Tanurdžićův palác

Tanurdžićův palác
Pohled na Tanurdžićův palác z novosadského Náměstí svobody (trgu Slobode)
Poloha
Souřadnice	45°15′17,73″ s. š., 19°50′46,86″ v. d.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tanurdžićův palác (v srbštině Танурџићева палата/Tanurdžićeva palata) je funkcionalistická budova v centru Nového Sadu v Srbsku.

Stavba se nachází na Náměstí svobody (trgu Slobode), naproti kostelu Jména Panny Marie a táhne se až k ulici Ilije Ognjatovića. Jedná se o jednu z největších staveb na území města Novi Sad, která byla zrealizována v meziválečném období (spolu s budovou vlády a parlamentu AP Vojvodina).

Šestipatrová nápadná budova zabírá celou jižní část bloku při ulici Modene. Páté patro je upozaděno a obklopeno rozsáhlým balkonem, který zabírá celý prostor směrem k ulici. Nápadné jsou zaoblené rohy směrem k náměstí Svobody a ulici Ilije Ognjatovića. Na straně přiléhající k dvoru jsou umístěny dvě výtahové šachty.

Přízemí^[1] a první patro budovy slouží jako komerční prostor pro různé obchody, vyšší patra jako byty a kanceláře a část také jako hotel. Bytů se zde nacházelo celkem 36, jeden z nich, který měl rozlohu 300 m², připadl rodině vlastníka objektu.

Budova je dlouhá 105 m.

Palác byl vybudován ve stylu odkazujícím na školu bauhaus v první polovině 30. let. Jeho autorem je srbský architekt první poloviny 20. století, modernista Đorđe Tabaković.^[2]

Nikola Tanurdžić koupil pozemek v roce 1932.^[3]

Do architektonické soutěže na výstavbu velké budovy se přihlásilo na 400 lidí.^[4] Na místě, které bylo určené pro palác se dříve nacházela pivnice Minhen^[5], která byla zbourána. Budova stála postavit čtyři miliony tehdejších dinárů.^[4]

Slavnostně byl otevřen roku 1934 za přítomnosti jugoslávského krále Aleksandra Karađorđeviće a podnikatele Nikoly Tanurdžiće. Palác nebyl vybudován najednou celý – část budovy, která v současné době slouží jako hotel, byla dokončena až na přelomu let 1939/1940). Přízemí hotelu bylo obloženo mramorovými deskami, jednotlivé pokoje odpovídaly tehdejšímu evropskému standardu.^[3] Tanurdžić měl i vlastní sklad náhradních dílů pro potřebné vybavení celého objektu, např. výtahy.

Ve své době se jednalo o jednu z mála architektonických inovací na území jugoslávského království ^[zdroj?] a jedinou velkou stavbu z 30. let, která byla v centru Nového Sadu, přímo na náměstí, vybudována vedle původní zástavby z druhé poloviny 19. století. Stavba překračovala (a dodnes překračuje) svoji výškou okolní zástavbu. Obchodní prostory byly považovány za jedny z nejreprezentativnějších v celém městě.

Palác patřil úspěšné podnikatelské rodině Tanurdžićů a její název nese neformálně i do dnešních dnů. Před vypuknutím druhé světové války sloužila jedna jeho část jako obchodní dům (nacházelo se zde 14 obchodů) a kino; další pak byla určena k bydlení. Kino (s názvem Reks) patřilo k nejmodernějším ve městě a jeho hlavní sál měl kapacitu 700 diváků.

Když se k moci dostali komunisté, byl palác znárodněn.^[5] Z velkého bytu byla rodina Tanurdžićů vystěhována a dosídleni sem byli důstojníci Jugoslávské lidové armády.^[5] Hotel byl přejmenován na Hotel Putnik a také znárodněn.^[3] V roce 1979 byl doplněn malou přístavbou v ulici Iliji Ognjatovića.

Původní kino s názvem „Reks“ bylo přejmenováno na „Lidové kino“ (Narodni bioskop)^[4] a stavebními úpravami se zvýšil i počet bytů z původních 35 na rovných 60.

V lednu 1970 vypukl v budově požár. Zničeno bylo sedm bytů a požár se rozšířil i na střechu paláce.^[6]

V letech 2010/2011 byla budova zrekonstruována.^[zdroj?]

V současné době v paláci sídlí Hotel Putnik. Část budovy byla přestavěna na byty a v přízemí se nacházejí kanceláře různých společností, včetně turistického informačního centra města Novi Sad. V roce 2012 získala rodina Tanurdžićů část budovy v restituci zpět, nicméně se tak stalo po smrti původního vlastníka.^[4]

V roce 2022 byla v blízkosti paláce (pod ulicí Modene) budována podzemní garáž, jejíž výstavba jistým způsobem ovlivnila stavbu.^[7]