Tahmásp I.
| Tahmásp I. | |
|---|---|
 | |
| Narození | 22. února 1514 Isfahán |
| Úmrtí | 14. května 1576 (ve věku 62 let) Kazvín |
| Pohřben | svatyně imáma Rezy, Komplex hrobky a svätyne šajcha Safího ad-Dína v Ardabíle a Ardabíl |
| Potomci | Ismá‘íl II., Muhammad Chodábende, Suleiman Mirza, Pari Khan Khanum, Haydar Mirza Safavi, Ali Mirza, Zeynab Begum a Maryam Begum |
| Otec | Ismá‘íl I. |
| Matka | Tadžlu Chanum |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zillulláh Abú-l-Muzaffar Abú-l-Fath Sultán Šáh Tahmásp ibn Šáh Ismá‘íl as-Safáví al-Husajní al-Músáví Bahadur Chán, obvykle uváděný jako Tahmásp I. (persky طهماسب ; 3. března 1513 Šáhábád – 14. května 1576 Kazvín), byl perský šáh z dynastie Safíovců panující v letech 1524–1576. Byl synem zakladatele safíovské říše Ismá‘íla I. (vládl 1501–1524) a jeho druhé ženy Šáh-Begí Chanúm († 1540). Tahmásp I. měl třináct synů a osm dcer, synové Ismá‘íl Mírzá a Muhammad Mírán Mírzá dosedli později na perský trůn.
Vláda
Dobu vlády Tahmáspa I. charakterizují četné vnitropolitické a zahraničněpolitické otřesy. Již krátce po smrti Ismá‘íla I. převzali kızılbašové kontrolu nad státem a uvnitř turkických etnik vzplály různé rivality; v roce 1526 se rozhořela regulérní válka. Moc kızılbašských kmenů zlomil Tahmásp až v roce 1533, kdy skončil na popravišti jeden z jejich předáků, Husejn II. (Lala).
Tato fáze vnitřní nestability umožnila Osmanům na západě a Uzbekům na severovýchodě získat na úkor Safíovců některé državy a převzít strategickou iniciativu v celém prostoru. Zvláště aktivní byl v tomto ohledu osmanský sultán Süleyman I., jeden z nejvýznamnějších vládců soudobého světa. Peršané ztratili během bojů s ním Tabríz a Bagdád, aniž by se odhodlali k rozhodující bitvě. V roce 1555 byl uzavřen v Amasyi mír, který potvrdil dosavadní osmanské zisky a na západní hranici zahájil období dvacetiletého klidu.
Mezi lety 1540 a 1553 vedla safíovská vojska rovněž válku v kavkazské oblasti a jejím výsledkem byl transfer velkého počtu gruzínských, čerkeských a arménských zajatců do Persie (jen v letech 1553–1554 jich bylo 30 000). Zajatci, kteří se na novém působišti většinou uchytili jako řemeslníci či kupci, změnili dosavadní strukturu perské společnosti, hluboce rozdělené turkicko-íránským etnickým antagonismem z minulých let.
Šáh Tahmásp I., popisovaný v pramenech jako zbožný, avšak lehce ovlivnitelný panovník, zemřel v květnu 1576 a svým nástupcům odkázal rozporuplné dědictví – rámcově stabilizovanou říši, která však byla oproti časům Ismá‘íla I. podstatně menší. Hlavním městem se od dob jeho vlády stal místo ztraceného Tabrízu Kazvín, jehož emírem byl do roku 1598 Sultán Husejn Chán Šamlı z Kızılbašských kmenů.
Literatura
- SAVORY, Roger. Iran under the Safavids. Cambridge: Cambridge University Press, 2007. 277 s. Dostupné online. ISBN 9780521042512. (anglicky)
- TAUER, Felix. Svět islámu. Jeho dějiny a kultura. Praha: Vyšehrad, 1984. 302 s.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tahmásp I. na Wikimedia Commons - (anglicky) Článek v Encyclopaedia Iranica
- (anglicky) Genealogie Safíovců
| Předchůdce: Ismá‘íl I. |  | Perský šáh 1524–1576 | | Nástupce: Ismá‘íl II. |
Média použitá na této stránce
Lion and Sun, symbol of Iran. An auto-trace.
Portrait of Shah Tahmasp I, painted by Cristofano Dell'Altissimo between 1552 and 1568.
Panel/oil painting.
Inscribed "Tammas Pers". (Tanavoli, Parviz (2015). European Women in Persian Houses: Western Images in Safavid and Qajar Iran. I.B. Tauris. p. 18. ISBN 978-1838608484.)
Housed at the Galleria degli Uffizi, Florence.
The idea of a universal gallery made up of portraits of illustrious men was thanks to Cosimo I de' Medici. In 1552, the duke of Tuscany sent the painter Cristofano dell'Altissimo to Como to copy the collection of portraits of illustrious men that the learned bishop Paolo Giovio, who had recently died in Florence, had collected in his villa on the lake from 1521. It was a very rare collection, the most important of its kind, both for the presence of numerous splendid originals and for the large number of subjects. Copies were sent from Como in groups from 1552 to 1587/89, so much so that Vasari, in the second edition of the "Lives" (1568), lists 280 portraits already present in Florence. In the meantime, Vasari himself had set up for Cosimo, in Palazzo Vecchio, a room annexed to the rooms of the Guardaroba, the so-called room of the Globe or of the geographical maps, destined to welcome in a particularly worthy setting also the collection of portraits of illustrious men who hand was forming. The program so loved by Cosimo I did not bear fruit with the new Grand Duke Francesco, while it resumed immediately and in full with the accession to the throne of Ferdinand I. Between 1587, the initial year of his government, and 1591 he arranged for the transfer collection of portraits in the corridor of the Uffizi; in 1597 the diplomatic traveler and writer from Vicenza Filippo Pigafetta rearranged the collection according to the "dignities and professions" and highlighted the most serious gaps in order to then complete and update the whole series. The Giovian collection was continued until 1840, today it has 492 pieces and is extraordinarily important from a historical-iconographic, if not stylistic, point of view. The portrait in question, mentioned in Vasari's list of 1568, depicts Tammas Sophy, king of Persia, who lived in the 16th century.