Tatra T1

Tatra T1
Tramvaj Tatra T1 v Ostravě
Typ	T1
Výrobce	Tatra Smíchov
Prototyp(y)	1951
Výroba v letech	1952–1958
Vyrobeno kusů	287
Technické údaje
Délka (bez spřáhel)	13 300 mm
Šířka	2 400 mm
Výška skříně	3 050 mm
Pohotovostní hmotnost	16 600 kg
Max. rychlost	60 km/h
Rozchod	1 435 mm
Obsaditelnost
Míst k sezení	26
Míst k stání	69
Motory a elektrická výzbroj
Motory	TM 22
Počet a výkon motorů	4×40 kW
Elektrická výzbroj	odporová TR32
Napájecí napětí	600 V
multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tatra T1 (původně T I) je typ nejstarší československé tramvaje koncepce PCC. Byl vyráběn v 50. letech minulého století podniky Tatra Smíchov a ČKD Stalingrad. Ve výrobě byl nahrazen modernějším typem Tatra T2, v pravidelném provozu byl do 80. let 20. století.

Konstrukce

Při vývoji nové tramvaje T I (později označované T1) byla využita dokumentace systému PCC a licence na výrobu podvozků od americké společnosti TRC. Konstrukce rychlých jednosměrných čtyřnápravových velkoprostorových tramvajových vozů systému PCC byla v USA při stavbě tramvají používána již ve 30. letech 20. století.^[1]

T1 je motorový tramvajový vůz odvozený z americké koncepce PCC, tedy jednosměrný jednočlánkový čtyřnápravový vůz se dvěma dvounápravovými podvozky a podlahou v jedné úrovni. Na pravé straně vozové skříně má troje skládací elektricky poháněné dveře. Uspořádání vozu předpokládalo usměrněný pohyb cestujících, tedy nástup předními dveřmi, odbavení u pevného stanoviště průvodčího a výstup středními nebo zadními dveřmi (k tomu vybízely nápisy „Postupte dále do vozu“). Místa k sezení tvořily podélné koženkové lavice pod okny, jen ostravské vozy měly koženkové sedačky v příčném uspořádání. Okna byla polospouštěcí bez madel a i u nich se předpokládala přítomnost průvodčího, ovládání bylo přes převod pomocí odnímatelné kličky s vnitřním šestihranem. Od 70. let ovšem T1 jezdily stejně jako jiné tramvaje v samoobslužném režimu bez průvodčího.

Tramvaj byla standardně vybavena tyčovým sběračem proudu, který byl v 60. letech nahrazen pantografem, a elektrickou výzbrojí typu TR32 s odporovou regulací pomocí zrychlovače. Napájecí napětí pro výzbroj činilo 600 V stejnosměrných; standardní provoz je s normální polaritou (+ v troleji, - v koleji), podle požadavků dopravních podniků lze vozy upravit i na obrácenou polaritu (Ostrava, Košice).

Sériově vyráběné vozy byly vybaveny na obou čelech zásuvkami mnohočlenného řízení (počítalo se s dvoučlenným řízením) starého typu. Pravá zásuvka měla 19 kontaktů propojujících všechny řídicí a signalizační obvody, druhá zásuvka byla jednopólová k propojení nulového potenciálu obvodů malého napětí (vodič č. 100). Zásuvky byly umístěny mimo osu vozu – v ose byl umístěn na zadním čele automatický stahovák tyčového sběrače převzatý z trolejbusů. V Praze byly poměrně krátkou dobu provozovány na l. č. 15 ve dvojicích; v Ostravě byly takto provozovány (především na l. č. 17) až do konce jejich provozu.

Na čele měla té-jednička jen jeden světlomet (dvěma světlomety byly z výroby vybavovány až T3) a byla poněkud užší než pozdější typy. Tím byla pravděpodobně motivována přezdívka žehlička, nebo ponorka.

Protože dojezdily ještě v 80. letech, celou dobu provozu byl na čele povinně umístěný tzv. symbol vlády pracujících.

Prototypy

(c) Dezidor, CC BY 3.0

Po několika letech konstrukčních prací byly v roce 1951 vyrobeny dva prototypy tramvají T1. První z nich začal zkušebně jezdit v pražské kolejové síti 22. listopadu 1951^[2] s evidenčním číslem 5001. Druhý vůz (ev.č. 5002) byl (po zkouškách) společně s prvním nasazen do běžného provozu o rok později.

Vůz ev.č. 5001 byl vyřazen v roce 1976 a po zrekonstruování do původního stavu byl zařazen do pražského Muzea MHD. Druhý prototyp byl vyřazen až s posledními vozy tohoto typu v Praze (25. ledna 1983),^[3][4] zůstal odstaven, o dva roky později byl převezen do vozovny Střešovice. Po opravě měl být určen pro komerční jízdy, renovace se ale uskutečnila až v novém tisíciletí, nově zrekonstruovaný vůz byl představen v roce 2005.

Provoz

Celkem vyrobeno v letech 1951 až 1958 287 vozů.

Současný stát	Město	Článek	Typ	Roky dodávek	Počet vozů	Evidenční čísla při dodání	Poznámky
Česko Česko	Most – Litvínov	článek	T1	1957–1958	34 kusů	201–234
	Olomouc	článek	T1	1957–1958	10 kusů	101–110
	Ostrava	článek	T1	1955–1957	44 kusů	501–544
	Plzeň	článek	T1	1955–1957	33 kusů	101–133
	Praha	článek	T1	1951–1956	133 kusů	5001–5133
Polsko Polsko	Varšava	článek	T1	1955	2 kusy	501, 502
Rusko Rusko	Rostov na Donu	článek	T1	1957	20 kusů	301–320
Slovensko Slovensko	Košice	článek	T1	1956–1958	11 kusů	201–211

Pražské vozy ev. č. 5036, 5050 a 5053 byly zničeny již 7. 1. 1958 při velkém požáru ústředních dílen v Rustonce.^[5]

V roce 1966 bylo v Praze 15 vozů T1 modernizováno osazením nové vozové skříně typu T3 na podvozky původního vozu T1 a v roce 1972 ještě jeden.^[3]

V Mostě–Litvínově se v letech 1968–1970 a 1976 rekonstruovalo obdobným způsobem jako v Praze celkem 18^[6] „téjedniček“ a jejich technické průkazy převzaly nově dodané skříně tramvají typu T3, u některých vozů byly vyměněny i elektromotory.^[7]

Posledním městem, kde tramvaje T1 byly v běžném osobním provozu, byla Plzeň, kde bylo ještě v 80. letech nasazeno 16 vozů vyřazených z Prahy.^[8] Poslední vozy dojezdily v Plzni 4. dubna 1987.

Historické vozy

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Tatra T1 na Wikimedia Commons