Tchaj-pej
| Tchaj-pej 臺北 | |
|---|---|
 Shora po směru hodinových ručiček: Celkový pohled, Grand Hotel, Far Eastern Plaza, Národní palácové muzeum, Čankajškův památník, stanice Ťien-tchan | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 25°1′ s. š., 121°31′ v. d. |
| Nadmořská výška | 10 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+08:00 |
| Stát |  Tchaj-wan |
| Administrativní dělení | 12 městských obvodů |
.svg) | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 271,8 km² |
| Počet obyvatel | 2 666 908 (2019) |
| Hustota zalidnění | 9 812 obyv./km² |
| Správa | |
| Starosta | Kche Wen-če |
| Oficiální web | english |
| PSČ | 100 – 116 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Tchaj-pej (ženský rod[1]; tradiční znaky: 臺北, zjednodušené znaky: 台北; pinyin: Táiběi; tchajwansky: Tâi-pak) je hlavním městem Čínské republiky (Tchaj-wanu), leží na severu ostrova Tchaj-wan. Ve správním systému Čínské republiky je centrálně spravovaná speciální obec. Podle údajů z ledna roku 2019 měla Tchaj-pej 2 666 908 obyvatel. Společně s hustě osídlenou centrální a západní částí města Nová Tchaj-pej, které ji obklopuje, splývá do jedné velké aglomerace, taktéž označovaná jako Tchaj-pej. Ve městě se také nachází kdysi nejvyšší budova světa – mrakodrap Tchaj-pej 101.
Hlavními průmyslovými odvětvími jsou elektronický průmysl, textilní průmysl, hutnictví, stavba lodí a výroba motocyklů.
Geografie
Poloha
Tchaj-pej se nachází v Tchajpejské pánvi (台北盆地) na severu ostrova Tchaj-wan. Na jihu ji obtéká řeka Sin-tien (新店溪), na západě řeka Tan-šuej (淡水河); severní obvody Š'-lin a Pej-tchou zasahují severně od řeky Ťi-lung (基隆河) a přiléhají k národnímu parku Jang-ming-šan (陽明山國家公園).
Klima
Kvůli své údolní poloze město v letních měsících trpí vysokými teplotami a vlhkostí. Problém zvyšuje husté zalidnění a časté používání klimatizace. Klima v oblasti je subtropické.
Dějiny
Oblast Tchajpejské pánve obývali nejprve domorodé lidé z etnika Ketagalan.[2] V 18. a 19. století sem přicházeli imigranti z Číny, a na území dnešní Tchaj-peje vznikala významná města Monka (dnešní Wan-chua), Twatutia (Dadaocheng), Dalongdong a další. V roce 1875 bylo poblíž těchto měst založeno nové město Čcheng-nej (城內 Chengnei, doslova uvnitř hradeb), dnešní centrum Tchaj-peje.[3] Z tehdy vystavených hradeb dnes zbyla jen pětice městských bran, přičemž jen severní brána je zachována v původní podobě.[4] V roce 1887 byla města sjednocena a stala se hlavním městem nově vyhlášené provincie Tchaj-wan, rozkládající se nad tou částí ostrova, která byla pod kontrolou Říše Čching. Při té příležitosti bylo město přejmenováno na Tchaj-pej (臺 Tchaj(wan) + 北 pej – sever).[2]
Od doby, kdy v roce 1895 Tchaj-wan na základě Šimonosecké smlouvy připadl Japonskému císařství, začal další rozvoj města. Již v roce 1905 byly zbourány městské hradby, aby na jejich místě vznikly městské bulváry a železniční koridor.[2] Roku 1919 byl dokončen Úřad guvernéra (dnešní Prezidentský palác), v roce 1921 Nemocnice NTU. Nejvýznamnější obchodní čtvrtí se stalo bývalé město Twatutia (Dadaocheng). Město ke konci války zažilo nálety spojeneckých sil.[5]
Po válce město spolu se souostrovím spadlo pod správu Kuomintangu, která v roce 1947 vyústila v nepokoje a následný Masakr 228.[6][7] O dva roky později, kdy komunisté obsadili Čínu a Kuomintang ustoupil na Tchaj-wan, se Tchaj-pej stala „provizorním“ hlavním městem Čínské republiky a nastala další vlna rozrůstání města.[2] Začátkem 60. let zde žilo přes milion obyvatel, o dekádu později již více než dva miliony.
V roce 1968 byla k městu připojena okolní města Nan-kang, Ťing-mej, Mu-ča, Nej-chu, Pej-tchou a Š'-lin bývalého okresu Tchaj-pej. Celkový počet 16 městských částí byl v roce 1990 restrukturalizován do dnešních 12.[2]
V roce 1990 se v Tchaj-peji konalo shromáždění Hnutí Wild Lily, které pomohlo ukončit vládu jedné strany a přispělo k demokratizaci země.[8] Od doby, kdy se v roce 1996 konají svobodné volby, město slouží jako sídlo vlády Tchaj-wanu.
Jako první linka metra byla v roce 1996 zprovozněna nadzemní linka Wen-chu. Město se mezi lety 2004 a 2010 pyšnilo nejvyšší budovou světa, mrakodrapem Tchaj-pej 101.
Městské části
Tchaj-pej se dělí na 12 městských částí (區 čchü):[9]
| Mapa | Městská část | Počet obyvatel (zdroje:[10]) | Rozloha (km2) | ||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Český přepis | Znaky | Hanyu pinyin | Tongyong pinyin | Tchajwansky | |||
| Sung-šan | 松山區 | Sōngshān | Songshan | Siông-san | 210 539 | 9,29 | |
| Sin-i | 信義區 | Xìnyì | Sìnyì | Sìn-gī | 229 211 | 11,21 | |
| Ta-an | 大安區 | Dà'ān | Dà-an | Tāi-an | 312 909 | 11,36 | |
| Čung-šan | 中山區 | Zhōngshān | Jhongshan | Tiong-san | 231 286 | 13,68 | |
| Čung-čeng | 中正區 | Zhōngzhèng | Jhongjhèng | Tiong-chèng | 158 814 | 7,61 | |
| Ta-tchung | 大同區 | Dàtóng | Dàtóng | Tāi-tông | 130 929 | 5,68 | |
| Wan-chua | 萬華區 | Wànhuá | Wànhuá | Báng-kah | 189 052 | 8,85 | |
| Wen-šan | 文山區 | Wénshān | Wúnshan | Bûn-san | 274 227 | 31,51 | |
| Nan-kang | 南港區 | Nángǎng | Nángǎng | Lâm-káng | 121 134 | 21,84 | |
| Nej-chu | 內湖區 | Nèihú | Nèihú | Lāi-ô͘ | 287, 861 | 31,58 | |
| Š’-lin | 士林區 | Shìlín | Shìhlín | Sū-lîm | 290 682 | 62,37 | |
| Pej-tchou | 北投區 | Běitóu | Běitóu | Pak-tâu | 255 713 | 56,82 | |
Stav v roce 2019
Vysoké školy a univerzity
Tchaj-pej je také centrem vzdělávacích zařízení Tchaj-wanu. Ve městě se nacházejí následující důležité státní a soukromé vysoké školy:
| Název | Čínsky | Rok založení | Vyučujících | Studujících |
|---|---|---|---|---|
| Národní univerzita veřejné správy | 國立政治大學 | 1954 | 759 | 14 800 |
| Národní tchajwanská univerzita | 國立臺灣大學 | 1928 | 2 107 | 29 830 |
| National Taiwan Normal University | 國立台灣師範大學 | 1946 | 858 | 13 432 |
| National Yang-Ming University | 國立陽明大學 | 1975 | 358 | 3 563 |
| National Taiwan University of Science and Technology | 國立台灣科技大學 | 1974 | 330 | 8 366 |
| National Taipei University of Technology | 國立台北科技大學 | 1994 | 458 | 8 242 |
| National Taipei University of Arts | 國立台北藝術大學 | 1982 | 175 | 1 732 |
| Soochow University | 東吳大學 | 1954 | 562 | 15 629 |
| Chinese Culture University | 文化大學 | 1963 | 744 | 27 615 |
| Shih Hsin University | 世新大學 | 1960 | 279 | 10 917 |
| Ming Chuan University | 銘傳大學 | 1960 | 572 | 17 521 |
| Shih Chien University | 實踐大學 | 1958 | 280 | 14 657 |
| Tatung University | 大同大學 | 1963 | 207 | 3 874 |
| Taipei Medical University | 台北醫學大學 | 1960 | 365 | 5 674 |
Stav v roce 2004
Kromě toho se ve městě nacházejí důležité vyšší odborné školy:
| Název | Čínsky | Rok založení | Vyučujících | Studujících |
|---|---|---|---|---|
| Taipei College of Nursing | 台北護理學院 | 1994 | 154 | 2 905 |
| Taipei Teachers College | 台北師範學院 | 1961 | 226 | 4 692 |
| Taipei College of Business | 台北商業技術學院 | 1968 | 223 | 922 |
| Taipei Municipal Teachers College | 台北市立師範學院 | 1964 | 226 | 3 591 |
| Taipei Physical Education College | 台北體育學院 | 1968 | 124 | 1 753 |
| China Institute of Technology | 中華技術學院 | 1968 | 264 | 4 745 |
| Takming College | 德明技術學院 | 1965 | 228 | 2 245 |
Stav v roce 2004
Vláda a politika
Od roku 2014 je starostou tchajwanský chirurg a politik Kche Wen-če (柯文哲).
Na místo starosty byli lidé jmenováni od doby zahrnutí Tchaj-peje pod centrální vládu v roce 1967 až po první veřejné volby, které se konaly v roce 1994. Volí se jednou za 4 roky. Prvním zvoleným starostou byl Čchen Šuej-pien (陳水扁) z Demokratické pokrokové strany (民主進步黨; DPP), který byl v letech 2000 až 2008 prezidentem Čínské republiky (Tchaj-wanu).
Podle výsledků voleb v předchozím desetiletí voliči vykazují určitou náklonnost k pro-KMT táboru (tzv. „Modrý“ tábor)[zdroj?], nicméně obhájci tábora pro-DPP (tzv. „Zelený“ tábor) reprezentují nezanedbatelnou část voličů. Současný starosta Ko Wen-je kandidoval jako nezávislý.
Jako město, které je sídlem prezidentského úřadu, centrální legislativy a mnoha dalších administrativních celků, je Tchaj-pej často sužována velkými politickými kampaněmi a náhodnými srážkami mezi zastánci odlišných táborů. Masové pochody a demonstrace na bulváru Ketagalan před prezidentským úřadem po volbách v roce 2004 či v rámci Slunečnicového hnutí v roce 2014 jsou příhodným příkladem politického tlaku, který ve městě je.
Kultura
Pamětihodnosti a turistické zajímavosti
.png)
Historické a pozoruhodné čtvrti
- Wan-chua (Bangka)
- Twatutia (Dadaocheng)
- Ximending
- Pej-tchou
Chrámy
- Chrám Lung-šan ve čtvrti Wan-chua
- Chrám Baoan ve čtvrti Dalongdong
- Konfuciův chrám
Muzea
- Národní palácové muzeum
- Národní muzeum Tchaj-wanu
- TFAM (Taipei Fine Arts Museum)
- MOCA (Muzeum současného umění)
- Národní historické muzeum
- Národní muzeum lidských práv ve čtvrti Wen-šan
Ostatní stavby
- Prezidentský palác
- Tchaj-pej 101
Přírodní památky
- Národní park Jang-ming-šan
- Vyhlídka na Sloní hoře (象山)
Doprava
Tchaj-pej je hlavním tchajwanským dopravním uzlem pro vnitrostátní i mezinárodní leteckou, silniční a železniční dopravu.
Letecky město obsluhuje Mezinárodní letiště Tchaj-wan Tchao-jüan ležící 40 km západně od města a Letiště Tchaj-pej Sung-šan, které se nachází přímo ve městě. Tchaj-pej je napojena na vysokorychlostní vlakové tratě HSR skrze dvě stanice (Tchaj-pej a Nan-kang) a prochází zde západní linka Tchajwanské železnice (TRA). Centrální železniční uzel města je hlavní nádraží Taipei Main Station.
Na silniční dopravu je území napojeno přes dálnice č. 1 a 3, propojující sever a jih ostrova, a dálnici č. 5, propojující hlavní město s okresem I-lan.
Metro
Tchajpejské metro má v současné době šest hlavních linek s celkovým počtem 131 stanic.[11] Dále je propojeno s linkou metra města Tchao-jüan, která zajišťuje spojení mezi oběma městy a letištěm Tchaj-wan Tchao-jüan. Doba jízdy z centra města na letiště trvá 35 min.
Partnerská města
Anchorage, USA (1997)
Ankara, Turecko
Asunción, Paraguay (1987)- Atlanta, USA (1979)
Banjul, Gambie (1997)
Bengalúru, Indie
Bissau, Guinea-Bissau (1997)- Boston, USA (1988)
- Cleveland, USA (1975)
Cotonou, Benin (1967)
Dakar, Senegal (1997)- Dallas, USA (1997)
Džidda, Saúdská Arábie (1978)
Gold Coast, Austrálie (1982)- Guam, USA (1973)
Ciudad de Guatemala, Guatemala (1998)
Ho Či Minovo Město, Vietnam (1968)- Houston, USA (1961)
- Indianapolis, USA (1978)
Johannesburg, JAR (1982)
Jokohama, Japonsko (2006)
La Paz, Bolívie (1997)
Lilongwe, Malawi (1984)
Lomé, Togo (1966)- Los Angeles, USA (1979)
Majuro, Marshallovy ostrovy (1998)
Malabon, Filipíny (2005)
Managua, Nikaragua (1992)- Manila, Filipíny (1966)
Mbabane, Svazijsko (1997)
Monrovia, Libérie (1998)- Oklahoma City, USA (1981)
Ouagadougou, Burkina Faso (2008)
Ciudad de Panamá, Panama (1989)- Phoenix, USA (1979)
Praha, Česko (2013)- Pretoria, JAR (1983)
- Quezon City, Filipíny (1968)
Riga, Lotyšsko (2001)- San Francisco, USA (1970)
San José, Kostarika (1984)
San Salvador, Salvador (1993)
Santo Domingo, Dominikánská republika (1970)
Soul, Jižní Korea (1968)
Tegucigalpa, Honduras (1975)- Tegu, Jižní Korea (2010)
Varšava, Polsko (1995)
Versailles, Francie (1986)
Vilnius, Litva (1998)
Ulan-Ude, Rusko (1996)
Ulánbátar, Mongolsko (1997)
Uppsala, Švédsko (1974)
Temešvár, Rumunsko
Reference
- ↑ Tchaj-pej [online]. Internetová jazyková příručka, rev. 2012-11-14 [cit. 2013-12-06]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Taipei's History and Development. Taipei City Government [online]. 2009-07-28 [cit. 2019-04-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ANDERSON, Blake. The Story of Taipei. Noteworthy - The Journal Blog [online]. 2018-07-31 [cit. 2019-04-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ROOK, Tom. Beimen (North Gate) Area, Taipei. Over the city [online]. [cit. 2019-04-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HAN, Cheung. Taipei Air Raid: a forgotten tragedy. Taipei Times [online]. 2015-06-07 [cit. 2019-04-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MORRIS, James X. The 228 Incident Still Haunts Taiwan. The Diplomat [online]. 2019-02-27 [cit. 2019-04-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SLEZÁKOVÁ, Magdalena. [...] Příběh Incidentu 228, nejstrašnějšího tajemství bílého teroru. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2019-04-19]. Dostupné online.
- ↑ Taiwan in Time: Life after the Wild Lily - Taipei Times. www.taipeitimes.com [online]. [cit. 2019-04-19]. Dostupné online.
- ↑ Taipei City Government. Taipei City Government [online]. 2018-03-13 [cit. 2019-04-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GOVERNMENT, Taipei City. Taipei City Government. Taipei City Government [online]. 2018-03-13 [cit. 2019-04-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Taipei Rapid Transit Corporation. Taipei Rapid Transit Corporation [online]. 2013-12-05 [cit. 2020-01-19]. Dostupné online. (English)
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tchaj-pej na Wikimedia Commons - Galerie Tchaj-pej na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo Tchaj-pej ve Wikislovníku
Média použitá na této stránce
Emblem of Taipei City. Adopted on September 20, 2010.
Autor: Tento vektorový obrázek byl vytvořen programem Inkscape ., Licence: CC BY-SA 3.0
Taiwan_ROC_political_division_map_Taipei_City (2010)
Autor: Ondřej Žváček, Licence: CC BY-SA 4.0
Severní brána v Tchaj-peji, Tchaj-wan.
Autor: Ellery, Licence: CC BY-SA 3.0
Lungshan temple Taipei Taiwan
Autor: Heeheemalu, Licence: CC BY-SA 4.0
台灣 台北市 信義區 市中心 天際線 高樓大廈 摩天大樓
Autor: Marek Kubica, Licence: CC BY-SA 2.0
Taipei, Taiwan Night-view Landscape and Skyline from Elephant Mountain
Autor: Kamakura, Licence: CC BY-SA 3.0
The Presidential Palace in Taipei
Flag of Senegal
.svg)
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.
Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker
| zelená | rendered as RGB 0 119 73 | Pantone 3415 C |
| žlutá | rendered as RGB 255 184 28 | Pantone 1235 C |
| červená | rendered as RGB 224 60 49 | Pantone 179 C |
| modrá | rendered as RGB 0 20 137 | Pantone Reflex Blue C |
| bílá | rendered as RGB 255 255 255 | |
| černá | rendered as RGB 0 0 0 |
| Flag of Bolivia* | |
|---|---|
| country | Template:I18n/Republic of Bolivia |
| used by | Bolivia |
| from | 1851 |
| until | Present |
| created by | Government of Bolivia |
| format | 15:22 |
| shape | rectangular |
| colours | červená, žlutá, zelená
flag has 3 horizontal stripes |
| other characteristics | A horizontal tricolor of red, yellow and green. |
Flag of Burkina Faso
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
The flag of the Dominican Republic has a centered white cross that extends to the edges. This emblem is similar to the flag design and shows a bible, a cross of gold and 6 Dominican flags. There are branches of olive and palm around the shield and above on the ribbon is the motto "Dios,Patria!, Libertad" ("God, Country, Freedom") and to amiable freedom. The blue is said to stand for liberty, red for the fire and blood of the independence struggle and the white cross symbolized that God has not forgotten his people. "Republica Dominicana". The Dominican flag was designed by Juan Pablo Duarte, father of the national Independence of Dominican Republic. The first dominican flag was sewn by a young lady named Concepción Bona, who lived across the street of El Baluarte, monument where the patriots gathered to fight for the independence, the night of February 27th, 1844. Concepción Bona was helped by her first cousin María de Jesús Pina.
The flag of the Dominican Republic has a centered white cross that extends to the edges. This emblem is similar to the flag design and shows a bible, a cross of gold and 6 Dominican flags. There are branches of olive and palm around the shield and above on the ribbon is the motto "Dios,Patria!, Libertad" ("God, Country, Freedom") and to amiable freedom. The blue is said to stand for liberty, red for the fire and blood of the independence struggle and the white cross symbolized that God has not forgotten his people. "Republica Dominicana". The Dominican flag was designed by Juan Pablo Duarte, father of the national Independence of Dominican Republic. The first dominican flag was sewn by a young lady named Concepción Bona, who lived across the street of El Baluarte, monument where the patriots gathered to fight for the independence, the night of February 27th, 1844. Concepción Bona was helped by her first cousin María de Jesús Pina.
.svg)
Note: The color selected is «turquoise blue» (the color mentioned in the decree), as defined by Pantone.
.svg)
