroj na automatizaci výroby cigaret.^[7] Toto zvýšení produkce umožnilo obrovský růst tabákového průmyslu.

Stát Minnesota v roce 1975 vydal zákaz kouření na veřejných místech, přesto byly cigarety až do 80. let 20. století v USA vnímány jako národní symbol. 90. léta však znamenala zlom a po několika spektakulárních soudních procesech, v nichž byla soudně potvrzena zdravotní škodlivost kouření, začala být vůči tabáku uplatňována restriktivní opatření i v USA (omezení reklamy a marketingu, varování konzumentům na produktech i v místě prodeje apod.).^[8] Důsledkem bylo snížení světové produkce tabáku. Ta byla rekordní roku 1992, kdy bylo vyrobeno 7,5 milionu tun listů. Poté začalo docházet k poklesu až na 5,9 milionu tun v roce 2020. Pokles však není tak rychlý, jak by odpovídalo poměrně rychlému ústupu tabákových výrobků v rozvinutých zemích, neboť tabákový průmysl si našel nová odbytiště, a to zejména v Číně. Číňané vzali pokles v západních zemích jako příležitost a již v roce 1997 pocházelo 47 % světové produkce tabáku právě z Číny. V roce 2010 již měla Čína největší počet kuřáků na světě - 320 milionů.^[9] K roku 2020 byly největšími producenty tabáku Čína (36,3 %), Indie (12,9 %), Brazílie (11,9 %) a Zimbabwe (3,5 %).

Pro miliony čínských farmářů se tabák stal hlavní plodinou, přesto pro ně není pěstování tabáku tak výnosné jako pěstování bavlny nebo cukrové třtiny, protože výkupní cenu určuje čínská vláda a tato cena je nižší než přirozená tržní cena. Na druhou stranu je cena garantována a řada farmářů tak volí "sázku na jistotu". Státní regulace ceny není v Číně až tolik obvyklá, ale v případě tabáku je zdůvodněná státním cigaretovým monopolem. Dovoz cigaret je do Číny zakázaný a všechny vykouřené tabákové výrobky v Číně jsou vyrobeny doma. Státní správa tabákového monopolu tak vytváří již 12 % čínského národního důchodu.^[10] Tato organizace je největším světovým výrobcem cigaret na světě. V západním světě jsou to společnosti Altria Group, British American Tobacco, Japan Tobacco a Imperial Brands.^[11]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tobacco na anglické Wikipedii.