Taranto

Taranto
	; znak
Poloha
Souřadnice	40°28′ s. š., 17°14′ v. d.
Nadmořská výška	15 m n. m.
Stát	Itálie
Region	Apulie
Provincie	Taranto
	Taranto
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	217 km²
Počet obyvatel	203 257 (2013)
Hustota zalidnění	936,7 obyv./km²
Správa
Vznik	706 př. n. l.
Oficiální web	www.comune.taranto.it
Telefonní předvolba	+ 99
PSČ	74100-74121-74122-74123
Označení vozidel	TA
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Taranto (česky Tarent^[1]) je italské město v kraji Apulie a hlavní město provincie Taranto. Leží v jihovýchodní části země, v Tarentském zálivu, na pobřeží Jónského moře. Celostátní význam má přístav v novější části města, který též slouží jako námořní základna Italského námořnictva. Město je také sídlem arcibiskupa.

Historie

Město založili Řekové v roce 706 př. n. l. jako Tarás (latinsky Tarentum). Během druhé punské války (218–201 př. n. l.) najalo město na svou obranu řecké žoldnéře a postavilo se po boku Kartáginců proti Římanům. V pozdějších letech za to Tarent zaplatil, když Římané město dobyli a námořníci obchod přenesli do Brindisi.

Za druhé světové války se přístav v Tarantu – jako jedna z hlavních základen královského námořnictva – stal v noci z 11. na 12. listopadu 1940 terčem útoku britských palubních torpédových bombardérů Swordfish.

Město a památky

Město se skládá ze tří hlavních částí. Na ostrově, spojeném s pevninou dvěma mosty, se nachází Staré Město (Città Vecchia). Od pevniny je odděluje zátoka Středozemního moře, východně Mare Piccolo, západně Mare Grande. Jihovýchodně leží hlavní, nejpočetněji obydlená část města Nové Město (Città Nuova).^[2] Severozápadní část města pak tvoří většinou průmyslové předměstí.

Dominantu Starého Města tvoří v jižní části ležící Aragonský hrad, Castello Aragonese, stavba z let 1492–1577. Druhou významnou stavbou je katedrála San Cataldo, leží ve středu Starého Města v ulici Via Duomo. Katedrála stojí na místě bývalého křesťanského chrámu ze 4. století, stavba pochází z 10. až. 11. století, v 17. až 18. století byla barokně upravena.^[3] Dóm má antické sloupy a kryptu.

Nejvýznamnější památkou Nového Města je Národní archeologické muzeum, Museo Nazionale. Prehistorii zastupují jeskyní kresby ze 4 tisíciletí př. n. l., jsou zde předměty z doby železné a bronzové. Antiku reprezentuje bronzový Zeus ze 6. století př. n. l., hlava bohyně Athény s přilbou, mramorové sarkofágy, pohřební urny, keramika, terakotové masky a mnohé další předměty. Expozice byla kvůli rekonstrukci dočasně přemístěna do paláce Pantaleo.

Dále se ve městě nachází Oceánografické muzeum a také pobřežní promenáda.

Okolí města

Na jižní straně Salentského poloostrova jsou četné pláže a kempy u Porto Cesareo stojí mohutná čtyřboká věž Torre Squillace z 15. století.

Gastronomie

V celé Itálii mají dobrý zvuk cozze di Taranto, škeble po tarentsku. Uznávaným vínem je Lizzano, likér Amaro San Marzaco mívá vanilkovou nebo čokoládovou příchuť.

Vývoj počtu obyvatel

Počet obyvatel

Galerie

katedrála San Cataldo
Staré Město, Taranto
Via N. T. D'Aquino, Nové Město
ulice na Novém Městě
Nové Město, Taranto
západní nábřeží, Nové Město
Staré Město, Taranto

Osobnosti města

Archytas (428 př. n. l. – 347 př. n. l.), řecký filosof a vědec
Aristoxenos (kolem 360 př. n. l. – asi 300 př. n. l.), řecký filosof a zakladatel hudební vědy
Pyrrhos (asi 319 př. n. l. – 272 př. n. l.), hegemon épeirského spolku, král Molossů a Makedonie
Livius Andronicus (kolem 278 př. n. l. – po r. 240 př. n. l.), římský dramatik řeckého původu.
Quintus Ennius (239 př. n. l. – 189 př. n. l.), římský epický a tragický básník
Nikeforos II. (912–969), byzantský císař
Bohemund z Tarentu (1058–1111), italo-normanský válečník a dobrodruh, kníže z Tarentu a jeden z předních účastníků první křížové výpravy.
Nicola Fago (1677–1745), barokní skladatel a hudební pedagog
Giovanni Paisiello (1741–1816), operní skladatel
Choderlos de Laclos (1741–1803), francouzský spisovatel a generál
Joachim Murat (1767–1815), kníže Murat, velkovévoda z Bergu a Cleves, maršál Francie, král obojí Sicílie
Josef Bonaparte (1768–1844), nejstarší bratr Napoleona I., král neapolský a španělský

Partnerská města

Odkazy

Reference

↑ BERÁNEK, Tomáš, et al. Index českých exonym: standardizované podoby, varianty = List of Czech exonyms: standardized forms, variants. 2., rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Český úřad zeměměřický a katastrální, 2011. 133 s. (Geografické názvoslovné seznamy OSN - ČR). ISBN 978-80-86918-64-8. S. 77, 108. Standardizované jméno: Tarent.
↑ ABEND,B. a SCHLIEBITZ, A. a kol.: Itálie. 1. české vyd. Marco Polo 2009. 838 s. ISBN 978-3-8297-6646-3.
↑ KOLEKTIV AUTORŮ: Itálie. 1. vydání Olympia Praha 1990. 157 s. ISBN 80-7033-101-1

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Taranto na Wikimedia Commons
Oficiální stránky
Centro Culturale Filonide
Galerie Taranto na Wikimedia Commons

[1] BERÁNEK, Tomáš, et al. Index českých exonym: standardizované podoby, varianty = List of Czech exonyms: standardized forms, variants. 2., rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Český úřad zeměměřický a katastrální, 2011. 133 s. (Geografické názvoslovné seznamy OSN - ČR). ISBN 978-80-86918-64-8. S. 77, 108. Standardizované jméno: Tarent.

[2] ABEND,B. a SCHLIEBITZ, A. a kol.: Itálie. 1. české vyd. Marco Polo 2009. 838 s. ISBN 978-3-8297-6646-3.

[3] KOLEKTIV AUTORŮ: Itálie. 1. vydání Olympia Praha 1990. 157 s. ISBN 80-7033-101-1

[1]

[2]

[3]

Navigation

Navigace

Tématické portály