Tarasios

Svatý
Tarasios
Narození730
Konstantinopol
Úmrtí25. února 806 (ve věku 75–76 let)
Konstantinopol
Svátek18. únor
Státní občanstvíByzantská říše
VyznáníPravoslavná církev
Úřadypatriarcha konstantinopolský
Uctíván církvemiřímskokatolická církev a církve v jejím společenství,
pravoslavná církev
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatý Tarasios (řecky Ταράσιος; asi 730 - 25. února 806) byl ekumenický patriarcha Konstantinopole od 25. prosince 784 až do své smrti dne 25. února 806.[1] Roku 787 předsedal druhému nikajskému koncilu.

Život

Tarasios se narodil a vyrostl ve městě Konstantinopol. Jako syn vysoce postaveného soudce byl spřízněn s významnými rodinami, včetně rodu pozdějšího patriarchy Fotia Velikého. Tarasios se pustil do kariéry ve světské administrativě a dosáhl hodnosti senátora, nakonec se stal sekretářem (asekretis) císaře Konstantina VI. a jeho matky císařovny Ireny. Původně podpořil obrazoborectví, ale později činil pokání, rezignoval na svou pozici, odešel do kláštera a stal se mnichem.

Protože Tarasios projevoval sympatie k ikonodulům a byl ochoten plnit císařské příkazy, pokud nebyly v rozporu s vírou, byl císařovnou Irenou v roce 784 vybrán jako patriarcha Konstantinopole, třebaže byl v té době laikem. Stejně jako všichni vzdělaní Byzantinci však byl zběhlý v teologii a volba kvalifikovaných laiků jako biskupů nebyla v historii církve neobvyklá.

Tarasios volbu zdráhavě přijal pod podmínkou, že bude obnovena jednota církve s Římem a orientálními patriarcháty.[2] Aby mohl úřad patriarchy nastoupit, byl Tarasios před svým vysvěcením na biskupa nejdříve vysvěcen na jáhna, a poté na kněze.

Ikona 7. ekumenického koncilu (17. století, Novoděvičí klášter, Moskva)

Před přijetím hodnosti patriarchy Tarasios požadoval a získal slib, že v církvi bude obnovena úcta k ikonám. V rámci své politiky zlepšování vztahů s Římem přesvědčil císařovnu Irenu, aby napsala papeži Hadriánovi I. a vyzvala ho, aby vyslal delegáty do Konstantinopole na nový koncil, který by odsoudil hereze. Papež souhlasil s vysláním delegátů, i když odmítal jmenování laika jako patriarchy. Koncil se sešel 17. srpna 786 v Chrámě svatých apoštolů v Konstantinopoli. Do chrámu však vtrhly vzbouřené vojenské jednotky a biskupy rozehnaly. Otřesení papežští legáti se okamžitě odebrali na loď a chtěli odplout do Říma. Vzbouřené jednotky však potom byly vyhnány z města a koncilní otcové se znovu sešli v Nikaii v září 787. Patriarcha sloužil jako úřadující předseda (za skutečného předsedu byl považován Kristus). Sněm, který do dějin vešel jako druhý nikajský koncil, odsoudil obrazoborectví a formálně schválil uctívání ikon. Patriarcha přijal umírněnou politiku vůči bývalým obrazoborcům, což vyvolalo odpor Theodora Studijského a jeho straníků.

Vyobrazení Tarasia od neznámého malíře fresek

Asi o deset let později se Tarasios dostal do nového sporu. V lednu 795 se císař Konstantin VI. rozvedl se svou manželkou Marií z Amnie a Tarasios rozvod neochotně schválil. Mniši byli souhlasem patriarchy pohoršeni. Vůdci protestu, opat Platón ze Sakkudionu, a jeho synovec Theodor Studita, byli vyhoštěni, ale spor pokračoval. Velká část hněvu byla namířena na Tarasia za to, že umožnil následnou svatbu císaře s Theodotou, ačkoli patriarcha odmítl svatbě předsedat. Pod silným tlakem Theodora Tarasios exkomunikoval kněze, který Konstantinovo druhé manželství uzavřel.

Tarasios nadále loajálně sloužil následujícím císařským vládám Ireny a Nikefora I. Patriarchu kritizovali za jeho údajnou toleranci k simonii. Na druhou stranu mu jeho poddajnost umožnila setrvat ve funkci za tří velmi odlišných panovníků a pokračovat v úřadu až do smrti. Pozdější výběr laiků Nikefora a Fotia jako patriarchů mohl být částečně inspirován Tarasiovým příkladem.

Ačkoli někteří pozdější učenci byli kritičtí k tomu, co vnímali jako Tarasiovu slabost vůči císařské mocí, ve východních pravoslavných církvích byl nadále uctíván pro svou obranu používání ikon a svůj boj za mír a jednotu církve. Jeho svátek slaví východní křesťané 25. února a katolíci 18. února.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tarasios of Constantinople na anglické Wikipedii.

  1. Martyrologium Romanum. Editio altera. vyd. Città del Vaticano: Libr. Ed. Vaticana 844 s. ISBN 978-88-209-7210-3. 
  2. CATHOLIC ENCYCLOPEDIA: St. Tarasius. www.newadvent.org [online]. [cit. 2023-11-08]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Patriarch Tarasios.jpg
Patriarch Tarasios (Ταράσιος) of Constantinople
Seventh ecumenical council (Icon).jpg
Seventh ecumenical council, Icon, 17th century, Novodevichy Convent, Moscow
Tarasios Saint.jpg
A fresco depicting St. Tarasios, who died in 806.