Tagir Chajbulajev
| Tagir Chajbulajev | |
|---|---|
 (c) Kremlin.ru, CC BY 4.0 | |
| Narození | 24. července 1984 (38 let) Kiziljurt |
| Bydliště | Petrohrad |
| Povolání | judista |
| Ocenění | Řád přátelství medaile Řádu za zásluhy o vlast 2. třídy |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| Přehled medailí | ||
|---|---|---|
 Judo na LOH | ||
| zlato | LOH 2012 | polotěžká váha |
| Mistrovství světa v judu | ||
| zlato | MS 2011 | polotěžká váha |
| Mistrovství Evropy v judu | ||
| zlato | ME 2009 | polotěžká váha |
Tagir Chajbulajev (anglickým přepisem Tagir Khaibulaev; 24. červenec 1984 Kiziljurt, Sovětský svaz) je ruský zápasník – judista dagestánské (avarské) národnosti, olympijský vítěz z roku 2012.
Sportovní kariéra
Zápasení se věnoval od útlého dětství v rodném Kiziljurtu. V 11 letech se s rodinou přestěhoval do Samary, kde pokračoval v tréninku olympijského zápasu pod vedením Viktora Jermakova (trenér olympijského vítěze Anatolije Bykova) a od střední školy začal navštěvovat tréninky juda. Na judo sa přeorientoval, protože jeho otec chtěl aby pracoval u policie.[1] Jeho prvním učitelem juda/samba byl Vjačeslav Archipov a v seniorském věku se připravoval pod vedením Nikolaje Petrova.[2] V ruské seniorské reprezentaci se prosazoval od roku 2009 po přestupu do Petrohradu, pod křídla trenéra Michaila Rachlina.[3] V reprezentaci spolupracoval s italským trenérem Ezio Gambou, který ho v roce 2012 jako úřaducíjího mistra světa nominoval na olympijské hry v Londýně. Na olympijský turnaj se připravil velmi dobře, ve čtvrtfinále zachránil zápas v poslední minutě s Čechem Lukášem Krpálkem v boji na zemi, v semifinále mu při hantei (praporky) s Němcem Dmitrijem Petersem pomohla přítomnost ruského prezidenta Vladimira Putina. Ve finále se utkal s Mongolem Tüvšibajarem, který do zápasu nastoupil přes vážné zranění kolene. Finále rozhodl po minutě boje technikou seoi-nage a získal zlatou olympijskou medaili. Po olympijských hrách vypadl z tréninkového rytmu, do kterého se jen s obtížemi vracel. Přesto se mu podařilo nasbírat dostatečný počet bodů pro přímou kvalifikaci na olympijské hry v Riu v roce 2016. Jeho účinkování na olympijských hrách v Riu ukončil hned v prvním kole Ázerbájdžánec Elmar Gasimov.
Vítězství ve SP
- 2009 - 2x světový pohár (Tbilisi, Abú Zabí)
- 2010 - 1x světový pohár (Řím)
- 2012 - 1x světový pohár (Madrid)
- 2014 - 1x světový pohár (Ulánbátar)
- 2015 - 1x světový pohár (Abú Zabí)
- 2016 - 1x světový pohár (Madrid)
Výsledky
| Turnaj | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | ||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30 | 31 | 32 | |||||||||||
| střední váha | polotěžká váha | |||||||||||||||||||||
| Olympijské hry | — | 1. | úč. | |||||||||||||||||||
| Mistrovství světa | — | — | úč. | úč. | 1. | — | 5. | — | ||||||||||||||
| Mistrovství Evropy | — | — | — | — | 1. | — | úč. | — | — | — | — | — | ||||||||||
| ME do 23 let | úč. | 3. | ||||||||||||||||||||
Reference
- ↑ http://www.judo.ru/news/6207/
- ↑ Archivovaná kopie. old.spbvedomosti.ru [online]. [cit. 2016-07-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-17.
- ↑ Jeho otec Anatolij Rachlin byl osobním trenérem Vladimira Putina.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tagir Chajbulajev na Wikimedia Commons - Tagir Chajbulajev v databázi Olympedia (anglicky)
- Výsledky a novinky Tagira Chajbulajeva na judoinside.com
- Výsledky a novinky Tagira Chajbulajeva na judobase.org
Média použitá na této stránce
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here was specified in 2023 guidelines.
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here was specified in 2023 guidelines.
.svg)
(c) I, Cmapm, CC BY-SA 3.0
The flag of the Soviet Union (1955-1991) using a darker shade of red.
(c) I, Cmapm, CC BY-SA 3.0
The flag of the Soviet Union (1955-1991) using a darker shade of red.
.svg)
Variant version of a flag of Japan, used between January 27, 1870 and August 13, 1999 (aspect ratio 7:10).
Olympijská vlajka
.svg)
Flag of South Korea (1949-1984)
.svg)
The flag of Brazil from 1968 to 1992 with 23 stars.
.svg)
Flag of Belarus 1995-2012
.svg)
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
.svg)
.svg)
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).
.svg)
.svg)
Flag of the Socialist Federal Republic of Yugoslavia (1946-1992).
The design (blazon) is defined in Article 4 of the Constitution for the Republic of Yugoslavia (1946). [1]
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
The flag of Brazil from 1968 to 1992 with 23 stars.