Tchan Lun

Tchan Lun
Portrét Tchan Luna

Portrét Tchan Luna

Posmrtné jménoSiang-min
PseudonymEr-chua
Jiná jménaTchan C’-li
Narození4. srpna 1519
I-chuang, Ťiang-si
Úmrtí20. dubna 1577
Peking
Tituly a úřady
ministr vojenství
Období1572 – 1577
PředchůdceJang Po
NástupceWang Čchung-ku
PanovníkWan-li
ministr vojenství
Období1571
Spolu sLiou C’-čchiang
PanovníkLung-čching
vrchní velitel cung-tu oblasti Ťi-liao
Období1568 – 1571
PředchůdceCchao Pang-fu
NástupceLiou Jing-ťie
PanovníkLung-čching
vrchní velitel cung-tu Kuang-čou a Kuang-si
Období1566 – 1568
PanovníkŤia-ťing, Lung-čching
velký koordinátor sün-fu S’-čchuanu
Období1565 – 1566
PanovníkŤia-ťing
velký koordinátor sün-fu Fu-ťienu
Období1563 – 1564
PředchůdceJou Čen-te
NástupceWang Tao-kchun
PanovníkŤia-ťing
Národnostchanská
Zeměříše Ming
Vzděláníťin-š’ (1544)
Povolánípolitik a vojevůdce
Vyznáníkonfucianismus
Manžel/kaŽao Š’
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tchan Lun je čínské jméno, v němž Tchan je příjmení.

Tchan Lun (čínsky pchin-jinem Tán Lún, znaky zjednodušené 谭纶, tradiční 譚綸; 4. srpna 1519 – 20. dubna 1577)[1] byl politik a vojevůdce působící v čínské říši Ming za vlády císařů Ťia-ťinga a Lung-čchinga a v prvních letech vlády Wan-liho.

Jméno

Tchan Lun používal zdvořilostní jméno C’-li (čínsky pchin-jinem Zǐlǐ, znaky 子理) a literární pseudonym Er-chua (čínsky pchin-jinem Èrhuá, znaky zjednodušené 二华, tradiční 二華).[2] Za své zásluhy obdržel posmrtné jméno Siang-min (čínsky pchin-jinem Xiāngmǐn, znaky 襄敏).[3]

Život

Tchan Lun se narodil 4. srpna 1519, pocházel z okresu I-chuang v jihočínské provincii Ťiang-si. Jeho otec Tchan Chao († 1561) byl instruktorem v okresní konfuciánské škole v Kuej-anu v provincii Če-ťiang. Tchang Lun studoval konfucianismus, přihlásil se k úřednickým zkouškám a úspěšně je absolvoval – složením provinčních zkoušek roku 1543 dosáhl hodnosti ťü-žen,[2] následujícího roku s úspěchem absolvoval i metropolitní a palácové zkoušky.[4]

Vstoupil do státní služby ve funkci tajemníka v nankingském ministerstvu obřadů (v letech 1545-49) a v ministerstvu vojenství v Pekingu (1552), později sloužil opět v Nankingu jako úřadující vedoucí odboru na ministerstvu vojenství. Tou dobou byl jihovýchod čínské říše Ming sužován nájezdy pirátů wo-kchou a Tchan Lun se roku 1555 se účastnil obrany Nankingu před piráty.[2] Téhož roku byl přeložen na místo prefekta Tchaj-čou v provincii Če-ťiang, kde zorganizoval domobranu o tisíci mužích a v letech 1557–1558 s ní několikát porazil útočící bandity.[2][4] Za to byl v polovině roku 1558 povýšen na náměstka kontrolního komisaře Če-ťiangu se sídlem v Ning-po.[2] V bojích vynikl i osobní statečností a uměním boje s mečem.[5] Ve srážkách s bandity spolupracoval s generálem Čchi Ťi-kuangem, zvláště v řetězu bitev v okolí Tchaj-čou roku 1559. Po sérii úspěchů vládních vojsk se wo-kchou stáhli z Če-ťiangu na jih do provincií Fu-ťien a Kuang-tung.[5]

Roku 1561 Tchan Lunovi zemřel otec, proto se vrátil domů držet smutek.[pozn. 1] Doma se také zapojil do bojů s bandity, kteří pronikali do jižního Ťiang-su z Kuang-tungu a Fu-ťienu. Roku 1562 byl jmenován zástupcem vedoucího provinčního administrativního úřadu ve Fu-ťienu, ale požádal panovníka o odklad návratu do služby, aby mohl dodržet dobu smutku.[5]

Po útoku pirátů na sídlo fuťienské prefektury Sing-chua mu císař přikázal od počátku roku 1563 převzít post asistenta vrchního cenzora a velkého koordinátora sün-fu ve Fu-ťienu. Po příchodu do provincie převzal velení nad generály Liou Sienem a Čchi Ťi-kuangem (který právě přitáhl z Če-ťiangu) a rázně čistil pobřeží od pirátů, přičemž Čchi Ťi-kuanga doporučil na místo regionálního vojenského velitele Fu-ťienu. Dále navrhoval obnovení námořních základen, soustředění pozornosti na výcvik vojsk a zrušení zákonů zakazujících námořní obchod, které považoval za příčinu nepokojů.[5] Ve svých memorandech podaných císaři zdůrazňoval, že obyvatelé Fu-ťienu a dalších přímořských provincií jsou svou obživou závislí na moři a zákazy stavby lodí a plavby po moři lid ožebračují a nedávají mu jinou možnost než se přidat k pirátům a banditům.[6] Také podobně jako Chu Cung-sien (vrchní velitel cung-tu v jižním metropolitním regionu, Če-ťiangu a Fu-ťienu), považoval obchodní kontakty za účinnější prostředek k šíření čínského vlivu než vojenskou sílu, přitom se odvolával na myšlenky sungského státníka Su Š’a (1037–1101).[7]

V červnu 1564 se vrátil domů.[5] Smutek konečně dokončil v říjnu 1565, kdy byl jmenován koordinátorem sün-fu provincie Šen-si, na cestě ho však zastihla zpráva o přeložení do S’-čchuanu, kde se vzbouřila jedna posádka západně od Čchung-čchingu. Než do provincie přijel, vzpoura byla potlačena. Později S’-čchuan zasáhla vzpoura domorodého náčelníka z Wu-tingu (v Jün-nanu) Feng Ťi-c’a. Sečuánská a jünnanská vojska s pomocí domorodých oddílů obklíčila rebely a po zabití Fenga se povstání rozpadlo.[5][pozn. 2]

Roku 1566 byl Tchan Lun jmenován vrchním velitelem cung-tu pro provincie Kuang-tung a Kuang-si, kde sloužil přes rok. Poté byl povolán do Pekingu a v dubnu 1568 jmenován náměstkem ministra vojenství a vrchním velitelem oblasti Ťi-liao, pohraničního regionu severovýchodně od Pekingu se sídlem v Mi-jün.[5] Zde zůstal přes tři roky, přičemž úspěšně řídil obranu více než tisícikilometrového úseku velké čínské zdi. Jeho generál Čchi Ťi-kuang, přeložený na severovýchodní hranici z Fu-ťienu, zorganizoval výcvik 30tisícového sboru[5] Tchan Lunových vojáků v boji ve čtvercových vozových hradbách, což čínské pěchotě vyzbrojené ručnicemi i děly umožňovalo úspěšně se bránit mongolské jízdě.[3]

Roku 1570 se stal členem velení výcvikových divizí mingské armády u Pekingu a roku 1571 byl povýšen na ministra vojenství, koncem roku však utrpěl mozkovou mrtvici a odešel z úřadu. Po čase se zotavil a v srpnu 1572 se vrátil do Pekingu, jako rozhodný podpůrce a blízký spolupracovník velkého sekretáře Čang Ťü-čenga, tehdy nejvlivnějšího pekingského politika. Opět zaujal místo ministra vojenství, ve snaze nepropást příležitost k reformám a zlepšení stavu říše. V úřadu zůstal do smrti roku 1577.[3] Během jeho výkonu funkce ministra vojenství říše Ming válčila, v letech 1573–1574, na jihu s domorodými kmeny – v Chuej-čou v Kuang-tungu, v Chuaj-jüanu v Kuang-si a prefektuře Sü-čou v S’-čchuanu. Naopak na severu byl mír, po uzavření dohody s Altan-chánem roku 1571 se uklidnila situace na severozápadě, na severovýchodě uspělo Tchan Lunovo a Čchi Ťi-kuangovo posílení obrany. Celkově byla v polovině 70. let 16. století mingská armáda v nejlepším stavu od poloviny 15. století.[3]

Památka, literární aktivity

Přes svou oblibu žen a peněz byl Tchan Lun pozdějšími mingskými historiky oceňován pro své vojenské a politické úspěchy, autoři oficiálních dějin říše Ming (Ming-š’) mu připsali přes 25 tisíc pobitých nepřátel.[3] K jeho příznivému hodnocení přispívaly i výkony jím vyzdvižených podřízených, proslavených generálů Čchi Ťi-kuanga, Jü Ta-joua, Liou Siena a administrátorů Wang Tao-kchuna a Ling Jün-iho, kteří se o něm také vyjadřovali s uznáním. Za velké zásluhy o stát se Tchan Lunovi dostalo honosného pohřbu, čestných titulů a posmrtného jména Siang-min, jeho syn byl jmenován důstojníkem „gardy ve vyšívaných uniformách“ (císařské osobní stráže a tajné služby).[3]

Napsal stovky úředních zpráv a memorand, 104 z nich z let 1563–1569 (o délce 10 ťüanů) vydal roku 1600 Ku Suo-jou, okresní přednosta v I-chuangu. Ming-š’ zmiňuje i jeho knihu vojenských nařízení Ťün-čeng tchiao-li lej-kchao v 7 ťüanech. Tchan Lunovy literární práce vydal roku 1819 Chuang Si-jüan pod názvem Tchan Siang-min i-wen chuej-ťi (ve 3 ťüanech).[8]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ S jeho odchodem mu jako výraz díků za boj proti pirátům lidé z Ting-chaj vztyčili památník s nápisem od učence a kaligrafa Feng Fanga.[5]
  2. ↑ Nejpřínosnějším velitelem v kampani byla vdova po domorodém náčelníkovi An Čungovi, která za odměnu dostala hodnosti a tituly zemřelého manžela.[5]

Reference

  1. ↑ 明•趙志皋，《兵部尚書加贈太子太保兵部尚書諡襄敏譚公神道碑》：“ □□大夫、都察院右都御史兼兵部左侍郎、奉敕總督兩廣軍務兼巡撫廣東地方、太倉凌雲翼撰。中憲大夫、廣東提刑按察司副使、前翰林院侍讀、同修國史、會典兼理誥敕起居經筵官、蘭溪趙志皋書丹。
    萬曆五年四月初三日，太子少保、兵部尚書譚公卒於京師。公無疾一夕而亡。天子惻燃傷之，召廷臣集議恤典，贈太子太保、諡襄敏；蔭一子錦衣衛百戶世襲；與全祭，給銀四百兩，命有司營葬事；仍遣中書舍人一員護喪；又從其弟右軍都督府署經歷事都事彩請，幅柩還鄉；皆異數也。部僚少司馬曾公述令德，搖嘉旗，納諸玄室。惟是墓道之碑有闋，無以崇德表烈，詔來裔，垂後世。於是弟若子持其鄉張太史狀來告於余，余惟受知於公，自僉憲兩浙，公為南武庫郎，共事倭變始。未幾，公任海道，余備兵溫州，相與戮力平賊。公總督薊遼，余調官密雲。余撫三鎮，公在樞密。嘗如昔日同官時，破格披愫相信與者半生，非余序而銘之其誰！按狀，公諱綸，字子理，江西宜黃人。其族始於劉宋主爵都尉衍昌，徙居於觀上刺桑，而譚族浸盛。高祖諱世隆，國初時人。世隆生積，積生廷用，廷用生鎬，順昌王府教授；鎬生公。公生而沉毅博達，多讀書，負奇蘊略。起家進士，拜南京祠部主事。丁母羅夫人憂，起復，復除武庫司主事，歷升南京武庫司郎中。時倭夷猖獗浙、直，一日登浙岸流突徽寧，薄南都城下，都人士倉皇莫知計之所出。公毅然請兵遁之，由是公聲望大振。乙卯，倭賊犯台境，殘破仙居、黃岩二縣，遴公為守。公至，見兵孱弱不可用，輒請於督府胡公，募壯卒千人訓之，躬督遏賊柵浦，賊遁去。嗣是一戰於板橋，再戰於舟山，又戰於白水洋、肖林澳等處，斬首無算。而公方起踣恤憊，與民拊，循日以經義課諸生，於庭不置庶幾折衝樽俎者，督府上其功治第一。戊午，擢浙江按察司巡海副使，治兵寧波。複選練衛所壯士，教以劍陣之法，申義鼓勇，率戰於金井山、象山、桃渚、牛橋、南灣等處，斬首無算。庚申，升參政，仍兼海道。次年，丁父憂。廣賊林朝曦流劫江西，多情起復公擊之。公墨縗率浙兵以往，擒斬朝曦、張璉、肖雪峰等，賊黨遂平。乞請終制。癸亥，倭夷陷興化，以原官改福建，起復公剿賊。未至，升都察院右僉都御史，督撫八閩。公聞命兼程進，戒總兵俞大猷、戚繼光二將軍剋期赴剿，於是有渚林大捷。奏聞，天子嘉悅。進右副都御史，賞銀幣。已而又擒斬福清神前澳賊，漳浦玻璃嶺賊，龍巖揚一蘇阿普蘭松山等山賊，八閩底定。懇蔬補制。乙丑，起公巡撫陝西，未至，以四川妖賊蔡伯貫為亂，連破州縣，改馴服四川。至則寇平，乃為度川湖介壤如友羅隆橋，移衛設縣，遏酋夷出沒，蜀人為德。又除攻圍武定州逆賊鳳繼祖。蒙嘉賞。隆慶改元丁卯，升兵部右侍郎，總督兩廣，首討七山諸劇賊，設營寨，扼險要，徭獞晏然。越三月，廷議召還。代公者及余，濫釣茲役，奉公籌畫為多。戊辰，升左侍郎，總督薊遼。首至，遂拒犯青山口等處夷虜，大為修攘計，奏修築邊牆壕塹，創製敵台，造戰車及鳥銃佛郎機等器甚備，召吳越敢戰之士與士兵兼練之，薦前戚將軍領其事，皆得請。自是薊稱雄鎮，虜人不犯十年如一日者，皆公貽之也。歲庚午，升都察院右都御史兼兵部右侍郎，協理京營戎政。仍賞銀幣，敘邊鎮斬獲修理墩台牆垣數多也。是年冬，以病乞歸。明年，復召起為兵部尚書掌部事。疏辭不可，乃力疾赴京，則今上御極之初。公平生料理兵家事，已計數而燭照之，至此益感激奮勵，畫機宜，裁請託，杜僥倖，為國家圖萬世治安。辛未之警，直欲身當黃花鎮，捍蔽京陵，何壯哉！本兵凡四年，四方上成功者六：宣大三鎮貢市事竣；廣東肆剿大盜蘭一清、賴文爵；四川蕩平都蠻凌霄九絲等寨；北虜三貢禮成；遼東生擒逆酋王杲；又有平虜堡之捷；皆公廟算授策也。前後三賞銀幣，兩蔭子入監讀書，一升俸，一加太子少保賜麒麟蟒衣各一襲。蓋公劻勷戎務，運量機謀，捐身徇國，殫人辰鞠躬盡瘁大義。而主上恩禮酬保公者，亦不薄矣。公昔在粵日淺，惟以未滅羅旁為恨，及余奉命專征，手書密示方略，料賊如指掌。甫奏捷，而公已瞑目。部議追敘前功，竟得蔭襲，公之神其少慰乎！公生正德庚辰七月二十一日，春秋五十有八。”
  2. ↑ a b c d e GOODRICH, L. Carington; FANG, Chaoying, a kol. Dictionary of Ming Biography, 1368-1644. Svazek 2., M–Z. New York: Columbia University Press, 1976. xxi + 1751 s. ISBN 023103833X. S. 1243. (anglicky) [Dále jen Goodrich]. 
  3. ↑ a b c d e f Goodrich, s. 1245.
  4. ↑ a b PERDUE, Peter C. Coercion and Commerce on Two Chinese Frontiers. In: DI COSMO, Nicola. Military culture in imperial China. Cambridge, MA: Harvard University Press, 2009. ISBN 978-0-674-03109-8. S. 440–510, na s. 322. (anglicky)
  5. ↑ a b c d e f g h i j Goodrich, s. 1244.
  6. ↑ LI, Kangying. The Ming Maritime Policy in Transition, 1367 to 1568. Wiesbaden: Otto Harrassowitz, 2010. 211 s. ISBN 978-3-447-06172-8. S. 124. (anglicky) [Dále jen Li]. 
  7. ↑ Li, s. 155.
  8. ↑ Goodrich, s. 1246.

Literatura

  • GOODRICH, L. Carington; FANG, Chaoying, a kol. Dictionary of Ming Biography, 1368-1644. Svazek 2., M–Z. New York: Columbia University Press, 1976. xxi + 1751 s. ISBN 023103833X. S. 1243–1246. (anglicky) 
  • SO, Kwan-wai. Japanese piracy in Ming China during the 16th century. East Lansing: Michigan State University Press, 1975. ISBN 0870131796. (anglicky) 

Média použitá na této stránce

譚綸.jpg
Tan Lun, politician of the Ming Dynasty.