Team Lotus

Lotus
Celý názevTeam Lotus
SídloHethel, Norfolk, Spojené království
Zakladatel(é)Colin Chapman
Významní zaměstnanciMaurice Philippe
Peter Wright
Peter Warr
Mike Costin
Keith Duckworth
Gérard Ducarouge
Frank Dernie
Chris Murphy
Andrew Ferguson
Sam Michael
JezdciSpojené království Jim Clark
Spojené království Graham Hill
Spojené království Stirling Moss
Brazílie Emerson Fittipaldi
Rakousko Jochen Rindt
USA Mario Andretti
Spojené království Nigel Mansell
Itálie Elio de Angelis
Brazílie Ayrton Senna
Brazílie Nelson Piquet
Finsko Mika Häkkinen
Švédsko Ronnie Peterson
Spojené království Johnny Herbert
Itálie Alessandro Zanardi
Argentina Carlos Reutemann
MotoryClimax, BRM, Ford-Cosworth, Pratt & Whitney, Renault, Honda, Judd, Lamborghini
PneumatikyDunlop, Firestone, Goodyear, Michelin, Pirelli
Statistiky ve Formuli 1
První závodGrand Prix Monaka 1958
Poslední závodGrand Prix Austrálie 1994
Počet startů491 (489 startů)
Počet titulů konstruktérů7 (1963, 1965, 1968, 1970, 1972, 1973, 1978)
Počet titulů jezdců6 (1963, 1965, 1968, 1970, 1972, 1978)
Počet vítězství73
Počet Pole position102
Počet nejrychlejších kol65
Počet bodů1 368

Team Lotus byl závodní tým britského výrobce sportovních vozů Lotus působící v letech 1954–1994 v mnoha automobilových kategoriích včetně Formule 1, Formule 2 nebo IndyCar. I několik let od svého posledního závodu zůstává Lotus jedním z nejúspěšnějších závodních týmů všech dob se sedmi tituly mistra světa konstruktérů, šesti mistra světa jezdců Formule 1 a šesti vítězstvími v 500 mil Indianapolis. Pod vedením zakladatele a designéra Colina Chapmana představoval Lotus jednoho z největších inovátorů v oblasti techniky i obchodu.

Jméno Team Lotus se do Formule 1 vrátilo v 2010, jako tým Tonyho Fernandese s plným názvem Lotus Racing v roce 2010 a Team Lotus v roce 2011. V roce 2011 se pak vrátila i pro Lotus typická barevná kombinace černé a zlaté, když výrobce aut Lotus Cars sponzoroval tým Renault pod novým jménem Lotus Renault F1. Ten se o rok později přejmenoval na Lotus F1.

50. léta – počátky Lotusu

V roce 1952 založil technik a závodník Colin Chapman v Hornsey společnost Lotus Engineering . Ta se setkala s rychlým úspěchem se závodními modely Mk II a Mk IV. O rok později k Lotus Engineering přibyla společnost Lotus Cars, aby se z nich v roce 1954 oddělil ještě závodní tým pod jménem Team Lotus, který s dalším modelem Mk VIII dokázal už od počátku sbírat úspěchy.[1]

Lotus Mk IX (1955), předchůdce Lotus Eleven

Lotus se zatím zaměřoval na trial (jízdy zručnosti v terénu), kterému se sám Chapman věnoval ještě před založení společnosti.[2] Chapman však mířil výš a tak počínaje rokem 1956 se Lotus začíná věnovat i formulovému závodění, kdy se ve Velké Británii účastní závodů Formuli 2 s modelem Lotus Eleven. Ten byl prodáván jako stavebnice k dotvoření pro jednotlivé jezdce a týmy.[1] Stejný model vyhrál v roce 1956 i třídu v závodě série Le Mans.[2]

Lotus Eleven pro Le Mans (1956)

Další rok představil Lotus další verzi svého závodního auta – Lotus 12. Jako piloti se v Lotusu představil Cliff Allison a Reg Bicknell. Allison ve voze Lotus 12 vyhrál International Trophy v Silverstone v kategorii Formule 2.[3] S motorem Coventry Climax zvětšeným na 2,2 litrů se Chapman rozhodl pro vstup na závody Formule 1 v Grand Prix v Monaku v roce 1958 s jezdeckým párem Graham HillCliff Allison. Allison dojel do cíle na tehdy nebodovaném šestém místě.[4][5]

V této době ve Formuli 1 dosahovaly nejlepších výsledků vozy Cooper, které měly, na rozdíl od Lotusů, motory umístěné vpředu. Chapman se proto rozhodl přesunout více dozadu i motory svých vozů. Takto upravená verze Lotusu 12 – Lotus 18 přinesla Lotusu další úspěchy, v Grand Prix Monaka s ní Stirling Moss vybojoval vítězství pro tým Roba Walkera v letech 1960[6] a 1961.[1][7]

(c) John Chapman (Pyrope), CC BY-SA 3.0
Lotus 18, ve kterém Moss vyhrál závod v Monaku v roce 1961

60. a 70. léta – velký úspěch

Již na začátku 60. let dosáhl Team Lotus i na první vítězství ve Formuli 1 jako tým, nejen jako konstruktér, když Velkou cenu USA 1961 vyhrál Innes Ireland s dalším modelem v pořadí Lotusem 21.[1] Současně se Lotus účastní i závodů Formule 2, 24 hodin Le Mans, 500 mil Indianapolis a dalších soutěží.[4] Lotus zažíval velké úspěchy i v prodeji sportovních aut, Lotusů Seven se vyrobilo a prodalo přes tisíc[8], úspěšný byl i Lotus Elite a v roce 1962 silniční Lotus Elan.[1]

Lotus 25

Lotus 25 pilotovaný v roce 1963 Jimem Clarkem dojel hned třikrát na prvním místě v závodech Formule 1 a v závodě 500 mil Indianapolis vyjel druhé místo, když Lotus překvapil úspěchem malého auta s motorem vzadu.[pozn. 1][4] O rok později Clark získal hned sedm vítězství ve Formuli 1 a získal pro Lotus první titul mistra světa jako pilot i jako tým.[1] Také v Indianapolis se Lotusu nadále dařilo, v roce 1964 Clark vedl, ale odstoupil s poruchou brzd, v dalším závodě už ale Clark dovezl Lotus 38 až na první místo.

Ve stejné době se však Chapman potýkal i s výraznou kritikou jeho vozů, které byly pro svou lehkou konstrukci označovány za příliš nebezpečné. V roce 1962 dokonce komisaři z tohoto důvodu odmítli umožnit Clarkovi odjet závod Le Mans ve voze Lotus 23.[4] V autech Lotusu se vážně zranilo nebo zabilo mnoho jezdců, včetně Stirlinga Mosse, Jima Clarka, Grahama Hilla, Jochena Rindt nebo Ronnie Petersona. Chapmanova auta však do motorsportu přinesla značný technický pokrok a jezdci tak nebezpečí brali jako cenu za úspěch.[4]Jeden z pilotů Lotusu, Dan Gurney o tomto problému řekl: „Jestli jsem si myslel, že tak, jak to dělal Lotus, to bylo dobré? No. Měli jsme několik selhání techniky. Ale v té době jsem si myslel, že to byla cena, kterou musíte zaplatit za to, že jste o hodně lepší“.[9]

Lotus 49
Lotus 49B

Pro sezónu 1966 přinesla Formule 1 zvětšení objemu motorů, což Lotus zastihlo nepřipravený po té, co jejich dosavadní dodavatel motorů Coventry Climax nebyl schopný vyrobit nový třílitrový motor a následně použité motory H16 od British Racing Motors byly nespolehlivé. Pro rok 1967 tak Lotus přešel k motorům Ford-Cosworth DFV, navrženými dřívějším zaměstnancem Lotusu Keithem Duckworthem, zabudovaným do skořepiny Lotusů 49[4] a vrátil se ke ztracené formě hned v prvním závodě vítězstvím Jima Clarka[1], ale celkové prvenství se v tomto roce týmu získat nepodařilo.

Hned v další sezóně však Lotus přišel o svého pilota Clarka, který se za volantem Lotusu 48 zabil při neoficiálním závodě Formule 2 v Hockenheimu.[1] Tento rok také přinesl křídla na autech Lotusu, když Chapman v Monaku přidal verzi 49 malé přední křídlo a zadní spoiler a vytvořil Lotus 49B, se kterým Graham Hill získal titul mistra světa. Současně Chapman přišel s další revolucí ve Formuli 1, když jako sponzora získal tabákovou společnost Gold Leaf a díky tomu nemalé finanční prostředky.[4]

Fittipaldi v Lotusu 72

V roce 1969 věnoval tým mnoho času experimentování s turbínovou pohonnou jednotkou a pohonem na všech čtyř kol, v obou případech neúspěšně.[4] Oproti tomu v roce 1970 přišel Lotus s revolučním autem Lotus 72 s výraznými postranními chladiči, speciálním odpružením a plochou podlahou.[1] I přes původní technické problémy se vůz podařilo vyladit a Jochen Rindt dominoval šampionátu, ale v Monze mu selhaly brzdy. V důsledku odmítnutí bezpečnostních pásů v rozkroku pro něj byla tato nehoda byla fatální.[10] I díky výkonu druhého pilota Lotusu, Emersona Fittipaldiho, zůstal Rindt na prvním místě šampionátu až do posledního závodu a k roku 2018 je zatím jediným pilotem Formule 1, který titul získal posmrtně.[11]

Právě Fittipaldi pak získal titul mistra v roce 1972, v sezóně, kdy hlavní sponzor Lotusu Imperial Tobacco přišel s novým černo-zlatým zabarvením a značkou John Player Special (JPS). Fittipaldi se stal nejmladším mistrem světa ve Formuli 1 a zůstal jím až do roku 2005, kdy ho o tento rekord připravil Fernando Alonso.[12] Ještě v roce 1973 získal Lotus další, šestý titul mistra světa konstruktérů, než po aerodynamické stránce vynikající Lotus 72 zestárnul a následný model Lotus 76 byl zklamáním.

Tým Lotus byl prvním týmem Formule 1, kterému se podařilo získat 50 vítězství v Grand Prix.[pozn. 2]

Lotus 78

V Grand Prix USA 1976 se Lotusu poprvé v jeho historii ve Formuli 1 nepodařilo jedním vozem (Lotus 77) ani kvalifikovat do závodu, druhý vůz se kvalifikoval na 20. místě a po selhání techniky odstoupil ještě v prvním kole. Chapman se po tomto neúspěchu rozhodl spojit s Mariem Andrettim, který měl svými schopnostmi pomoci při dalších vývoji auta.

A právě další vývojové stupně – Lotus 78 a Lotus 79 s velkým přísavným efektem – přinesli další velké úspěchy, když Mario Andretti získal v roce 1978 mistrovský titul. Lotus se následně pokusil jít ve vývoji přísavného efektu ještě dále s vozy Lotus 80 a Lotus 88, ale právě poslední jmenovaný model byl nakonec v roce 1981 zakázán pro použití "dvojitého šasí", které pomocí zdvojeného odpružení odporovalo pravidlům o minimální světlé výšce.[13]

80. léta – pád Lotusu

Angelis a Lotus 97T

V prosinci roku 1982 dostal Chapman infarkt a zemřel.[1] Tým Lotus převzal Peter Warr, ale několik dalších návrhů se ukázalo nefunkčními a v roce 1983 tak Lotus zaměstnal francouzského designéra Gérarda Ducarouge.[14] Ten během několika týdnů postavil Lotus 94T poháněný turbo motorem od Renaultu. V roce 1984 to přineslo třetí místo v celkovém pořadí jak týmu, tak pilotovi Eliu de Angelisovi, přestože nevyhrál jediný závod.[15]

Pro sezónu 1985 přišel do týmu Ayrton Senna, který s Lotusem 97T dokázal vyhrál v Portugalsku a Belgii, a de Angelis přidal výhru v italské Imole. I přes to Lotus obsadil jen čtvrté místo v celkovém pořadí. O rok později se Lotus vrátil na třetí místo s dvěma výhrami Senny v Lotusu 98T. Třetí místo pak Lotus a Senna získali i v další sezóně s Lotusem 99T, tentokrát poháněným motorem Honda. Po odchodu Senny pro sezónu 1988 pak Lotus dále klesal v tabulkách.

90. léta – konec Lotusu

Další verze Lotus-Honda 100T znovu nebyla příliš úspěšná a Ducarouge se v polovině roku 1989 rozhodl odejít. Lotus ho nahradil Frankem Derniem, současně nahradil Warra Rupertem manwaringem a kvůli změně pravidel přešel k novému dodavateli motorů, společnosti Judd a jejímu motoru V8. Na konci sezóny pak od týmu odešli i jezdci Piquet a Nakadžima; novými jezdci se pro sezónu 1990 stali Derek Warwick a Martin Donnelly a Lotus znovu změnil i dodavatele motorů, když přesoupil k Lamborghini. Derniův Lotus 102 však nepřinesl výrazné zlepšení a Lotus získal celkem jen tři body zásluhou Warwicka. Donnelly navíc vážně havaroval v Jerezu a na konci sezóny ukončil spolupráci s Lotusem hlavní sponzor Camel.

Lotus 102B (1991)

Na konci roku 1990 se bývalí zaměstnanci Lotus Peter Collins a Peter Wright dohodli s rodinou Colina Chapmana na převzetí týmů a s novými jezdci Mikou Häkkinenem a Julianem Baileym vstoupili do sezóny 1991 s vylepšeným modelem 102B a návratem k motorům Judd.[16] Týmu se podařilo v San Marinu získat dvojité body, když Häkkinen dojel pátý a Bailey šestý. Pro další rok Lotus znovu změnil dodavatele motorů, když do Lotusu 107 namontoval HB V8 od Fordu. Tým se dostává do finančních potíží, ale ve výsledku dopadne v sezóně 1992 lépe než o rok dříve – páté místo, když Häkkinen získal 11 bodů a druhý pilot Johnny Herbert přidal další dva. V roce 1993 je Häkkinen, který odešel do McLarenu, nahrazen Alexem Zanardim a ten po nehodě v Belgii Pedrem Lamym. Celkem Lotus získal o bod méně než v předchozí sezóně, 12, a skončil šestý, tedy o jednu příčku níže.

Dluhy týmu Lotus narůstaly a ten tak nebyl schopný dalšího vývoje a do další sezóny tak tým nastoupil znovu s Lotusem 107, tentokrát poháněným motory Honda. Nové auto, Lotus 109, bylo představeno až na pátém závodě sezóny ve Španělsku. Pro velké dluhy dva závody sezóny odjel i platící jezdec Philippe Adams.

12. září 1994 spadl Lotus do bankrotu, čestné prohlášení ukázalo, že dluží 12 milionů liber. Tým byl prodán Davidu Huntovi, bratrovi slavnějšího Jamese Hunta, a ten povolal jako jezdce Miku Sala. V prosinci ale byly další práce na novém autě Lotus 112 zastaveny. V únoru 1995 pak Hunt oznámil spojení s Pacific Racing a tým Lotus tak zanikl, jeho posledním závodem byla Grand Prix Austrálie 1994. Po posledním závodě sezóny 1995 v Austrálii ukončil svou činnost i Pacific.

2010 – návrat jména Lotus

Podrobnější informace naleznete v článcích Lotus F1 a Team Lotus (2010–2011).

Od bankrotu Lotusu v roce 1994 držel práva ke jménu Team Lotus David Hunt. Když v roce 2009 oznámila FIA plán omezených rozpočtů pro rok 2010, získal pro sebe práva ke jménu Litespeed s myšlenkou přihlásit se jako Team Lotus do tohoto ročníku Formule 1[17][18], ale Litespeed Team Lotus nebyl vybrán, když v červnu 2009 FIA představila seznam účastníků.[19] V září stejného roku se začaly objevovat zprávy, že malajsijská vláda plánuje podpořit Lotus při vstupu do Formule 1 pro rok 2010[20] za účelem podpory malajského výrobce aut Proton, který byl vlastníkem Lotus Cars. 15. září pak FIA potvrdila, že tým Lotus Racing podpořený malajskou vládou získal povolení pro účast v roce 2010.[21][22] Skupina Lotus (Group Lotus) ale později odvolala licenci k použití jména Lotus pro další sezóny v důsledku "zřejmého a vytrvalého porušení licence" týmem Lotus Racing.[23] O rok později, 24. září 2010, oznámil šéf Lotus Racing Tony Ferdandes, že získal práva ke jménu Team Lotus od Davida Hunta.[24]

V prosinci 2010 pak Group Lotus ve spojení s Genii Capital jako nástupce Renault F1 představili Lotus Renault GP, který se měl účastnit sezóny 2011[25], čímž ve Formuli 1 působily dva týmy se jménem Lotus – Team Lotus Tonyho Fernandese a Lotus Renault pod hlavičkou Group Lotus. Rodina Colina Chapmana pak vydala prohlášení, ve kterém podpořila Group Lotus ve sporu o použití jména Lotus a dala přednost neexistenci jména "Team Lotus" ve Formuli 1.[26][27]

V květnu 2011 pak soud rozhodl, že Tony Ferdnandes má právo na užití jména Team Lotus díky odkoupení práv od Davida Hunta, ale Group Lotus má právo užívat původní černo-zlaté zbarvení na monopostech Formule 1 a značku Lotus pro silniční vozy, čímž byla stvrzena účast dvou Lotusu v sezóně 2011.[28]

Pro sezónu 2012 se Fernandesův Team Lotus přejmenovál na Caterham F1[29] po té, co koupil Caterham Cars a Lotus Renault GP se přejmenoval na Lotus F1.[30]

Kompletní výsledky ve Formuli 1

Legenda k tabulce
BarvaVýsledek
ZlatáVítěz
Stříbrná2. místo
Bronzová3. místo
ZelenáBodované umístění
ModráNebodované umístění
Dokončil neklasifikován (NC)
FialováOdstoupil (Ret)
ČervenáNekvalifikoval se (DNQ)
Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
ČernáDiskvalifikován (DSQ)
BíláNestartoval (DNS)
Závod zrušen (C)
Světle modráPouze trénoval (PO)
Páteční testovací jezdec (TD)
Bez barvyNetrénoval (DNP)
Vyřazen (EX)
Nepřijel (DNA)
Odvolal účast (WD)
OznačeníVýznam
TučnostPole position
KurzívaNejrychlejší kolo
FFanBoost
GNejrychlejší v kvalifikační skupině
Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.
RokŠasiMotorPneuJezdci1234567891011121314151617BodyUmístění
1958Lotus 12
Lotus 16
Climax Straight-4DARGMONNED500BELFRAGBRGERPORITAMOR36. místo
Spojené království Cliff Allison664RetRet10710
Spojené království Graham HillRetRetRetRetRetRet*Ret616
Spojené království Alan Stacey8Ret
1959Lotus 16Climax Straight-4DMON500NEDFRAGBRGERPORITAUSA54. místo
USA Pete LovelyDNQ
Spojené království Graham HillRet7Ret9RetRetRet
Spojené království Innes Ireland4RetRetRet5
Spojené království Alan StaceyRet
1960Lotus 18
Lotus 16
Climax Straight-4DARGMON500NEDBELFRAGBRPORITAUSA34 (37)2. místo
Spojené království Innes Ireland692Ret7362
Argentina Alberto Larreta9
Spojené království Alan StaceyRetRetRetRet
Spojené království Jim ClarkRet5516316
Spojené království Ron Flockhart6
Spojené království John SurteesRet2RetRet
1961Lotus 21
Lotus 18
Climax Straight-4DMONNEDBELFRAGBRGERITAUSA352. místo
Spojené království Innes IrelandRet410NCRet1
Spojené království Jim Clark103123Ret4Ret7
Spojené království Trevor Taylor13
Belgie Willy MairesseRet
1962Lotus 25
Lotus 24
Climax V8DNEDMONBELFRAGBRGERITAUSARSA36 (38)2. místo
Spojené království Jim Clark9Ret1Ret14Ret1Ret
Spojené království Trevor Taylor2RetRet88RetRet12Ret
1963Lotus 25Climax V8DMONBELNEDFRAGBRGERITAUSAMEXRSA54 (74)1. místo
Spojené království Jim Clark8111121311
Spojené království Trevor Taylor6Ret1013DSQ8RetRet8
Spojené království Mike Spence13
Mexiko Pedro RodríguezRetRet
1964Lotus 33
Lotus 25
Climax V8DMONNEDBELFRAGBRGERAUTITAUSAMEX37 (40)3. místo
Spojené království Jim Clark411Ret1RetRetRet75
Spojené království Peter Arundell3394
Spojené království Mike Spence98Ret674
Německo Gerhard Mitter9
USA Walt Hansgen5
Mexiko Moisés Solana10
1965Lotus 33
Lotus 25
Climax V8DRSAMONBELFRAGBRNEDGERITAUSAMEX54 (58)1. místo
Spojené království Jim Clark11111110RetRet
Spojené království Mike Spence47748Ret11Ret3
Německo Gerhard MitterRet
Itálie Giacomo RussoRet
Mexiko Moisés Solana12Ret
1966Lotus 33Climax V8FMONBELFRAGBRNEDGERITAUSAMEX215. místo
Spojené království Jim ClarkRetRetDNS43Ret
Itálie Giacomo Russo9
Spojené království Peter Arundell6
Lotus 43
Lotus 33
BRM H 16
BRM V8
Spojené království Peter ArundellDNSRetRetRet887
Spojené království Jim ClarkRet1Ret
1967Lotus 43
Lotus 33
BRM V8FRSAMONNEDBELFRAGBRGERCANITAUSAMEX442. místo
Spojené království Jim ClarkRet
Spojené království Graham HillRet2
Lotus 33Climax V8Spojené království Jim ClarkRet
Lotus 49Ford Cosworth DFV16Ret1RetRet311
Spojené království Graham HillRetRetRetRetRet4Ret2Ret
Itálie Giancarlo BaghettiRet
Mexiko Moisés SolanaRetRet
1968Lotus 49
Lotus 49B
Ford Cosworth DFVFRSAESPMONBELNEDFRAGBRGERITACANUSAMEX751. místo
Spojené království Graham Hill211Ret9RetRet2Ret421
Spojené království Jim Clark1
Spojené království Jackie OliverRet5NCRet11RetRetDNS3
Kanada Bill BrackRet
USA Mario AndrettiRet
Mexiko Moisés SolanaRet
1969Lotus 49B
Lotus 63
Ford Cosworth DFVFRSAESPMONNEDFRAGBRGERITACANUSAMEX473. místo
Spojené království Graham Hill2Ret176749RetRet
Rakousko Jochen RindtRetRetRetRet4Ret231Ret
USA Mario AndrettiRetRetRet
Spojené království Richard Attwood4
Spojené království John MilesRet10RetRetRet
1970Lotus 72C
Lotus 72B
Lotus 72
Lotus 49
Ford Cosworth DFVFRSAESPMONBELNEDFRAGBRGERAUTITACANUSAMEX591. místo
Rakousko Jochen Rindt13Ret1Ret1111RetDNS
Spojené království John Miles5DNQDNQRet78RetRetRetDNS
Brazílie Emerson Fittipaldi8415DNS1Ret
Švédsko Reine Wisell3NC
1971Lotus 72C
Lotus 72D
Ford Cosworth DFVFRSAESPMONNEDFRAGBRGERAUTITACANUSA215. místo
Brazílie Emerson FittipaldiRetRet533Ret27NC
Švédsko Reine Wisell4NCRetDSQ6845Ret
Jižní Afrika Dave CharltonRet
Lotus 56BPratt & Whitney turbineAustrálie Dave WalkerRet
Švédsko Reine WisellNC
Brazílie Emerson Fittipaldi8
1972Lotus 72DFord Cosworth DFVFARGRSAESPMONBELFRAGBRGERAUTITACANUSA611. místo
Brazílie Emerson FittipaldiRet213121Ret1111Ret
Austrálie David WalkerDSQ109141418RetRetRetRet
Švédsko Reine WisellRet10
1973Lotus 72D
Lotus 72E
Ford Cosworth DFVGARGBRARSAESPBELMONSWEFRAGBRNEDGERAUTITACANUSA92 (96)1. místo
Brazílie Emerson Fittipaldi11313212RetRetRet6Ret226
Švédsko Ronnie PetersonRetRet11RetRet321211Ret11Ret1
1974Lotus 76
Lotus 72E
Ford Cosworth DFVGARGBRARSAESPBELMONSWENEDFRAGBRGERAUTITACANUSA424. místo
Švédsko Ronnie Peterson136RetRetRet1Ret81104Ret13Ret
Belgie Jacky IckxRet3RetRetRetRetRet11535RetRet13Ret
Austrálie Tim SchenkenDSQ
1975Lotus 72F
Lotus 72E
Ford Cosworth DFVGARGBRARSAESPMONBELSWENEDFRAGBRGERAUTITAUSA97. místo
Švédsko Ronnie PetersonRet1510Ret4Ret91510RetRet5Ret5
Belgie Jacky Ickx891228Ret15RetRet
Spojené království Jim CrawfordRet13
Spojené království Brian Henton16DNSNC
Spojené království John WatsonRet
1976Lotus 77Ford Cosworth DFVGBRARSAUSWESPBELMONSWEFRAGBRGERAUTNEDITACANUSAJPN294. místo
USA Mario AndrettiRetRetRetRet5Ret1253Ret3Ret1
Švédsko Ronnie PetersonRet
Švédsko Gunnar NilssonRetRet3RetRetRetRetRet53Ret1312Ret6
Spojené království Bob Evans10DNQ
1977Lotus 78Ford Cosworth DFVGARGBRARSAUSWESPMONBELSWEFRAGBRGERAUTNEDITAUSACANJPN622. místo
USA Mario Andretti5RetRet115Ret6114RetRetRet129Ret
Švédsko Gunnar NilssonDNS51285Ret11943RetRetRetRetRetRetRet
1978Lotus 78
Lotus 79
Ford Cosworth DFVGARGBRARSAUSWMONBELESPSWEFRAGBRGERAUTNEDITAUSACAN1161. místo
USA Mario Andretti14721111Ret1Ret1Ret16Ret10
Švédsko Ronnie Peterson5Ret14Ret2232RetRet12Ret
Francie Jean-Pierre Jarier15Ret
1979Lotus 79
Lotus 80
Ford Cosworth DFVGARGBRARSAUSWESPBELMONFRAGBRGERAUTNEDITACANUSA394. místo
USA Mario Andretti5Ret443RetRetRetRetRetRetRet510Ret
Argentina Carlos Reutemann235Ret243138RetRetRet7RetRet
1980Lotus 81
Lotus 81B
Ford Cosworth DFVGARGBRARSAUSWBELMONFRAGBRGERAUTNEDITACANUSA175. místo
USA Mario AndrettiRetRet12RetRet7RetRet7Ret8RetRet6
Itálie Elio de AngelisRet2RetRet109RetRet166Ret4104
Spojené království Nigel MansellRetRetDNQ
1981Lotus 81B
Lotus 87
Ford Cosworth DFVM
G
USWBRAARGSMRBELMONESPFRAGBRGERAUTNEDITACANCPL227. místo
Spojené království Nigel MansellRet11Ret3Ret67DNQRetRetRetRetRet4
Itálie Elio de AngelisRet565Ret56DSQ77546Ret
1982Lotus 87B
Lotus 91
Ford Cosworth DFVGRSABRAUSWSMRBELMONDETCANNEDGBRFRAGERAUTSUIITACPL305. místo
Spojené království Nigel MansellRet37Ret4RetRetRet9Ret87Ret
Itálie Elio de Angelis8Ret545Ret4Ret4RetRet16RetRet
Brazílie Roberto MorenoDNQ
Spojené království Geoff Lees12
1983Lotus 91
Lotus 92
Ford Cosworth DFVPBRAUSWFRASMRMONBELDETCANGBRGERAUTNEDITAEURRSA118. místo
Itálie Elio de AngelisDSQ
Spojené království Nigel Mansell1212Ret12RetRet6Ret
Lotus 93T
Lotus 94T
Renault V6 (t/c)Itálie Elio de AngelisRetRetRetRet9RetRetRetRetRetRet5RetRet
Spojené království Nigel Mansell4Ret5Ret83NC
1984Lotus 95TRenault V6 (t/c)GBRARSABELSMRFRAMONCANDETDALGBRGERAUTNEDITAEURPOR473. místo
Spojené království Nigel MansellRetRetRetRet3Ret6Ret6Ret4Ret3RetRetRet
Itálie Elio de Angelis3753554234RetRet4RetRet5
1985Lotus 97TRenault V6 (t/c)GBRAPORSMRMONCANDETFRAGBRGERAUTNEDITABELEURRSAAUS714. místo
Brazílie Ayrton SennaRet17Ret16RetRet10Ret23312RetRet
Itálie Elio de Angelis3413555NCRet556Ret5RetDSQ
1986Lotus 98TRenault V6 (t/c)GBRAESPSMRMONBELCANDETFRAGBRGERHUNAUTITAPORMEXAUS583. místo
Brazílie Ayrton Senna21Ret3251RetRet22RetRet43Ret
Spojené království Johnny Dumfries9RetRetDNQRetRet7Ret7Ret5RetRet9Ret6
1987Lotus 99THonda V6 (t/c)GBRASMRBELMONDETFRAGBRGERHUNAUTITAPORESPMEXJPNAUS643. místo
Brazílie Ayrton SennaRet2Ret1143325275Ret2DSQ
Japonsko Satoru Nakadžima76510RetNC4RetRet131189Ret6Ret
1988Lotus 100THonda V6 (t/c)GBRASMRMONMEXCANDETFRAGBRGERHUNBELITAPORESPJPNAUS235. místo
Brazílie Nelson Piquet33RetRet4Ret55Ret84RetRet8Ret3
Japonsko Satoru Nakadžima68DNQRet11DNQ71097RetRetRetRet7Ret
1989Lotus 101Judd V8GBRASMRMONMEXUSACANFRAGBRGERHUNBELITAPORESPJPNAUS156. místo
Brazílie Nelson PiquetRetRetRet11Ret48456DNQRetRet84Ret
Japonsko Satoru Nakadžima8NCDNQRetRetDNQRet8RetRetDNQ107RetRet4
1990Lotus 102Lamborghini V12GUSABRASMRMONCANMEXFRAGBRGERHUNBELITAPORESPJPNAUS38. místo
Spojené království Martin DonnellyDNSRet8RetRet812RetRet712RetRetDNS
Spojené království Derek WarwickRetRet7Ret61011Ret8511RetRetRetRetRet
Spojené království Johnny HerbertRetRet
1991Lotus 102BJudd V8GUSABRASMRMONCANMEXFRAGBRGERHUNBELITAPORESPJPNAUS310. místo
Finsko Mika Häkkinen1395RetRet9DNQ12Ret14Ret1414RetRet19
Spojené království Julian BaileyDNQDNQ6DNQ
Spojené království Johnny HerbertDNQ1010147RetRet11
Německo Michael BartelsDNQDNQDNQDNQ
1992Lotus 102D
Lotus 107
Ford V8GRSAMEXBRAESPSMRMONCANFRAGBRGERHUNBELITAPORJPNAUS135. místo
Finsko Mika Häkkinen9610RetDNQRetRet46Ret46Ret5Ret7
Spojené království Johnny Herbert67RetRetRetRetRet6RetRetRet13RetRetRet13
1993Lotus 107BFord V8GRSABRAEURSMRESPMONCANFRAGBRGERHUNBELITAPORJPNAUS126. místo
Spojené království Johnny HerbertRet448RetRet10Ret410Ret5RetRet11Ret
Itálie Alessandro ZanardiRet68Ret14711RetRetRetRetDNS
Portugalsko Pedro Lamy11Ret13Ret
1994Lotus 107C
Lotus 109
Mugen-Honda V10GBRAPACSMRMONESPCANFRAGBRGERHUNBELITAPOREURJPNAUS0-
Spojené království Johnny Herbert7710RetRet8711RetRet12Ret13
Portugalsko Pedro Lamy108Ret11
Itálie Alex Zanardi915RetRetRet13Ret1613Ret
Belgie Philippe AdamsRet16
Francie Éric Bernard18
Finsko Mika Salo10Ret

Odkazy

Poznámky

  1. V USA v této době stále převažovala robustní auta s motorem vzadu, což se změnilo právě po úspěchu Lutusu.[4]
  2. Ferrari se stalo druhým, přestože svůj první závod vyhrálo už v roce 1951, sedm let před Lotusem.

Reference

  1. a b c d e f g h i j KOCOUREK. Lotus Historie [online]. Fan stránka věnovaná Lotusu, 3. prosince 2010 [cit. 2013-11-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-26. 
  2. a b Lotus už chybí 15 let, díl 1. [online]. F1sports, 22. ledna 2009 [cit. 2013-11-20]. Dostupné online. 
  3. GALPIN. 1958 Non-World Championship Grands Prix [online]. [cit. 2013-11-20]. Dostupné online. 
  4. a b c d e f g h i Lotus už chybí 15 let, díl 2. [online]. F1sports, 23. ledna 2009 [cit. 2013-11-20]. Dostupné online. 
  5. Výsledky Grand Prix Monaka 1958 [online]. Formula One World Championship [cit. 2013-11-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Výsledky Grand Prix Monaka 1960 [online]. Formula One World Championship [cit. 2013-11-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Výsledky Grand Prix Monaka 1961 [online]. Formula One World Championship [cit. 2013-11-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. KOCOUREK. Lotus Seven [online]. Fan stránka věnovaná Lotusu, 3. prosince 2010 [cit. 2013-11-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  9. FRIEDMAN. Indianapolis Racing Memories 61-69. [s.l.]: Motorbooks Intl, 1997. 160 s. ISBN 0760301425. (anglicky) 
  10. Legendy: Život na limitu — Jochen Rindt. F1MAG [online]. Srpen 2008 [cit. 2013-11-21]. Roč. 08, čís. 39. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. 
  11. ŽEMLIČKA. Před 40. lety zahynul Jochen Rindt. F1news [online]. 6. září 2010 [cit. 2013-11-21]. Dostupné online. 
  12. Fittipaldi má chuť závodit i v šedesáti. iDnes.cz [online]. 8. srpna 2006 [cit. 2013-11-21]. Dostupné online. 
  13. Lotus už chybí 15 let, díl 3. [online]. F1sports, 24. ledna 2009 [cit. 2013-11-20]. Dostupné online. 
  14. FIKEJZ. Bojovník s lvím srdcem Nigel Mansell oslavil šedesáté narozeniny. F1sports [online]. 10. srpna 2013 [cit. 2013-11-21]. Dostupné online. 
  15. MIKOLÁŠ. Elio de Angelis, poslední gentleman ve formuli 1, by oslavil 55 let. F1sports [online]. 30. března 2013 [cit. 2013-11-21]. Dostupné online. 
  16. Peter Collins [online]. GrandPrix.com [cit. 2013-11-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. RICHTR TOMÁŠ. Vedle Brabhama a Marche o návrat do F1 usiluje také Lotus. F1sports [online]. 7. června 2009 [cit. 2013-11-21]. Dostupné online. 
  18. O třináctém týmu F1 se rozhodne příští týden. F1news [online]. 11. září 2009 [cit. 2013-11-21]. Dostupné online. 
  19. 2010 FIA Formula One World Championship Entry List [online]. Bleacher report [cit. 2013-11-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. PASTOREK. O poslední místo na roštu usiluje Lotus podporovaný Malajci. F1news [online]. 3. září 2009 [cit. 2013-11-21]. Dostupné online. 
  21. PASTOREK. Poslední volné místo na startovním roštu 2010 získal Lotus. F1news [online]. 15. září 2009 [cit. 2013-11-21]. Dostupné online. 
  22. FIA publish revised 2010 entry list [online]. FIA, 3. března 2010 [cit. 2013-11-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. VYČICHLOVÁ. Bitva o Lotus začíná: Proton vypověděl smlouvu s týmem, ten se obrátil na soud. F1news [online]. 27. září 2010 [cit. 2013-11-21]. Dostupné online. 
  24. RICHTR. Lotus vs. Lotus. F1sports [online]. 28. září 2010 [cit. 2013-11-21]. Dostupné online. 
  25. PASTOREK. Proton se spojil s Genii a vznikl druhý tým Lotus Renault. F1sports [online]. 8. prosince 2010 [cit. 2013-11-21]. Dostupné online. 
  26. HLAWICZKA. Chapmanova rodina se k Fernandesovi obrací zády, bude podporovat Group Lotus. F1news [online]. 23. prosince 2010 [cit. 2013-11-21]. Dostupné online. 
  27. RICHTR. Chapmanova rodina: malajsijský Group Lotus je "skutečný" Lotus. F1sport [online]. 23. prosince 2010 [cit. 2013-11-21]. Dostupné online. 
  28. PASTOREK. Soud zamítl odvolání skupiny Lotus v kauze Lotus. F1sports [online]. 23. června 2011 [cit. 2013-11-21]. Dostupné online. 
  29. HLAWICZKA. Týmy Fernandesovi udělily souhlas k přejmenování Lotusu na Caterham. F1news [online]. 30. září 2011 [cit. 2013-11-21]. Dostupné online. 
  30. PASTOREK. Komise F1 schválila přejmenování tří týmů. F1sports [online]. 3. listopadu 2011 [cit. 2013-11-21]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Finland.svg
Finská vlajka
Flag of Belgium.svg

Belgická vlajka

This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.

Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Flag of Canada (Pantone).svg
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Flag of South Africa.svg

Vlajka Jihoafrické republiky

Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker

     zelená rendered as RGB 000 119 073Pantone 3415 C
     žlutá rendered as RGB 255 184 028Pantone 1235 C
     červená rendered as RGB 224 060 049Pantone 179 C
     modrá rendered as RGB 000 020 137Pantone Reflex Blue C
     bílá rendered as RGB 255 255 255
     černá rendered as RGB 000 000 000
Flag of Australia (converted).svg

Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).

See Flag of Australia.svg for main file information.
Flag of Portugal (alternate).svg
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).
Goodwood2007-021 Lotus Climax 25 (1963).jpg

Goodwood Festival of Speed 2007 -

Lotus Climax 25 (1963) in F1 paddock
Lotus MkIX.jpg
(c) I, Pyrope, CC BY-SA 3.0
A Lotus MkIX returning to the pits at the Silverstone Classic race meeting, July 2007
Lotus Cars and lorry for Le Mans 29.07.1956.tif
Autor: Raycrosthwaite, Licence: CC BY-SA 3.0
Team Lotus Eleven cars for Le Mans 24 Hour race 1956
TeamLotus.jpg
Autor: IKnowLotus, Licence: CC BY-SA 4.0
This is the Team Lotus logo as used in the '60s
1971 Emerson Fittipaldi, Lotus 72 (kl).JPG
Autor: Lothar Spurzem, Licence: CC BY-SA 3.0 de
Emerson Fittipaldi im Lotus-Ford 72, im Streckenabschnitt Südkehre, während des Trainings zum GP von Deutschland
Lotus 102B.jpg
Autor: Greentrench, Licence: CC BY 2.0
The Lotus 102B Formula One car being exhibited in Japan.
Owner: Tamiya Corporation
2006FOS 1967LotusCosworth49.jpg
Autor: Brian Snelson from Hockley, Essex, England, Licence: CC BY 2.0
1967 Lotus Cosworth Formula One car at the 2006 Goodwood Festival of Speed
Takuma Sato demonstrating Lotus 78 2010 Japan.jpg
Autor: Morio, Licence: CC BY-SA 3.0
Formula One 2010 Rd.16 Japanese GP: Takuma Sato demonstrating the Lotus 78.
Lotus 18 Stirling Moss Monaco 1961.jpg
(c) John Chapman (Pyrope), CC BY-SA 3.0
The Rob Walker Racing Lotus 18 Formula One car with which Stirling Moss won the 1961 Monaco Grand Prix. In the Donington Grand Prix Collection museum, Leics., UK.