Taró Kacura

Taró Kacura 桂 太郎
11., 13. a 15. premiér Japonska
Ve funkci: 2. června 1901 – 7. ledna 1906
Panovník	císař Meidži
Předchůdce	Hirobumi Itó
Nástupce	Kinmoči Saiondži
Ve funkci: 14. července 1908 – 30. srpna 1911
Panovník	císař Meidži
Předchůdce	Kinmoči Saiondži
Nástupce	Kinmoči Saiondži
Ve funkci: 21. prosince 1912 – 20. února 1913
Panovník	císař Meidži
Předchůdce	Kinmoči Saiondži
Nástupce	Gombei Jamamoto
Stranická příslušnost
Členství	Rikken dóšikai
Narození	4. ledna 1848 Hagi
Úmrtí	10. října 1913 (ve věku 65 let) Mita
Příčina úmrtí	rakovina žaludku
Partner(ka)	Okoi
Děti	Saburó Inoue
Příbuzní	Kotaró Kacura (vnuk) Rjúdži Nagašima (zeť) Naojoši Amaoka (zeť) Bunkiči Itó (zeť) Eizó Nagasaki (zeť)
Profese	politik a voják
Ocenění	velkodůstojník Řádu čestné legie velkostuha Řádu chryzantémy Řád sv. Anny 2. třídy Řád bílého orla řetěz velkostuhy Řádu chryzantémy … více na Wikidatech
Podpis
Commons	Katsura Tarō
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Taró Kacura (japonsky 桂 太郎, Kacura Taró; 4. ledna 1848, Hagi – 10. října 1913, Mita) byl japonský politik a generál Japonské císařské armády, který sloužil jako předseda vlády Japonska v letech 1901 až 1906, 1908 až 1911 a 1912 až 1913.

Kacura se jako generál vyznamenal za první čínsko-japonské války. Sloužil také jako generální guvernér Tchaj-wanu a ministr války. Poprvé byl jmenován předsedou vlády v roce 1901 jako kandidát armády a profiloval se jako konzervativec mimo stranickou politiku. První a druhá vláda premiéra Kacury vedla zemi během několika významných událostí moderní japonské historie, především rusko-japonské války a anexe Koreje. Kacurovo třetí jmenování vyvolalo politickou krizi, takže o tři měsíce později po vyslovení nedůvěry rezignoval.

Kacura je po Šinzó Abeovi druhým nejdéle sloužícím japonským premiérem, celkem sloužil 2883 dní. Bývá mu dáván čestný titul genró (元老), tedy jednoho z otců-zakladatelů moderního Japonska.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Katsura Tarō na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Taró Kacura na Wikimedia Commons