Tchajšanská jaderná elektrárna

Tchajšanská jaderná elektrárna
Stát	Čína Čína
Umístění	Tchaj-šan, Kuang-tung
Stav	V provozu
Začátek výstavby	28. září 2009
Zprovoznění	13. prosince 2018
Jaderná elektrárna
Reaktory v provozu	2 × 1750 MW
Plánované reaktory	2 × 1200 MW
Typ reaktorů	EPR-1750
Palivo	Uran 235U
Elektrická energie
Celkový výkon	3500 MW
Plánovaný výkon	5900 MW
Souřadnice	21°55′4,8″ s. š., 112°58′55,2″ v. d.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tchajšanská jaderná elektrárna (čínsky v českém přepisu Tchaj-šan che-tien-čan, pchin-jinem Táishān Hédiànzhàn, znaky zjednodušené 台山核电站) je provozní jadernou elektrárnou na jihu Číny. Nachází se na pobřeží Jihočínského moře v okrese Tchaj-šan městské prefektury Ťiang-men ležící v provincii Kuang-tung. Jedná se o první jadernou elektrárnu v Asii a na světě, kde byly uvedeny do provozu francouzské jaderné tlakovodní reaktory EPR, zde v provedení EPR-1750. Elektrárnu provozuje společnost Guangdong Taishan Nuclear Power Joint Venture Company Limited. Hrubý výkon elektrárny činí 3500 MW.

Lokalita Tchajšan byla zvolena již v roce 1992 jako potenciální lokalita pro vybudování jaderné elektrárny, pokud by selhala současně plánovaná lokalita Jang-ťiang.^[1] V roce 2004 Čína vypsala výběrová řízení pro výstavbu jaderných elektráren III. generace v lokalitách Jang-ťiang a Sanmen. Do výběrového řízení se přihlásili 4 zájemci; Areva (EPR), Westinghouse (AP1000), Atomstrojexport (VVER-1000/392 nebo VVER-1500/448) a KHNP (APR-1400).^[2] V prosinci 2006 získala společnost Westinghouse kontrakt na stavbu dvou AP1000 v lokalitě Jang-ťiang a dvou reaktorů v Sanmenu.^[3] NRC Spojených států však požádala, aby bylo umístění elektrárny přesunuto do Chaj-jangu, což bylo později schváleno.^[4] V důsledku toho byla Arevě přislíbena výstavba dvou reaktorů v Jang-ťiangu. Smlouva měla být podepsána v červenci 2007. Vzhledem k tomu, že výstavba elektrárny v Tchajšanu byla plánována na jedenáctou pětiletku (2006 až 2010), ale nebyl stanoven žádný harmonogram, byla kvůli energetické náročnosti v Jang-ťiangu upřednostněna výstavba šesti čínských tlakovodních reaktorů a projekt byl v srpnu 2007 znovu přesunut, tentokrát do Tchajšanu.^[5] Tchajšan byla alternativní lokalita Jang-ťiangu, pokud by selhal, ale místo alternativního umístění byla lokalita využita pro výstavbu nové další elektrárny.

Dne 25. listopadu 2007 byla podepsána stavební smlouva se společností Areva na výstavbu prvních dvou bloků. Zakázka v hodnotě 8 miliard eur byla dosud největším exportním úspěchem francouzského jaderného průmyslu. V květnu 2008 byla pro jadernou elektrárnu poskytnuta půjčka ve výši 100 miliard juanů. V srpnu 2008 byla jako dodavatel pro dodávku turbín vybrána společnost Alstom. Společnost China Guangdong Nuclear Power Company objednala dvě turbíny Arabelle s pomalým chodem 1500 otáček za minutu a výkonem 1750 MW, v té době nejvýkonnější turbosoustrojí na světě.^[6] Turbíny měly být vyrobeny společně se společností Dongfang za celkem 300 milionů eur, z toho 100 milionů eur by poskytla společnost Dongfang. Již v dubnu 2008 byl projektem turbínového ostrova pověřen Alstom, jehož smlouva byla podepsána v červenci 2008.^[6] Dodávkou jaderného ostrova byla pověřena Areva.^[7][8]

Výkopové práce začaly 26. srpna 2008.^[9] První beton pro první blok byl nalit v říjnu 2009 a pro druhý blok v dubnu 2010.^[10] Výstavba každého bloku byla plánována na 46 měsíců, což bylo výrazně rychlejší a levnější než první dva EPR ve Finsku a Francii.^[11] Tyto plány se později ukázaly jako nereálné, protože spuštění bylo opakovaně zdržováno. V dubnu 2015 Čína pozastavila vkládání jaderného paliva do jaderných reaktorů, plnění pokračovalo až když byly vyřešeny všechny bezpečnostní problémy reaktoru typu EPR, které vyvstaly po zprávách o neobvyklých jevech na horní i dolní části tlakové nádoby reaktoru Flamanville 3. Termíny spuštění energetických jednotek byly posunuty na rok 2017. V únoru 2017, po 88 měsících výstavby bylo oznámeno, že dokončení reaktorů bude odloženo do druhé poloviny roku 2017 a první poloviny roku 2018.^[12] V lednu 2018 bylo uvedení do provozu opět posunuto, přičemž komerční provoz se očekává na přelomu let 2018 a 2019.^[13] Jednalo se o třetí zpoždění za poslední dva roky, které zahrnovalo další prodražení o 5 miliard juanů. Odhadovalo se, že investiční náklady elektrárny vzrostou na 22 až 23 juanů na watt z původně plánovaných 14 juanů.^[14]

Do stavu kritičnosti přešel první blok poprvé dne 6. června 2018.^[15] Dne 29. června 2018 byl první blok přifázován k síti.^[16][17] Do komerčního provozu blok přešel dne 13. prosince 2018.^[18] Jednalo se o první spuštění EPR na světě, dříve, než v zemi svého vzniku, ve Francii, kvůli četným zpožděním projektu Flamanville-3. Druhý blok byl připojen k síti 23. června 2019 a do komerčního provozu přešel 7. září 2019.^[19]

Původně bylo od roku 2010 plánováno vybudovat další dva bloky stejného typu. Jejich výstavba měla začít v roce 2015.^[20] V dubnu 2015 byl plán schválen. Společnost China General Nuclear Power Corporation změnila v září 2020 své plány a změnila model reaktoru na Hualong One. Celkový výkon elektrárny tak bude nižší, než se původně předpokládalo, protože Hualong One má hrubý výkon pouze 1200 MW, zatímco EPR-1750 má 1750 MW.^[21]

Již v roce 2009 se plánovalo postavit pátý a šestý blok.^[22] Neexistují však žádné dohody o budoucí výstavbě bloků ani prohlášení o záměru, které by stavbu zařízení zpochybnilo.^[23]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku АЭС Тайшань na ruské Wikipedii.
V tomto článku je použit text článku Kernkraftwerk Taishan na Nucleopedii.

• Jaderná energetika v Číně

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Tchajšanská jaderná elektrárna na Wikimedia Commons