Telechelický polymer

Telechelický polymer nebo oligomer je prepolymer schopný další polymerizace nebo jiných reakcí prostřednictvím svých reaktivních koncových skupin;[1] lze jej tak použít například k vytváření blokových kopolymerů.

Telechelický polymer má na obou koncích navázané funkční skupiny stejného druhu.[2] Pokud jsou tyto skupiny odlišné, tak jde o difunkční polymer.

Všechny polymery vznikající živými polymerizacemi mají koncové skupiny, ale nemusí být nutně telechelické.[2]

Telechelické polymery s rozdílným počtem reaktivních skupin se označují jako „hemi“- (pokud mají jednu takovou skupinu), „di“- (dvě), a „tritelechelické“ (tři). Polymery obsahující velký počet takových skupin jsou „polytelechelické“.[3]

Při postupných polymerizacích lze použít telechelické polymery, jako jsou polymerní dioly a epoxidové prepolymery, například:

  • Polyetherdioly;
  • Polyesterdioly;
  • Polykarbonátové dioly, jako je polyhexamethylenkarbonátdiol;
  • Polyalkadiendioly, například polybutadien zakončený hydroxylem...

K telechelickým polymerům patří také haláto-telechelické polymery (halátopolymery).[4] Koncové skupiny těchto polymerů jsou iontové nebo ionizovatelné, jde například o karboxyláty nebo kvartérní amoniové skupiny.

Příprava

Telechelické polymery lze vytvořit několika způsoby. U vinylových monomerů se často jedná o řízenou radikálovou nebo aniontovou polymerizaci. Alkeny, které se funkcionalizují obtížně, je možné zpracovat inserční polymerizací a postpolymerizací.[2][5]

Využití

Telechelické polymery slouží jako stavební kameny pro tvorbu blokových kopolymerů, jako jsou ABA triblokopolymery, využívané ve výzkumu termoplastických elastomerů.[6]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Telechelic polymer na anglické Wikipedii.

  1. ↑ The IUPAC Compendium of Chemical Terminology: The Gold Book. Příprava vydání Victor Gold. 4. vyd. Research Triangle Park, NC: International Union of Pure and Applied Chemistry (IUPAC) Dostupné online. DOI 10.1351/goldbook.tt07167. (anglicky) DOI: 10.1351/goldbook. 
  2. ↑ a b c G. Moad; D. H. Solomon. The Chemistry of Radical Polymerisation. [s.l.]: Elsevier, 2006. 
  3. ↑ Yasuhisa Tsukahara; Kaoru Adachi. Encyclopedia of Polymeric Nanomaterials. Příprava vydání Shiro Kobayashi, Klaus Müllen. [s.l.]: Springer, 2015. Dostupné online. Kapitola Telechelic Polymer: Preparation and Application, s. 2491–2498. 
  4. ↑ The IUPAC Compendium of Chemical Terminology: The Gold Book. Příprava vydání Victor Gold. 4. vyd. Research Triangle Park, NC: International Union of Pure and Applied Chemistry (IUPAC) Dostupné online. DOI 10.1351/goldbook.ht07207. (anglicky) DOI: 10.1351/goldbook. 
  5. ↑ Tianwei Yan; Damien Guironnet. Synthesis of telechelic polyolefins. Polymer Chemistry. 2021-09-21, s. 5126–5138. Dostupné online. ISSN 1759-9962. DOI 10.1039/D1PY00819F. 
  6. ↑ Sophie M. Guillaume. Recent advances in ring-opening polymerization strategies toward α,ω-hydroxy telechelic polyesters and resulting copolymers. European Polymer Journal. 2013, s. 768–779. DOI 10.1016/j.eurpolymj.2012.10.011.