Tasovický mlýn
| Tasovický mlýn | |
|---|---|
 Klášterní rezidence a vodní mlýn | |
| Základní informace | |
| Sloh | renesance, baroko |
| Výstavba | 13. století |
| Poloha | |
| Adresa | č.p. 93, Tasovice, okres Znojmo,  Česko |
| Souřadnice | 48°50′0,56″ s. š., 16°8′54,13″ v. d. |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 48925/7-8325 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Tasovický mlýn v Tasovicích v okrese Znojmo je bývalý vodní mlýn, jehož ruiny stojí 6 km po proudu řeky Dyje pod Znojmem jako součást bývalé klášterní rezidence.[1] V letech 1958–1987 byl areál chráněn jako nemovitá kulturní památka České republiky.[2]
Historie
Mlýn byl založen na pozemcích kláštera znojemských klarisek již koncem 13. století a církevní vrchností byl opatřen devíti poddanskými usedlostmi. První písemná zmínka pochází až z roku 1520; toho roku klášter klarisek snížil mlynáři Štěpánovi každoroční naturální plat z důvodu opakujících se povodní.[1] Ještě před rokem 1550 držel mlýn znojemský měšťan Kryštof Hynkl, který jej rozšířil - pozdně gotické obytné stavení prodloužil východním směrem o částečně klenutou rohovou jižní část.[1]
V 50. letech 20. století zde bylo mletí na mouku zastaveno, zařízení mlýna se po krátkou dobu využívalo jen ke šrotování a na turbínu byl napojen elektrický generátor. Poté objekty sloužily k bydlení a jako hostinec s tanečním sálem a kinem.[1]
Po roce 1989 nový majitel chystal údajně rekonstrukci a přestavbu areálu na hotelové společenské zařízení, areál však využil jako bankovní zástavu. V roce 2009 budovy vyhořely, v letech 2010–2011 byla realizována rekonstrukce mlýnského náhonu a jeho vtokového objektu.[1]
Popis
Trojkřídlá dispozice mlýna obklopuje dvůr o dvou úrovních. Svojí nejdelší, 55 m dlouhou jižní stranou přiléhá k náhonu, kde se nachází mlýnice o půdorysu 27 × 14 metrů. Obytné prostory vedle mlýnice mají na dvorním průčelí přízemní arkádovou chodbu se zbořenou dřevěnou pavlačí. V jihovýchodním rohu dvora stojí hranolová věž se schodištěm. Do mlýna se vjíždělo průjezdem ve východním křídle. Při vjezdu byl vyhlouben vinný sklep, později prodloužený.[1]
Voda na vodní kolo vedla od jezu 1100 metrů dlouhým náhonem. V roce 1930 zde byla Francisova turbína (průtok 2,7 m³/s, spád 2,9 m, výkon 46 k).[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e f g Tasovický mlýn. Vodní mlýny (vodnimlyny.cz). 2012–2017, Rudolf Šimek, Porupka, 30.1.2014. [cit. 2022-04-01]. Dostupné online.
- ↑ Klášterní rezidence - vodní mlýn. Národní památkový ústav. Památkový katalog. Katalogové číslo 1000161928, rejstříkové číslo ÚSKP 48925/7-8325. [cit. 2022-04-01]. Dostupné online
Související články
Externí odkazy
- Mlýn přišel o střechu, sousedé se báli. Znojemský Deník.cz, Martin Moštěk, 19.4.2009
- J. O. Eliáš – Smutný osud tasovického mlýna. Archivováno 3. 8. 2012 na Wayback Machine. (článek byl napsán roku 1993, určen pro Znojemský týden, roč. 2011)
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Isolda11, Licence: CC BY-SA 4.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem: