Taylorismus

Taylorismus je soustava vědecké organizace práce, jejímž autorem je Frederick Winslow Taylor. Podstatu teorie tvoří rozložení pracovních postupů na jednotlivé operace a úkony, jejich zkoumání a racionalizování pomocí časových a pohybových studií a jejich spojení se zvyšováním pracovních výkonů stimulačními prémiemi.

Jde o klasické období managementu a sociologie řízení na přelomu 19. a 20. století. Taylorismus dále rozvíjeli zejména Frank Bunker Gilbreth, Henry Gantt a Harrington Emerson. V meziválečném Československu se tímto systémem seriózně zabývala zejména Masarykova akademie práce^[1].

Řízení lidských zdrojů dle Taylora

• Úloha kázně – v čele jsou řídící pracovníci kvalifikovaní k řízení a současně dělníci disciplinovaně plní příkazy.
• Umisťování pracovníků dle jejich schopností na co nejužitečnější pozici.
• Motivace prostřednictvím denních úkolů a s tím související zavedení úkolové mzdy.
• Vysoká míra specializace pracovních výkonů, což vede k menší době na zaučení, rychlé zdokonalování.
• Nová profese – průmyslový inženýr, který rozhoduje o členění práce a umisťování zaměstnanců místo mistrů.
• Nezahrnuje místo pro tvořivost a vlastní iniciativu – lidé mají fungovat jako mechanická součást výrobního stroje.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Taylorizmus na slovenské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Taylorismus na Wikimedia Commons