Tallon Griekspoor

Tallon Griekspoor
Tallon Griekspoor na French Open 2022
Přezdívka	Grieki[1]
Stát	Nizozemsko Nizozemsko
Datum narození	2. července 1996 (28 let)[2]
Místo narození	Haarlem, Nizozemsko[2]
Bydliště	Amsterdam, Nizozemsko[2]
Výška	188 cm[2]
Hmotnost	85 kg[2]
Profesionál od	2015
Držení rakety	pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek	4 302 529 USD
Dvouhra
Poměr zápasů	93–94
Tituly	2 ATP, 11 challengerů, 7 ITF
Nejvyšší umístění	21. místo (6. listopadu 2023)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	3. kolo (2023, 2024)
French Open	3. kolo (2024)
Wimbledon	2. kolo (2022, 2024)
US Open	2. kolo (2021)
Čtyřhra
Poměr zápasů	23–41
Tituly	1 ATP, 7 ITF
Nejvyšší umístění	63. místo (4. března 2024)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	1. kolo (2022, 2024)
French Open	1. kolo (2022, 2023)
Wimbledon	čtvrtfinále (2023)
US Open	3. kolo (2023)
Týmové soutěže
Davis Cup	čtvrtfinále (2022)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240711a11. července 2024 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tallon Griekspoor (* 2. července 1996 Haarlem) je nizozemský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál dva singlové a dva deblové turnaje. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal šestnáct titulů ve dvouhře a sedm ve čtyřhře.^[3]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v listopadu 2023 na 21. místě a ve čtyřhře v březnu 2024 na 63. místě. Trénují ho Dennis Schenk a Kristof Vliegen.^[1][2]

V nizozemském daviscupovém týmu debutoval v roce 2019 ostravským kvalifikačním kolem s Českou republikou. V úvodní dvouhře podlehl Jiřímu Veselému. Nizozemci přesto zvítězili 3:1 na zápasy a postoupili do finálového turnaje. V nursultanském kvalifikačním kole 2020 proti Kazachstánu pak prohrál s Alexandrem Bublikem po nezvládnutých tiebreacích. Kazachstánci vyhráli 3:1 na zápasy. Do září 2023 v soutěži nastoupil k deseti mezistátním utkáním s bilancí 5–5 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.^[4]

Narodil se roku 1996 v severoholandském Haarlemu do rodiny motokrosového závodníka Rona a tenisové trenérky Monique Griekspoorových. Jeho bratři, dvojčata Scott a Kevin Griekspoorovi, jsou o 5,5 roku starší a také hrají závodně tenis. V sedmnácti letech se přestěhoval do Belgie, aby rozvíjel kariéru pod vedením bývalého hráče světové třicítky Kristofa Vliegena.^[1]

V rámci událostí okruhu ITF debutoval v červenci 2014. Na turnaji v belgickém Knokke dotovaném 10 tisíci dolary podlehl v úvodním kole Václavu Šafránkovi z osmé světové stovky.^[3] Během července 2018 si premiérový singlový titul na challengerech odvezl z antukového Tampere Open, turnaje s rozpočtem 43 tisíc eur. Ve finále přehrál argentinského hráče Juana Ignacia Londera, jemuž patřila 136. příčka klasifikace.^[5][3]

Na okruhu ATP Tour debutoval rotterdamským ABN AMRO World Tennis Tournament 2017 z kategorie ATP 500, do něhož obdržel divokou kartu.^[1] Na úvod však uhrál jen pět gamů na Lucemburčana Gillese Müllera. Rovněž v dalších ročních mu organizátoři udělili divokou kartu. Na Rotterdam Open 2018 tak v první fázi vyřadil světovou třináctku Stana Wawrinku, ale poté nezvládl duel s krajanem Robinem Haaseem. Do Rotterdam Open 2019 vstoupil vítězstvím nad jedenáctým hráčem žebříčku Karenem Chačanovem.^[1] Cestu soutěží ve druhém kole ukončil Francouz Jo-Wilfried Tsonga.^[5]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu Australian Open 2020 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci.^[1] V melbournské dvouhře nenašel recept na třicátého čtvrtého tenistu světa Taylora Fritze.^[5] Po pětiměsíčním přerušení okruhu kvůli pandemii covidu-19 se vrátil do sezóny v srpnu 2020 pražskými challengery I. ČLTK Prague Open a RPM Open. Na prvním z nich jej ve čtvrtfinále vyřadil Pierre-Hugues Herbert z osmé desítky žebříčku. Na druhém odešel poražen z finále od Rusa Aslana Karaceva z konce druhé světové stovky.^[6] Na navazujícím ostravském Prosperita Open vypadl v semifinále s Němcem Oscarem Ottem. Soupeři porážku oplatil ve finále květnového I. ČLTK Prague Open 2021, kde získal třetí challengerový triumf.^[7]

První titul na túře ATP vybojoval ve čtyřhře halového European Open 2022. V páru s krajanem Boticemvan de Zandschulpem ve finále zdolali indicko-nizozemské turnajové dvojky Rohana Bopannu s Matwém Middelkoopem. Jako pár do turnaje přitom vstupovali bez jediné výhry se zápasovou bilancí 0–4.^[8] Singlovou trofej si odvezl z lednového Maharashtra Open 2023, kde do závěrečného utkání turnaje postoupil přes osmého nasazeného Aslana Karaceva. V něm porazil Francouze Benjamina Bonziho po třísetovém průběhu.^[9]

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Vítěz	1.	7. ledna 2023	Puné, Indie	tvrdý	Benjamin Bonzi	4–6, 7–5, 6–3
Vítěz	1.	18. června 2023	's-Hertogenbosch, Nizozemsko	tráva	Jordan Thompson	6–7(4–7), 7–6(7–3), 6–3
Finalista	1.	6. srpna 2023	Washington D.C., Spojené státy	tvrdý	Daniel Evans	5–7, 3–6

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Vítěz	1.	říjen 2022	Antverpy, Belgie	tvrdý (h)	Botic van de Zandschulp	Rohan Bopanna Matwé Middelkoop	3–6, 6–3, [10–5]
Vítěz	2.	březen 2024	Dubaj, Spojené arabské emiráty	tvrdý	Jan-Lennard Struff	Austin Krajicek Ivan Dodig	6–4, 4–6, [10–6]

Č.	datum	turnaj	povrch	poražený finalista	výsledek
1.	20160801asrpna 2016	Koksijde, Belgie	antuka	Thomas Bréchemier	7–5, 7–6(7–4)
2.	20161001aříjna 2016	Antalya, Turecko	tvrdý	Dimitar Kuzmanov	6–4, 6–4
3.	20170301abřezna 2017	Manáma, Bahrajn	tvrdý	Michal Konečný	6–4, 6–4
4.	20170901azáří 2017	Jönköping, Švédsko	tvrdý (h)	Dmitryj Žyrmont	7–6(7–5), 6–4
5.	20171001aříjna 2017	Falun, Švédsko	tvrdý (h)	Jürgen Zopp	6–4, 6–1
6.	20171001aříjna 2017	Heráklion, Řecko	tvrdý	Matteo Viola	7–6(7–4), 6–4
7.	20171101alistopadu 2017	Heráklion, Řecko	tvrdý	Carlos Gómez-Herrera	6–4, 6–2
1.	20180701ačervence 2018	Tampere, Finsko	antuka	Juan Ignacio Londero	6–3, 2–6, 6–3
2.	20190901azáří 2019	Banja Luka, Bosna a Hercegovina	antuka	Sumit Nagal	6–2, 6–3
3.	květen 2021	Praha, Česko	antuka	Oscar Otte	5-7, 6-4, 6-4
4.	červen 2021	Bratislava, Slovensko	antuka	Sebastián Báez	7–6(8–6), 6–3
5.	červenec 2021	Amersfoort, Nizozemsko	antuka	Botic van de Zandschulp	6–1, 3–6, 6–1
6.	říjen 2021	Murcia, Španělsko	antuka	Roberto Carballés Baena	3–6, 7–5, 6–3
7.	říjen 2021	Neapol, Itálie	antuka	Andrea Pellegrino	6–3, 6–2
8.	říjen 2021	Neapol, Itálie	antuka	Alexander Ritschard	6–3, 6–2
9.	listopad 2021	Tenerife, Španělsko	tvrdý	Feliciano López	6–4, 6–4
10.	listopad 2021	Bratislava, Slovensko	tvrdý (h)	Zsombor Piros	6–3, 6–2
11.	červenec 2022	Amersfoort, Nizozemsko	antuka	Roberto Carballés Baena	6–1, 6–2

Č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	poražení finalisté	výsledek
1.	20140801asrpna 2014	De Panne, Belgie	antuka	Scott Griekspoor	Michael Geerts James Junior Storme	6–1, 6–2
2.	20150801asrpna 2015	Vierumäki, Finsko	antuka	Bobbie De Goeijen	Herkko Pöllänen Mikael Torpegaard	6–4, 7–6(7–2)
3.	20160101aledna 2016	Antalya, Turecko	tvrdý	Tim van Rijthoven	Martin Blaško Paul Monteban	6–3, 6–1
4.	20160601ačervna 2016	Alkmaar, Nizozemsko	antuka	Tim van Rijthoven	Ruben Gonzales Connor Smith	7–6(7–3), 6–7(3–7), [10–8]
5.	20160701ačervence 2016	Middelburg, Nizozemsko	antuka	Tim van Rijthoven	Bobbie De Goeijen Yanais Laurent	6–2, 6–4
6.	20170301abřezna 2017	Heráklion, Řecko	tvrdý	Kevin Griekspoor	Richard Gabb Luke Johnson	6–3, 6–4
7.	20170801asrpna 2017	Antalya, Turecko	antuka	Sidney de Boer	Anis Ghorbel Filip Horanský	6–4, 7–6(7–3)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tallon Griekspoor na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Tallon Griekspoor na Wikimedia Commons
• Tallon Griekspoor na stránkách ATP Tour (anglicky)
• Tallon Griekspoor na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
• Tallon Griekspoor na stránkách Davis Cupu (anglicky)