Tazovskij

Tazovskij Тазовский
znak vlajka
Poloha
Souřadnice	67°27′ s. š., 78°42′ v. d.
Nadmořská výška	20 m n. m.
Časové pásmo	UTC+5[1]
Stát	Rusko Rusko
Federální okruh	Uralský
Autonomní okruh	Jamalo-něnecký
Jamalo-něnecký autonomní okruh na mapě Ruska
Tazovskij Osada na mapě Jamalo-něneckého autonomního okruhu
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	41,4 km²
Počet obyvatel	8 441 (2021 ▲)
Hustota zalidnění	203,9 obyv./km²
Etnické složení	Rusové, Ukrajinci, Tataři, Něnci
Náboženské složení	pravoslaví
Správa
Vznik	1883
Oficiální web	tazovsky.tasu.ru
Telefonní předvolba	+734940
PSČ	629350
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tazovskij (rusky Тазовский) je osada v Jamalo-něneckém autonomním okruhu v Rusku. Je správním střediskem tazovského okresu. Žije zde 8 441 obyvatel (2021).

Osada se nachází v severní části Západosibiřské roviny asi 540 km vzdušnou čarou východně od Salechardu a 180 km severovýchodně od města Novyj Urengoj. Tazovskij leží na levém břehu hlavního ramene řeky Taz, 8 km od jejího ústí do Tazovské zátoky Karského moře.

Od roku 2014 je Tazovskij součástí ruského hraničního pásma, které je v Jamalo-něneckém autonomním okruhu zřízeno v pásu země širokém 10 km od mořského pobřeží.^[2]

V roce 1883 sibiřští obchodníci Funka a Murzein spolu se stavitelem lodí Jakovem založili ruskou obchodní stanici Chelmer-Sedě, což přeloženo z jazyka Něnců znamená Hora mrtvých. Jméno vzniklo od toho, že na místě původní ruské faktorie byl starý něnecký hřbitov. Rusové nejprve vyměňovali od domorodců nalovené ryby za cukr, čaj, zápalky a další spotřební zboží. Od roku 1884 Rusové sami začali v oblasti lovit ryby. S příchodem obchodníků Plotnikových v roce 1907 byly na vysokém levém břehu řeky Taz budovány sklady, obytné budovy, obchody, pekárna a obchodní kancelář.^[3] V průběhu následujících let kolem obchodní stanice vyrostla osada.

V roce 1949 byla osada přejmenována na Tazovskoje, což bylo odvozeno od řeky v osadě. Od 60. let byla osada rozšiřována a stala se základnou pro rozvoj severovýchodní části regionu pro ropný a plynárenský průmysl.

V roce 1962 bylo nedaleko osady objeveno největší ložisko ropy a zemního plynu na Jamalu, které bylo pojmenováno Tazovské pole.^[4]

V roce 1964 byla osada přejmenována na současný název Tazovskij a stala se sídlem městského typu.^[5] V roce 2012 byl status změněn na vesnickou osadu.

V roce 2022 bylo postaveno v Tazovském několik vysokopodlažních obytných domů, kam byly přestěhováváni obyvatelé Gaz-Sale.^[6]

Tazovskij je jedním z center průmyslového rozvoje Arktidy. V osadě jsou podniky ropného a plynárenského odvětví - Gazprom, Lukoil, Geologická expedice Taz. Jsou zde také zemědělské a potravinářské podniky jako TazovskAgro, TazAgroRybProm. V okolí osady domorodí Něnci pasou soby a věnují se rybolovu.

Hlavním zdrojem příjmů osady jsou daně od energetických společností.

Severozápadně od osady je letiště pro regionální dopravu (ICAO kód USDT), které obsluhuje ruská společnost Yamal Aviation Transport Company JSC. Lety jsou prováděny zejména na vrtulnících Mil Mi-8.

Tazovskij je napojen na ruskou silniční síť asfaltovou silnicí, která ho spojuje s osadou Gaz-Sale. S okolními osadami Antipajuta, Gyda a Nachodka je Tazovskij spojen cestou z betonových panelů.

V osadě existuje autobusová hromadná doprava. Pravidelná autobusová linka spojuje obec s osadou Gaz-Sale.

Od roku 1993 (od roku 2005 v nové budově) je v Tazovském Okresní vlastivědné muzeum, které se věnuje především kultuře Něnců a vystavuje předměty jejich každodenní potřeby a jejich ručně vyráběné výrobky. Dalším tématem je počátek ruského rozvoje této části Sibiře v 17. století - zejména město Mangazeja, které se nacházelo 200 km proti proudu řeky.^[7]

V září 2019 byl na kopci nad obcí odhalen památník něneckého hrdiny Vauli Piettomina, který vedl povstání proti Rusku v první polovině 19. století.^[8]

V Tazovském vysílá regionální televize Studio Fakt a vychází regionální noviny Sovetskoje Zapolarje.

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Тазовский na ruské Wikipedii a Tasowski na německé Wikipedii.