Tedražice (tvrz)

Tedražice
Chybí zde svobodný obrázek
Základní informace
Slohgotický
renesanční
barokní
Výstavba15. století
Přestavba2. polovina 16. století
počátek 18. století
StavebníkJan Mutrplos z Tedražic
Další majiteléPerglárové z Perglasu
Janovští z Janovic
Poloha
AdresaTedražice, Hrádek, ČeskoČesko Česko
Souřadnice49°15′53,33″ s. š., 13°31′8,86″ v. d.
Tedražice
Tedražice
Další informace
Rejstříkové číslo památky26225/4-3439 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tedražice jsou tvrz ve stejnojmenné vesnici u Hrádku v okrese Klatovy. Postavena byla ve druhé polovině patnáctého století jako centrum malého panství. Později byla renesančně a barokně upravena, ale většina slohových prvků zanikla při úpravách v devatenáctém století. Budova tvrze je od roku 1964 chráněna jako kulturní památka.[1]

Historie

Stavebníkem tvrze byl Jan Mutrplos z Tedražic poté, co ve druhé polovině patnáctého století koupil Tedražice od velhartického panství. První písemná zmínka o tvrzi pochází z roku 1491, kdy ji prodal Janovi a Petrovi Markoltům. Časem se jediným majitelem statku stal Jan, který zemřel před rokem 1505.[2] Hořejší část Tedražic v roce 1535 patřila Petrovu synovi Divišovi. Jinou část vesnice vlastnila Anna z Tedražic, která ji odkázala Divišovu bratrovi Brykcímu. Divišovým synům Adamovi, Jiřímu, Petrovi, Jakubovi a Klimentovi po otcově smrti připadly jen malé díly panství, protože část zdědily také jejich tři sestry.[3] Jan z Dlouhé Vsi a na Zavlekově roku 1553 koupil Petrův podíl a roku 1557 panství spojil do jednoho celku. O třináct let později je prodal Petru Novohradskému z Kolovrat. Kolovratům statek patřil jen do roku 1571, kdy jej koupil Volfgang Gothard Perglár z Perglasu. Starou tvrz nechal přestavět v pozdně renesančním slohu.[2] V severní části tehdy přistavěl nový průjezd a šestibokou věž s kaplí.[4] V roce 1601 Tedražice prodal (nebo je zdědila[2]) jeho dcera Mandaléna Perglárová z Janovic.[3]

Na počátku třicetileté války tvrz obsadily císařské oddíly Baltasara Marradase, ale Mandaléna Perglárová u soudu roku 1623 prokázala svou neúčast na stavovském povstání v letech 1618–1620, a majetek jí byl vrácen. Tvrz poté zdědila její dcera Mandaléna Gryselda Perglárová, která se provdala za Jana Jindřicha Janovského z Janovic. Krátce před svou smrtí odkázala Tedražice svým dětem, které se o ně rozdělily v roce 1655. Jiří Gothart a Oldřich Vilém Janovští z Janovic obdrželi polovinu a druhou dostala dcera Eva. Jí patřilo v tvrzi několik světnic a sklepů s částí dvora. Její podíl po krátké době koupila Alena Eliška Varlýchová z Modliškovic. I po její smrti v roce 1670 zůstalo tedražické panství rozdělené na díly. Alenin díl zdědili její synové, z nichž jej od roku 1678 vlastnil pouze Ctibor, který o tři roky později zemřel. Podíl mělo zdědit pět synů, ale vzhledem k vysokým dluhům jej vdova Sibylla Bubnová z Čachrova prodala Isabelle Emilii Švihovské, rozené ze Salmu a z Neuburka nad Inem. Druhá část Tedražic nejprve patřila Oldřichu Vilémovi Janovskému, po němž ji převzal bratr Jiří Gothard Janovský. Jeho polovinu Tedražic v roce 1663 koupil Volf Adam Perglár z Perglasu.[3]

Volf Adam Perglár musel kvůli dluhům Tedražice už v roce 1668 prodat. Za 3351 kop grošů je koupil Petr Jiří ze Vchynic, který je brzy poté postoupil Janu Karlovi Ježovskému z Lub. Ten potom vyměnil s Isabellou Emilií Švihovskou svou část Tedražic za Stěchovice. Poslední část panství (dva dvory a půl mlýna) získala Isabella Emilie v roce 1690 od Jana Kryštofa Koce z Dobrše. Statek zdědil syn František Antonín Švihovský z Rýzmberka, ale zemřel na cestě do zahraničí, a majetek tak připadl jeho otci Jaroslavovi Švihovskému z Rýzmberka. Tedražice od té doby tvořily součást nalžovského panství.[3] Na počátku osmnáctého století nechal Florián Jaroslav Švihovský tvrz barokně upravit zejména v interiérech. Podoba tvrze se ještě jednou změnila ve druhé polovině devatenáctého století, kdy byla zbořena severní část s věží.[4]

Stavební podoba

Dochovanou tvrz tvoří jednopatrová budova s půdorysem ve tvaru písmena L.[4] Většina ozdobných barokních prvků na fásádách zanikla koncem devatenáctého století.[4] Fasády tak jsou členěné pouze kordonovou a korunní římsou a obdélnými okny v šambránách.[4] V interiéru se dochovaly dva sály s hřebínkovými klenbami, štukovými dekoracemi a hrotitými lunetami.[2]

Reference

  1. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-02-21]. Identifikátor záznamu 137388 : Tvrz. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. ↑ a b c d Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Západní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola Tedražice – tvrz, s. 343. 
  3. ↑ a b c d SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek IX. Domažlicko a Klatovsko. Praha: František Šimáček, 1893. 268 s. Dostupné online. Kapitola Tvrze na Nalžovsku, s. 264. 
  4. ↑ a b c d e Tvrz [online]. Národní památkový ústav [cit. 2019-02-21]. Dostupné online. 

Média použitá na této stránce

No building photo cs2.svg
Autor: , Licence: CC BY-SA 3.0
Náhrada chybějícího obrázku stavby v češtině
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Relief Map of Czech Republic.png
Autor: derivative work Виктор_В, Licence: CC BY-SA 3.0
Relief map of the Czech Republic