Taifská království
| taifské státy ṭawā'if طوائف
| |||||||||||||||||||||
geografie
| |||||||||||||||||||||
místní | |||||||||||||||||||||
| obyvatelstvo | |||||||||||||||||||||
národnostní složení: | |||||||||||||||||||||
arabština, mozarabština | |||||||||||||||||||||
| státní útvar | |||||||||||||||||||||
měna: | |||||||||||||||||||||
vznik: | |||||||||||||||||||||
zánik: | |||||||||||||||||||||
| státní útvary a území | |||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||
Taifské státy (arabsky طوائف, tj. ṭawā'if, singulár taifa, arabsky طائفة, tj. plurál ṭā'ifa), častěji však taifská království (španělsky Reinos de Taifas), jsou označení pro drobná muslimská knížectví na Pyrenejském poloostrově, která vznikala během rozpadu Córdobského chalífátu v letech 1009–1031. Označení „taifská království“ není přesné, neboť se nejednalo o království v evropském slova smyslu, ale různorodé emiráty, kde měli vládci obvykle titul emíra a pouze v několika mála případech titul málika (krále).
Taifské státy často mezi sebou bojovaly o vojenskou, mocenskou i kulturní prestiž, avšak bez politické jednoty se nemohly vojensky rovnat křesťanským monarchiím na severu poloostrova.
První období taifských států ukončila invaze Almorávidů po pádu Toleda roku 1085. Poté nastalo druhé období taifských států, které bylo ukončeno vpádem Almohadů po dobytí Lisabonu křesťanskými vojsky (1147). Přes snahu těchto reformních berberských hnutí postupem času byla stále větší část muslimských území získávána do rukou křesťanů. Posledním z těchto samostatných knížectví byla Granada, kterou dobyla křesťanská vojska až roku 1492.
Seznam taifských států
Jména států jsou v moderní portugalštině nebo španělštině.
|
|
Historie
Rozpad chalífátu
Po svržení posledního umajjovského chalífy se kdysi mocná muslimská říše rozštěpila na větší množství suverénních knížectví či emirátů. Státy, které takto vznikly, měly hranice uspořádány buď na základě původních okresů či jiných administrativních jednotek, nebo podle rozdělení vládnoucích špiček státu mezi Araby, Berbery, španělské muslimy (tzv. Muládíe, kterých byla v Al-Andalusu téměř většina) a bývalé slovanské otroky z východní Evropy. Během rozkvětu taifských států v 11. století mezi sebou emírové (vládci) těchto států soutěžili nejen o vojenskou, ale i o kulturní převahu. Snažili se tedy získat na své dvory co nejvýznamnější a nejznámější básníky a řemeslníky. V době chalífátu často platily severní křesťanské státy svému mocnějšímu jižnímu sousedovi vynucené dávky. Nyní se situace obrátila a taifské státy se často musely zavázat k placení poplatků křesťanským státům, zejména pak království Leónu (později Kastílie).
Almorávidé a Almohadé
Kvůli svému slabému vojenskému potenciálu se taifská knížata obrátila na bojovníky ze severní Afriky (Almorávidy a Almohady) a po pádu Toleda (1085) pozvala Almorávidy do Al-Andalusu. Avšak místo pomoci muslimským státům Almorávidé většinu taifských států obsadili a začlenili do své říše. Později se i moc Almorávidů postupně začala vytrácet a jejich území na pyrenejském poloostrově se opět rozpadlo na řady menších nezávislých států jako dřív. Po pádu Lisabonu (1147) byli na Pyrenejský poloostrov tentokrát pozváni Almohadové a celý scénář se opakoval. Vojska severních křesťanských států posléze dobývala zbytky muslimského panství na poloostrově. Posledním z těchto států byla Granada, která padla roku 1492 do rukou katolických králů Isabely Kastilské a Ferdinanda Aragonského.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Taifas na Wikimedia Commons
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Taifa na anglické Wikipedii.
Literatura
Média použitá na této stránce
A white flag inscribed with the Shahada (in Maghrebi script).
This is supposedly a banner used by the Almoravid dynasty in Morocco (11th to 12th centuries). This claim is apparently due to an entry at the "Flags of the World" website:
- "The use of the flag in Morocco as a symbol of the state dates way back to the Almoravide dynasty (1062-1125 AD). Prior to this time, white silk banners were often carried in battle,sometimes with Koranic inscriptions written on them. The Almoravides institutionalized this practice. They gave one banner to every unit of 100 soldiers; the leaders always carried one inscribed: «There is no god but god, and Mohammad is His Prophet». The two following dynasties (the Merinides and the Saadiens) continued the use of the White flag as the symbol of the State." (Dov Gutterman, 17 Apr 1999)
Note that no source is being given for this claim, the best we can do at this point is say that we heard it from Dov Gutterman in 1999. Also note that the imlied claim that the modern form of the shahada was written on the flags.
This is not only unsubstatiated but also implausible, as medieval sources tend to give a longer form of the shahada, lā ilāha illā-llāh waḥdahu lā šarīka lahu, muḥammadan ʿabduhu wa rasūluhu. It is completely unclear when the modern form is first recorded, let alone when it can first be shown to have been written on a flag (the earliest positive reference we have for this in the en-wiki's shahada article is the earliest 20th century, possibly (without explicit reference) traceable to flags used by Wahhab in the 18th century.
-Variant.svg)
Autor: Heralder, Licence: CC BY-SA 3.0
Royal Standard of the Crown of Castile (Early Style)-Variant
Autor: PMRMaeyaert, Licence: CC BY-SA 3.0
Spain. Castilla-la Mancha, Toledo. Toledo. La mezquita de Bab al-Mardum o Cristo de la Luz. Former mosque (La mezquita de Bab al-Mardum , Cristo de la Luz). Exterior. Visigoth (?). 980.
Autor: Tento vektorový obrázek byl vytvořen programem Inkscape ., Licence: CC BY-SA 3.0
Royal Banner of the Kingdom and Crown of Aragón
.svg)
Autor: R-41, Licence: CC BY-SA 3.0
Flag of Andalucía without coat of arms.
Possible flag of Majorca prior to its conquest by Christians.
Autor: SanchoPanzaXXI, Licence: CC BY-SA 4.0
Estandarte de los reyes nazaríes de Granada. El color rojo era distintivo de la dinastía real nazarí [1]. Lleva el lema propio a esta dinastía «Wa lā gāliba illā-llāh» (Solo Alá es vencedor) وَ لاَ غـَالِـبٌ إلاَ اللـَّه. Otra variante se muestra en el Atlas Mediterráneo de Cresques (s. XIV) [2] con el lema al-afiyya (salud, bienestar…) de oro sobre fondo rojo.
Rectangular green flag. This flag should not be used to represent the Fatimid Caliphate. Note that the concept of rectangular national flags did not exist during Fatimid times, and that the dynastic color of the Fatimids was white, not green (just as black was the dynastic color of the Abbasids, etc.).
Autor: Original Madman2001. Arrows, frontiers, etc: Chabacano, Licence: CC BY-SA 3.0
Mapa de la Península Ibérica en tiempo de los Almohades, 1157
Autor: No machine-readable author provided. Falconaumanni assumed (based on copyright claims)., Licence: CC BY-SA 3.0
Mapa de los reinos Taifas.
Imagen realizada para Wikimedia..svg)
The oldest known flag of Morocco, is shown in the Libro de Conoscimiento de Todos los Reynos (an online version is available here, see page 26). This flag is supposed to have been used by the rulers in Morocco in XI-XIIIth century. The flag is red with a 64-square chessboard placed in the middle of the flag. The upper left square of the chessboard is white.
