Taha Husajn
Taha Husajn | |
---|---|
Narození | 14. listopadu 1889 Minjá |
Úmrtí | 28. října 1973 (ve věku 83 let) Káhira |
Povolání | jazykovědec, historik, překladatel, spisovatel, literární kritik, vysokoškolský učitel, politik, literární vědec, romanopisec a literární historik |
Stát | Egypt |
Alma mater | Fakulta umění Pařížské univerzity Káhirská univerzita Univerzita v Montpellier Univerzita al-Azhar |
Významná díla | The Future of Culture in Egypt On Pre-Islamic Poetry |
Ocenění | velkokříž Řádu Alfonse X. Moudrého (1950) Cena OSN na poli lidských práv (1973) Řád republiky čestný doktor Univerzity Complutense v Madridu Řád za občanské zásluhy … více na Wikidatech |
Manžel(ka) | Sūzān Ṭāhā Ḥusayn |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Taha Husajn (15. listopadu 1889, Minjá - 28. října 1973, Káhira) byl egyptský spisovatel.
Život
Narodil se v rodině cukrovarského úředníka. Po neštovicích a nepovedené operaci byl od dvou let slepý.[1] Měl se tudíž stát profesionálním recitátorem koránu, což bylo obvyklé zaměstnání nevidomých v arabském světě. Přemluvil ale rodiče, aby mohl studovat. Nejprve na náboženské univerzitě Al-Azhar v Káhiře, ale když byla v roce 1908 v Káhiře založena první světská univerzita evropského typu, přešel na ni. Studoval filozofii, promován byl v roce 1914. Jeho rigorózní práce pojednávala o filozofovi Abu Allá ben Malaincanovi al Maarim, který byl rovněž slepý. Poté získal stipendium ve Francii. Nejprve studoval v Montpellier, později na Sorbonně. Doplňoval si vzdělání v oblasti klasických jazyků, v sociologii i historii. Na Sorbonně promoval v roce 1917. Ve Francii se také oženil. Roku 1919 se vrátil do Egypta. Stal se profesorem filozofie a historie na univerzitě v Káhiře. Velký rozruch a odpor konzervativních kruhů vyvolala jeho literárně vědná publikace O předislámské poezii. Byla zakázána a Husajn byl přeložen na ministerstvo, aby neměl vliv na mládež. Obrátil se proto k beletrii. V roce 1929 vydal román nazvaný Dny. Ten mu zajistil světovou slávu. Vrátil se pozvolna k literární vědě a v roce 1935 se mohl vrátit na univerzitu. Byl dokonce zvolen děkanem. Velký vliv měla jeho sbírka úvah Budoucnost kultury v Egyptě. V románu Volání hrdličky otevřel citlivé téma ženských práv. Následovaly další knihy jako Šeherezádiny sny (1944), Strom zla (1944) či Zubožení v zemi (1949). V roce 1950 byl zvolen ministrem školství. Funkci zastával dva roky. Později byl též zástupcem Egypta v UNESCO.[2]
Vyznamenání
- řetěz Řádu Nilu – Egypt, 1965
- velkokříž Řádu za zásluhy – Egypt
- velkostuha Národního řádu cedru – Libanon
- vekostuha Řádu za občanské zásluhy – Sýrie
- velkostuha Řádu republiky – Tunisko
Odkazy
Reference
- ↑ Taha Hussein. The Guardian. 2008-07-22. Dostupné online [cit. 2017-03-10]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
- ↑ Tyflopedický lexikon - HUSAJN, Taha. www.apogeum.info [online]. [cit. 2017-03-10]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Taha Husajn na Wikimedia Commons
- Heslo v Britannice (anglicky)
- Nekrolog v New York Times (anglicky)
Média použitá na této stránce
Order of the Nile - Grand Cordon
National Order of the Cedar - Grand Cordon
Autor: McOleo, Licence: CC0
Ribbon bar of the Order of the Republic (Tunisia)
Order of Merit - Grand Cross
Autor: Louis14, Licence: CC BY-SA 3.0
Nastrino dell'Ordine al Merito Civile della Siria