Temné slunce
Temné slunce | |
---|---|
Původní název | Temné slunce |
Země původu | Česko Československo |
Jazyk | čeština |
Délka | 135 min |
Žánry | filmové drama sci-fi film akční film filmový thriller |
Scénář | Otakar Vávra Jiří Šotola |
Režie | Otakar Vávra |
Obsazení a filmový štáb | |
Hlavní role | Radoslav Brzobohatý Rudolf Hrušínský Magda Vášáryová Jerzy Kamas Luděk Munzar … více na Wikidatech |
Hudba | Martin Kratochvíl |
Kamera | Miroslav Ondříček Josef Illík Zdeněk Prchlík |
Střih | Miroslav Hájek |
Výroba a distribuce | |
Premiéra | 1980 |
Temné slunce na FP, ČSFD, Kinoboxu, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Temné slunce je film Otakara Vávry z roku 1980. Jde o volné zpracování románu Krakatit českého spisovatele, novináře a fotografa Karla Čapka. Film se volně inspiruje Čapkovým románem a přenáší jeho děj do 80. let 20. století. Příběh pojednává o vědci, který přišel na způsob využití prahmoty a čelí těm, kteří chtějí rozpoutat pomocí jeho vynálezu válku.
Snímek bývá někdy považován za remake snímku Krakatit.
Děj
Inženýr Prokop učiní zásadní objev – odhalí prahmotu, z níž dokáže vyrobit velmi silnou trhavinu, kterou nazve krakatit. Tento objev má potenciál uvolnit obrovskou destruktivní sílu. Při experimentu v jeho laboratoři však dojde k explozi a Prokop utrpí zranění. Poté, co havaruje autem, se ho ujme jeho bývalý spolužák Tomeš. V bytě Tomeše, kde se Prokop zotavuje, blouzní o svém objevu, ale neprozradí přesnou formuli výroby krakatitu. Tomeš, ambiciózní vědec, se snaží tento vzorec z Prokopa vylákat, ale neuspěje. Brzy poté je Tomeš odvolán telefonátem a tvrdí, že musí odjet za svým otcem do Týnice. Prokop dostane od cizí mladé ženy obálku pro Tomeše a rozhodne se ho následovat.
V Týnici však Prokop Tomeše nenajde a zkolabuje. Starý lékař, Tomešův otec, Prokopa léčí a během rekonvalescence se Prokop sblíží s jeho dcerou Anči. Když Prokop znovu nabude paměť a vzpomene si na krakatit, opustí Anči a vrací se ke svému objevu. Kontaktuje ho Carson, zástupce elitní skupiny zvané „Atlantik“, a snaží se získat krakatit pro své vlastní účely. Prokop je Carsona nedobrovolně unesen a přepraven na tajnou základnu Atlantiku, kde je představen členům elity. Mezi nimi je i krásná, ale bezcitná Kris, neteř vůdce Atlantiku. Ta Prokopa svede a snaží se ho manipulovat.
Na základně probíhají plány na použití krakatitu jako zbraně k masové destrukci. Prokop, znepokojen tím, že by jeho vynález mohl být zneužit k zabití milionů lidí, nakonec souhlasí s výrobou krakatitu, ale potají ho použije k zničení laboratoře. Při explozi uprchne s Kris, ale brzy ji opustí, když si uvědomí její chladnou povahu a nebezpečné ambice. Po útěku se Prokop zapojí do mírové demonstrace, je však zatčen. Z vězení ho zachrání velvyslanec Dai Mon, který ho přepraví na tajnou základnu v poušti.
Dai Mon má vlastní zájem na využití krakatitu. Pomocí gama laseru odpálí vzorek krakatitu a zničí tím celé město Southland. Prokop je otřesen, když se dozví, že podobný osud čeká i Grottup, kde Tomeš vyvíjí novou verzi krakatitu – neutronovou bombu, která zabíjí lidi, ale ponechává majetek nedotčený. Prokop se snaží Tomeše varovat, ale Tomeš arogantně odmítne jeho obavy. Nakonec dojde k obrovské explozi, která zničí celý Grottup.
Prokop přežije jen zázrakem. Když dorazí do blízké vesnice, kde lidé stále žijí v nevědomí o katastrofě, potká malé děvčátko, které čeká na návrat rodičů z noční směny v Grottupu. V této chvíli si Prokop naplno uvědomí hrůzu svého vynálezu, který se vymkl kontrole.
Literatura
- ADAMOVIČ, Ivan. Encyklopedie fantastického filmu. Praha: Cinema, 1994. ISBN 80-901675-3-5. Kapitola 300 hlavních filmů, s. 133, 134.
Související články
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“