Taj Čen

Taj Čen
Narození19. ledna 1724
Siou-ning
Úmrtí1. července 1777 (ve věku 53 let)
Peking
Povolánífilozof a matematik
Nábož. vyznáníkonfucianismus
Funkcešu-ťi-š’
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Taj Čen (čínsky pchin-jinem Dài Zhèn, znaky 戴震, 17231777) byl čínský filozof. Napsal asi 50 děl, v nichž se zabýval především matematikou, filologií, geografií a konfuciánskou filozofií. Od roku 1773 pracoval v císařské knihovně.[1]

Podle Taje svět neustále vzniká a vyvíjí se. Pohyb vysvětloval vzájemným působením protikladných sil: jang a jin, které působí věčně, jsou nezničitelné a neoddělitelné od přírody. Všechny jevy a věci jsou podle něj podřízené přirozené nezbytnosti. Základem poznání jsou pocity. Vrozených poznatků není. Obecné závěry třeba ověřovat pokusem. Osvobození lidí závisí na rozvoji osvěty a mravního sebezdokonalování osobnosti, učil Taj Čen.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Taj Čen na slovenské Wikipedii.

  1. Dai Zhen | Chinese philosopher [online]. [cit. 2016-08-18]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Dai Zhen.png
Dai Zhen (Chinese: 戴震; pinyin: Dài Zhèn; Wade–Giles: Tai Chen, January 19, 1724—July 1, 1777) was a notable Chinese scholar of the Qing Dynasty from Xiuning, Anhui. A versatile scholar, he made great contributions to mathematics, geography, phonology and philosophy. His philosophical and philological critiques of Neo-Confucianism continue to be influential.