Tabebuja

Tabebuja
	Rozkvetlá tabebuja růžová
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida);
Řád	hluchavkotvaré (Lamiales);
Čeleď	trubačovité (Bignoniaceae);
Rod	tabebuja (Tabebuia); Gomes ex DC., 1838
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tabebuja^[1] (Tabebuia) je rod dřevin z čeledi trubačovité (Bignoniaceae). Jsou to stromy nebo keře s jednoduchými nebo dlanitě složenými, vstřícnými listy a nápadnými bílými, červenými nebo purpurovými, trubkovitými nebo zvonkovitými květy. Rod zahrnuje v současném pojetí asi 70 druhů, přibližně 30 převážně žlutě kvetoucích druhů bylo přeřazeno do rodu Handroanthus. Tabebuji se vyskytují v tropické a subtropické Americe od Mexika po severní Argentinu. Některé druhy jsou pěstovány v tropech jako okrasné dřeviny. Z některých druhů rodu Handroanthus se připravuje léčivý nálev známý jako lapačo, jiné jsou vyhledávány pro velmi tvrdé dřevo, obchodované pod názvem ipé.

Popis

Zástupci rodu tabebuja jsou opadavé nebo stálezelené stromy a keře. Některé druhy jsou mohutné stromy převyšující korunní patro pralesa. Listy jsou dlanitě složené ze 3 až 7 lístků, řidčeji jednolisté (Tabebuia insignis, T. striata, T. orinocensis). Charakteristické je odění z drobných a někdy stopkatých šupin. Květy jsou uspořádány ve vrcholové latě či hroznu, nebo jednotlivé. Kalich je miskovitý, zvonkovitý nebo trubkovitý, na konci uťatý, dvoulaločný nebo s 5 mělkými laloky. Koruna je bílá, žlutá, purpurová nebo červená, nálevkovitá až zvonkovitá, lysá nebo na vnitřní straně chlupatá. Tyčinky jsou 4 + 1 sterilní staminodium. Semeník je svrchní, srostlý ze 2 plodolistů, čárkovitě podlouhlý. Obsahuje 2 komůrky s mnoha vajíčky. Plody jsou krátce nebo dlouze protáhlé tobolky pukající 2 chlopněmi. Na povrchu jsou hladké nebo různě příčně zvlněné či hrbolkaté, lysé nebo pokryté šupinkami, hvězdovitými nebo stromečkovitými chlupy. Semena jsou buď tenká se 2 blanitými křídly nebo kulovitá a bezkřídlá.^[2]^[3]

(c) Forest & Kim Starr, CC BY 3.0
List Tabebuia serratifolia
Květy Tabebuia heterophylla
Puklý plod Tabebuia stenocalyx

Rozšíření

Rod tabebuja zahrnuje v současném taxonomickém pojetí asi 70 druhů. Je rozšířen pouze v Americe od Mexika po severní Argentinu a Paraguay. Druh Handroanthus ochraceus (syn. Tabebuia ochracea) má rozsáhlý areál rozšíření sahající od Salvadoru až po Argentinu a Paraguay.^[2]

Tabebuji rostou nejčastěji v nižších nadmořských výškách jako součást opadavých, poloopadavých i stálezelených tropických lesů. Některé druhy rostou v montánních lesích nebo v nížinách na zaplavovaných půdách. Tabebuia fluviatilis roste nejčastěji na rozhraní mořských mangrovů a sladkovodních bažin.^[2]

Ekologické interakce

Květy tabebují jsou cizosprašné a jsou opylovány zejména včelami. Mnohé druhy kvetou masivně v bezlistém stavu. U druhů Tabebuia aurea a Handroanthus ochraceus z Brazílie bylo zjištěno, že kvetou synchronně. Při analýze opylovačů těchto dvou druhů bylo zjištěno celkem 14 druhů včel z čeledí Apidae, Anthophoridae a Halictidae.^[4] Kmeny některých tabebují jsou duté a obývané mravenci.^[5] Tabebuja růžová má na listech a mladých stoncích extraflorální nektária s hojným nektarem, který mravenci vyhledávají. Na oplátku stromy chrání před býložravci.^[6]

Zajímavosti

Jméno Taebuia je založeno na domorodém názvu používaném brazilskými indiány kmene Tupí. Název vznikl spojením dvou výrazů, mravenec a dřevo, a souvisí s tím, že duté kmeny tabebují jsou často obývány mravenci.^[5]

Taxonomie

Molekulárními metodami bylo zjištěno, že rod Tabebuia v klasickém pojetí byl parafyletický a skládal se dokonce ze 3 různých linií. Asi 30 druhů bylo v roce 2007 přeřazeno do rodu Handroanthus. Jedná se převážně o žlutě kvetoucí druhy. Další znaky odlišující tento rod od rodu Tabebuia se týkají mj. odění listů a kalicha (jednoduché, hvězdovité nebo stromečkovité chlupy na rozdíl od šupin u Tabebuia). Zástupci rodu Handroanthus mají též velmi tvrdé dřevo s vysokým obsahem fenolické sloučeniny lapačolu, zatímco Tabebuia má středně těžké dřevo a lapačol chybí. Po revizi zůstaly v rodu Tabebuia pouze 2 žlutě kvetoucí druhy: Tabebuia aurea a T. nodosa. Dva druhy s unikátním toulcovitým kalichem stejné barvy jako koruna byly přeřazeny do rodu Roseodendron.^[3] ^[7]

Kladogram vývojové větve trubačovitých zahrnující rod Tabebuia a příbuzné rody. Tučně označené rody byly vyčleněny z rodu Tabebuia.

Sparattosperma

	Ekmanianthe

	Tabebuia s.str.

Zeyheria

	Godmania

	Cybistax

Roseodendron

Handroanthus

Spirotecoma

Parmentiera

	Crescentia

	Amphitecna

^[7]^[8]

Zástupci

tabebuja růžová (Tabebuia rosea)^[9]

Význam

Většina druhů většího hospodářského významu byla přeřazena do rodu Handroanthus. Z kůry druhů H. impetiginosus a H. heptaphyllus se připravuje léčivý nápoj známý jako lapačo. Některé druhy, např. Handroanthus heptaphyllus a H. ochraceus, jsou zdrojem tvrdého a ceněného dřeva, obchodovaného pod názvem ipé.^[10]^[11] Mnoho druhů se pěstuje v tropech jako okrasné dřeviny. Z růžově až purpurově kvetoucích je to zejména tabebuja růžová (Tabebuia rosea), T. bahamensis, T. lepidota, T. impetiginosa, T. heterophylla, T. haemantha a kříženec 'Carib Queen', žlutě kvetou T. aurea, Handroanthus umbellatus, H. guayacan a H. chrysotrichus.^[11]^[12]

Dřevo jihoamerické tabebuji z příbuzenstva Tabebuia casssinoides

Reference

↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.
↑ ^a ^b ^c BERRY, P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. III). Missouri: Timber Press, 1997. ISBN 0-915279-46-0. (anglicky)
↑ ^a ^b GROSE, Susan O.; OLMSTEAD, R.G. Taxonomic Revisions in the Polyphyletic Genus Tabebuia s. l. (Bignoniaceae). Systematic Botany. 2007, čís. 32(3), s. 660–670. Dostupné online.
↑ BARROS, M.G. Pollination ecology of Tabebuia aurea (Manso) Benth. & Hook. and T. ochracea (Cham.) Standl. (Bignoniaceae) in Central Brazil cerrado vegetation. Brazilian Journal of Botany. Sept. 2001, čís. 24(3). Dostupné online. ISSN 1806-9959.
↑ ^a ^b SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton: Princeton University Press, 2003. ISBN 0691116946. (anglicky)
↑ RIEDEL, J. et al. Effects of ants on arthropod assemblages of a native timber tree in a tropical reforestation plantation. Journal of Applied Entomology. 2013, čís. 137, s. 418–428. Dostupné online.
↑ ^a ^b GROSE, Susan O.; OLMSTEAD, R.G. Evolution of a Charismatic Neotropical Clade: Molecular Phylogeny of Tabebuia s. l., Crescentieae, and Allied Genera (Bignoniaceae). Systematic Botany. 2007, čís. 32(3), s. 650–659. Dostupné online.
↑ OLMSTEAD, Richard G. et al. Phylogeny of Bignoniaceae. American Journal of Botany. Sep. 2009, čís. 96(9). Dostupné online.
↑ KUNTE, Libor; ZELENÝ, Václav. Okrasné rostliny tropů a subtropů. Praha: Grada, 2009. ISBN 978-80-247-1548-3.
↑ VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.
↑ ^a ^b LLAMAS, Kirsten Albrecht. Tropical Flowering Plants. Cambridge: Timber Press, 2003. Dostupné online. ISBN 0-88192-585-3. (anglicky)
↑ The Plant List [online]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-05-23. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu tabebuja na Wikimedia Commons

[bsl-1] SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.

[vengua_3-2] BERRY, P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. III). Missouri: Timber Press, 1997. ISBN 0-915279-46-0. (anglicky)

[grose2-3] GROSE, Susan O.; OLMSTEAD, R.G. Taxonomic Revisions in the Polyphyletic Genus Tabebuia s. l. (Bignoniaceae). Systematic Botany. 2007, čís. 32(3), s. 660–670. Dostupné online.

[barros-4] BARROS, M.G. Pollination ecology of Tabebuia aurea (Manso) Benth. & Hook. and T. ochracea (Cham.) Standl. (Bignoniaceae) in Central Brazil cerrado vegetation. Brazilian Journal of Botany. Sept. 2001, čís. 24(3). Dostupné online. ISSN 1806-9959.

[neoflo-5] SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton: Princeton University Press, 2003. ISBN 0691116946. (anglicky)

[riedel-6] RIEDEL, J. et al. Effects of ants on arthropod assemblages of a native timber tree in a tropical reforestation plantation. Journal of Applied Entomology. 2013, čís. 137, s. 418–428. Dostupné online.

[grose-7] GROSE, Susan O.; OLMSTEAD, R.G. Evolution of a Charismatic Neotropical Clade: Molecular Phylogeny of Tabebuia s. l., Crescentieae, and Allied Genera (Bignoniaceae). Systematic Botany. 2007, čís. 32(3), s. 650–659. Dostupné online.

[olmstead-8] OLMSTEAD, Richard G. et al. Phylogeny of Bignoniaceae. American Journal of Botany. Sep. 2009, čís. 96(9). Dostupné online.

[kunte-9] KUNTE, Libor; ZELENÝ, Václav. Okrasné rostliny tropů a subtropů. Praha: Grada, 2009. ISBN 978-80-247-1548-3.

[urtas-10] VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.

[tropflpl-11] LLAMAS, Kirsten Albrecht. Tropical Flowering Plants. Cambridge: Timber Press, 2003. Dostupné online. ISBN 0-88192-585-3. (anglicky)

[pll-12] The Plant List [online]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-05-23. (anglicky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

Navigation

Navigace

Tématické portály