Tamara Tichonovová

Tamara Tichonovová
Datum narození	13. června 1964 (59 let)
Místo narození	Kovaljovo, Sovětský svaz
Výška	162 cm
Hmotnost	56 kg
Sportovní informace
Sport	běh na lyžích biatlon
Ukončení kariéry	1993
Světový pohár v běhu na lyžích
Debut	24. března 1984
Nejlepší umístění	3. (1988/89)
Medaile v běhu na lyžích
Olympijské hry	2 – 1 – 0
Mistrovství světa	2 – 1 – 2
Světový pohár v biatlonu
Debut	16. ledna 1993
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přehled medailí
Běh na lyžích na ZOH
zlato	1988 Calgary	20 km volně
zlato	1988 Calgary	štafeta 4×5 km
stříbro	1988 Calgary	5 km klasicky
Mistrovství světa v klasickém lyžování
zlato	1985 Seefeld	štafeta 4×5 km
zlato	1991 Val di Fiemme	štafeta 4×5 km
stříbro	1989 Lahti	štafeta 4×5 km
bronz	1989 Lahti	10 km volně
bronz	1987 Val di Fiemme	10 km volně

Tamara Ivanovna Tichonovová (rusky: Тамара Ивановна Тихонова), provdaná Volkovová (* 13. června 1964, Kovaljovo, Udmurtská ASSR, Sovětský svaz) je bývalá sovětská a ruská běžkyně na lyžích a biatlonistka. Jako reprezentantka Sovětského svazu vybojovala na ZOH 1988 v Calgary dvě zlaté medaile, v závodě na 20 km volně a se štafetou. K tomu ještě přidala stříbro ze závodu na 5 km klasicky.

Z Mistrovství světa v klasickém lyžování má dvě zlaté, stříbrnou a dvě bronzové medaile. V celkovém hodnocení Světového poháru v běhu na lyžích skončila nejlépe třetí, v sezóně 1988/89.

Biatlonu se věnovala krátce a nedosáhla výraznějších úspěchů. Ve Světovém poháru v biatlonu skončila v individuálních závodech nejlépe na 9. místě, se štafetou pak na 2. místě.

Kariéra

Ve Světovém poháru v běhu na lyžích debutovala jako devatenáctiletá v sezóné 1983/84, když v Murmansku skočila 24. března 1984 v závodě na 20 km na 20. místě. V této době dominovaly na světové scéně skandinávské lyžařky, z reprezentantek SSSR jim byla schopna konkurovat pouze Raisa Smetaninová. Ale po Tichonovové v následující sezóně debutovaly další mladé talentované sovětské lyžařky, a Sovětský svaz (a později Rusko) začalo hrát v ženském běhu na lyžích zásadní roli.

V sezóně 1984/85 se pravidelně účastnila Světového poháru, třikrát skončila v první desítce. V celkovém hodnocení obsadila 15. místo. Největším úspěchem sezóny byla ovšem zlatá medaile z MS 1985 v rakouském Seefeldu, kterou vybojovala jako členka vítězné sovětské štafety.

Sezóna 1985/86 nebyla příliš vydařená. Nejlepšími výsledky ve Světovém poháru byly 10. a 11. místo ze severoamerických závodů. V celkovém hodnocení obsadila 23. místo.

Sezónu 1986/87 vypustila, zúčastnila se pouze zimní univerziády na Štrbském Plese, kde vybojovala zlato v závodě na 5 km a stříbro se štafetou.

Olympijská sezóna 1987/88 ji zastihla ve vynikající formě. Dne 16. prosince 1987 vybojovala v závodě na 10 km volně v jugoslávské Bohinji své první individuální vítězství ve Světovém poháru. Zimní olympijské hry 1988 v Calgary pak byly vrcholem její lyžařské kariéry. Vybojovala zde dvě zlaté medaile, v závodě na 20 km volně a se štafetou, a k tomu ještě přidala stříbro ze závodu na 5 km klasicky. Ve zbylém závodě, běhu na 10 km klasicky, obsadila 5. místo. V celkovém hodnocení Světového poháru (kam se výsledky olympijských závodů započítávaly) skončila na 4. místě.

V sezóně 1988/89 navázala na úspěchy z předchozí sezóny. Ve Světovém poháru tehdy poprvé zazářila nová vycházející hvězda běžeckého lyžování, Jelena Vjalbeová, která ve dvaceti letech vybojovala první ze svých pěti Velkých křišťálových glóbů. Tichonovová však skončila v celkovém pořadí na 3. místě, což je její kariérní maximum. V individuálních závodech skončila 3× druhá, z toho 2× právě za Vjalbeovou. Na MS 1989 ve finském Lahti vybojovala bronz v závodě na 10 km volně a stříbro se štafetou.

V sezóně 1989/90 zůstává v desítce nejlepších běžkyň světa. Sovětská ženská reprezentace v té době vládla světu, konkurence zde byla mimořádně vysoká – do nejlepší desítky celkového pořadí Světového poháru se v této sezóně dostalo celkem 5 sovětských závodnic. Tichonovová sice v žádném individuálním závodě nepronikla na stupně vítězů, vyrovnané výkony jí však zajistily celkové 7. místo.

Sedmé místo v celkovém hodnocení světového poháru obsadila i v sezóně 1990/91. V individuálních závodech obsadila jednou druhé a jednou třetí místo. Na MS 1991 v italském Val di Fiemme vybojovala bronz v závodě na 10 km volně a zlato se štafetou.

Sezóna 1991/92 byla pro Tichonovovou poslední v běžeckém lyžování. V olympijské sezóně byly její výkony neuspokojivé, ve Světovém poháru pouze jednou pronikla do první desítky. Zimních olympijských her 1992 v Albertville se nezúčastnila. V celkovém hodnocení Světového poháru obsadila 26. místo. Po sezóně přijala nabídku přejít k biatlonu.

Ve Světovém poháru v biatlonu debutovala 16. ledna 1993 v německém Oberhofu, kde ve sprintu obsadila 17. místo. Další neděli v italské Anterselvě vybojovala ve sprintu deváté místo, což je nejlepší individuální výsledek její krátké biatlonové kariéry. V norském Lillehammeru pomohla štafetě ke 2. místu. Na MS 1993 v bulharském Borovci nastoupila pouze do sprintu, kde skončila až na 59. místě.

Po skončení sezóny 1992/93 se rozhodla ukončit kariéru.

Osobní život

Vychovávali jí otec a macecha, v rodině bylo celkem 8 sourozenců. Matka Tichonovové zemřela při porodu jednoho z dětí.

V letech 1991–1998 byl jejím manželem biatlonista Alexandr Volkov.

Vystudovala Fakultu tělesné výchovy na Udmurtské státní univerzitě. Po roce 2000 byla trenérkou mládežnické reprezentace Udmurtska v běhu na lyžích. Od roku 2016 je předsedkyní lyžařského svazu Udmurtské republiky.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Тихонова, Тамара Ивановна na ruské Wikipedii.

Externí odkazy

• Tamara Tichonovová v databázi Mezinárodní lyžařské federace (anglicky)
• Tamara Tichonovová v databázi Olympedia (anglicky)
• Tamara Tichonovová na biathlon.life Archivováno 12. 3. 2018 na Wayback Machine.