Tapír čabrakový

Tapír čabrakový
(c) Diego Delso, CC BY-SA 3.0 Tapír čabrakový
Stupeň ohrožení podle IUCN
ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Třída	savci (Mammalia)
Řád	lichokopytníci (Perissodactyla)
Čeleď	tapírovití (Tapiridae)
Rod	tapír (Tapirus)
Binomické jméno
Tapirus indicus (Desmarest, 1819)
rozšíření tapíra čabrakového (zhruba 2003)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tapír čabrakový (Tapirus indicus)^[2], někdy též tapír indický, je savec patřící do řádu lichokopytníků, čeledi tapírovitých. Na rozdíl od svých příbuzných, obývajících Latinskou Ameriku, žije v Jihovýchodní Asii.

Dospělý jedinec dorůstá až 250 cm délky a 110 cm výšky a váží 200–300 kg. Samci jsou větší než samice. Jeho tělo chrání tlustá kůže, porostlá krátkou jemnou černou a bílou srstí. Zatímco trup tapíra je bílý, hlava, krk a končetiny černé. Tvarem těla, pohybem a způsobem života se vzdáleně podobá praseti, přestože s ním není geneticky příbuzný. Z jeho velké zužující se hlavy se zužujícími se čelistmi zploštělých zubů přizpůsobených ke žvýkání tvrdé rostlinné potravy a malými, téměř chobůtkovitými ústy, vystupují nosní kosti, vytvářející oporu pro měkké části nosu. Do stran orientované velké černé oči a kratší, zašpičatělé uši, schopné registrovat zvuky nezávisle na sobě, mu poskytují informace o případném nebezpečí v jeho okolí. Jejich ocas je velmi krátký a přitisknutý k tělu.

Na zadních nohou mají 3 prsty, z nichž největší je prostřední, na předních pak 4 prsty, na třetím, nejvyvinutějším z nichž je nejlépe patrné kopýtko.

Na rozdíl od tapíra jihoamerického má tapír čabrakový protáhlejší čenich, na průřezu je tvarovaný podobně jako sloní chobot.

Jeho typickým a původním prostředím jsou subtropické a tropické pralesy, přizpůsobil se ale i na savany porostlé řídkou vyšší vegetací. Téměř vždy se ale vyskytuje v dosahu vody, v níž se velmi rádi válejí a dokáží v případě nutnosti výborně plavat. Ve svém teritoriu mají tapíři vyšlapané cesty, po nichž jsou za potravou schopni putovat až do svahů hor. V ohrožení se snaží rychle zmizet. Jejich hlavními predátory jsou velké kočky. Tapír čabrakový se vyskytuje v Myanmaru, Kambodži, Laosu, Vietnamu, Malajsii, Thajsku a na střední a jižní části Sumatry.

Tapír žije v menších stádech, je častější narazit na samotáře.

Tapír čabrakový je býložravec s noční aktivitou. Přes den hledá stín pod porostem keřů a menších stromů, za potravou vyráží až navečer. Živí se rostlinnou potravou, skládající se z listí většinou zemědělských plodin a bylinných výhonků.

Po oplodnění jsou samice tapíra 390 až 400 dnů^[3] březí. V jednom vrhu přivedou na svět jedno, výjimečně dvě mláďata. Ta jsou od narození černobíle či hnědobíle pruhovaná a tečkovaná a velice hravá. Jejich jídelníček, zpočátku tvořený mateřským mlékem, postupně přechází na jejich přirozenou bylinnou stravu. V době jejich největší zranitelnosti ztrácí jejich matka bázlivost a je schopná je ochránit i před většími šelmami. Od matek jsou odstavena v 6–8 měsících.

Zatímco americké tapíry objevili evropští cestovatelé již v 16. století, musel si tapír čabrakový na objevení počkat do 19. století. Číňané a Malajci ho však znali daleko dříve, již před naším letopočtem. Ve staré čínské literatuře je nazýván me. Evropská věda však těmto zprávám nevěnovala pozornost. Vědci 18. a počátku 19. století, např. Georges Cuvier, měli tapíry natolik spojené s Jižní Amerikou, že možnost existence asijských tapírů přímo popírali. Roku 1817 britský přírodovědec a guvernér Singapuru sir Thomas Stamford Raffles na Sumatře získal tapíří kůži. Jeho spolupracovníci Pierre-Médard Diard a Alfred Duvaucel ji však spolu s dalšími odcizenými přírodninami poslali lodí do Francie. Tam pak zoolog Anselme Gaëtan Desmarest tapíra čabrakového popsal. Raffles zatím krádež odhalil a podnikavé Francouze nechal deportovat, ale prvenství ve vědeckém popisu tapíra čabrakového již nezískal.

V evropských zoologických zahradách lze spatřit tohoto tapíra málokdy, jen ve 24 zařízeních.^[4] Jeho počty dosahují kolem 51 jedinců (29 samců a 21 samic v roce 2016)^[5].

V Česku v současné době (březen 2018) tapíra čabrakového chová Zoo Praha^[6][7] (aktuální chov od 2010, odchov 2015^[8]), Zoo Zlín (dříve 1978–1984, první odchov 1981; aktuální chov od srpna 2013, odchov 2016)^[4][9] a také Zoo Ústí nad Labem (od května roku 2016)^[5][10][11].

V Česku byl dříve k vidění např. v Zoo Liberec^[12](chován v letech 1970–1976), Zoo Dvůr Králové n.L. (1972–1980)^[4] a v Zoo Ostrava^[13] (1974–1992). V Ostravě došlo k odchovu.

Historicky první tapír čabrakový přišel do pražské zoo v roce 1967 ze zoo v bavorském Norimberku.^[4] Byla jím samice Isolda, běžně nazývaná taky jako Šosina.^[14] V roce 1973 přicestoval ze Stuttgartu samec Béďa.^[4] Roku 1976 se narodilo mládě, které ale ještě téhož dne uhynulo. Chov byl přerušen v roce 1994 úhynem samce Bédi.^[15][16] V moderní historii Zoo Praha jsou tapíři čabrakoví chováni od roku 2010, kdy přišel sourozenecký pár samice Indah a samec Vasan ze skotské Zoo Edinburgh. V dubnu 2011 dosavadního samce vystřídal nepříbuzný Niko z Norimberka (narozen 1996 v Tierparku Berlin^[14]), čímž mohly začít snahy o rozmnožení druhu. Úspěch se dostavil 15. 10. 2015, kdy se narodilo první mládě, které se podařilo odchovat. Samec dostal jméno Budak Puntja, jednoduše zkráceně zvaný Punťa. V březnu 2018 odcestoval do Zoo Taipei na Tchaj-wanu^[15], kde dostal jméno Moke.^[17]

V neděli 19. 4. 2020, v době uzavření zoo z důvodu epidemie koronaviru, se narodilo historicky druhé mládě tapíra čabrakového v historii Zoo Praha. Jde opět o samce. Po narození tohoto mláděte kurátor Pavel Brandl uvedl, že ročně se v evropských zoo narodí jen asi čtyři mláďata.^[17] Těsně před opětovným otevřením zoo dne 27. 4. 2020 byl mladý sameček pokřtěn jako Morse, a to v upomínku toho, že právě na tento den připadá jak Den Morseovy abecedy, tak Světový den tapírů.^[18]

Původně žila první samice Isolda v místech, kde se dnes v horní části zoo nachází pavilon hrochů. Po vybudování pavilonu velkých savců ve spodní části areálu se přestěhovala a veškerá zvířata tohoto druhu se již nacházela tam.^[14] Současná expozice je umístěna v expozičním celku Vodní svět a opičí ostrovy u jižního vstupu.^[19]

• 
  Tapír čabrakový v Zoo Praha
• 
  Tapír čabrakový v Zoo Praha

• Bouchner, M.: Kapesní atlas savců, SZN, 1972, 190 str.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu tapír indický na Wikimedia Commons
• Tapír čabrakový poprvé v zlínské zoo (Lidovky.cz, 4. 12. 2012)