Tenis na Letních olympijských hrách 1912
| Tenis na Letních olympijských hrách 1912 | |
|---|---|
| Datum | 5.–12. května 1912 (hala) 28. června – 5. července 1912 (venku) |
| Ročník | 5. |
| Místo | Östermalms IP Stockholm,  Švédsko |
| Povrch | antuka (venku) / dřevěný povrch (hala)[1] |
| Počet | 82 tenistů (69 mužů / 13 žen) ze 14 zemí |
| Vítězové zlaté medaile | |
| mužská dvouhra | |
 Charles Winslow | |
| ženská dvouhra | |
 Marguerite Broquedisová | |
| mužská čtyřhra | |
| Harold Kitson / Charles Winslow | |
| smíšená čtyřhra | |
 Dorothea Koringová / Heinrich Schomburgk | |
| mužská dvouhra v hale | |
| André Gobert | |
| ženská dvouhra v hale | |
 Edith Hannamová | |
| mužská čtyřhra v hale | |
| Maurice Germot / André Gobert | |
| smíšená čtyřhra v hale | |
| Edith Hannamová / Charles Dixon | |
| Tenis na letních olympijských hrách | |
< 1908 1920 > | |
Tenis na Letních olympijských hrách 1912 ve Stockholmu měl na programu osm soutěží, nejvíce v historii olympijského turnaje. Odehrány byly mužská dvouhra a čtyřhra, ženská dvouhra a smíšené čtyřhry, venku i v hale. Na programu tak chyběl pouze ženský debl.
Jednalo se o druhý a současně poslední ročník olympijského turnaje, který hostil halové soutěže. V důsledku první světové války se další hry uskutečnily až v roce 1920.
Olympijský turnaj
Halový turnaj na krytých dvorcích s dřevěným povrchem probíhal mezi 5.–12. květnem 1912, jakožto zahajovací disciplína olympijských her. Venkovní soutěže na antukových dvorcích se uskutečnily od 28. června do 5. července 1912.[2][3] Turnaj se odehrál v areálu Östermalms IP, dokončeného v roce 1906. Plán olympiády přinesl rekonstrukci, aby se v něm mohly konat venkovní i halová část.[4]
Šest států – Švédsko, Velká Británie na Letních olympijských hrách 1912, Dánsko, Australasie, Francie a Čechy, vyslaly do halového turnaje celkem dvacet dva reprezentantů. Jediným australasijským olympionikem v něm se stal Novozélanďan Anthony Wilding, který představoval úřadujícího wimbledonského vítěze. Z turnaje si odvezl bronzovou medaili.[5] Úvodní zápasy byly odehrány 5. května. Wildinga v semifinále vyřadil britský hráč Charles P. Dixon.[6] Zlatý kov připadl Francouzi André Gobert po finálové výhře nad držitelem stříbrné medaile Dixonem, když v zápase neztratil ani jeden set.[7]
Do venkovního turnaje nastoupilo sedmdesát účastníků z dvanácti států. Žádného reprezentanta však nevyslala Velká Británie pro paralelně hraný grandslam ve Wimbledonu 1912. Olympijský organizační výbor odmítl posunout datum stockholmské události i přes žádost britských autorit. Významní hráči, včetně Anthonyho Wildinga, Andrého Goberta a Arthura Gorea, tak odmítli startovat na olympiádě a zvolili účast ve Wimbledonu.[8] Zlato a stříbro si v mužské dvouhře rozdělili Jihoaričené Charles Winslow a Harold Kitson, když první z nich triumfoval po setech 7–5, 4–6, 10–8 a 8–6.[9] Tato dvojice vytvořila pár do mužské čtyřhry, kterou vyhrála. Stříbrné kovy si odvezli poražení finalisté Felix Pipes a Arthur Zborzil z Rakouska.[10] Šampionkou ženského singla se stala Francouzka Marguerite Broquedisová, jež v boji o zlato zdolala německou olympioničku Dorotheu Koringovou.[11] Smíšenou soutěž ovládl německý pár Schomburgk a Koringová po výhře nad Švédy Frickovou a Setterwallem.[12]
Zúčastněné země
Celkově nastoupilo osmdesát dva hráčů a hráček, z toho šedesát devět mužů a třináct žen ze čtrnácti národů (muži ze 14 a ženy ze 6 národních olympijských výprav):
Australasie (ANZ) – 1 (1 muž)
Čechy (BOH) – 8 (8 mužů)
Dánsko (DEN) – 10 (9 mužů a 1 žena)
Francie (FRA) – 6 (5 mužů a 1 žena)
Jihoafrická republika (RSA) – 3 (3 muži)
Maďarsko (HUN) – 6 (6 mužů)
Německo (GER) – 7 (6 mužů a 1 žena)
Nizozemsko (NED) – 1 (1 muž)
Norsko (NOR) – 7 (6 mužů a 1 žena)
Rakousko (AUT) – (3 muži)
Rusko (RUS) – 2 (2 muži)
Spojené státy americké (USA) – 1 (1 muž)
Švédsko (SWE) – 16 (10 mužů a 6 žen)
Velká Británie (GBR) – 11 (8 mužů a 3 ženy)
Přehled medailí
Medailisté
| Soutěž |  Zlato |  Stříbro |  Bronz |
| Mužská dvouhra | Charles Winslow Jihoafrická republika (RSA) | Harold Kitson Jihoafrická republika (RSA) | Oscar Kreuzer Německo (GER) |
| Mužská dvouhra (hala) |  André GobertFrancie (FRA) | Charles Dixon Velká Británie (GBR) |  Tony WildingAustralasie (ANZ) |
| Ženská dvouhra | Marguerite Broquedisová Francie (FRA) | Dorothea Koringová Německo (GER) |  Molla BjurstedtováNorsko (NOR) |
| Ženská dvouhra (hala) | Edith Hannamová Velká Británie (GBR) |  Sofie CastenschioldováDánsko (DEN) | Mabel Partonová Velká Británie (GBR) |
| Mužská čtyřhra | Harold Kitson Charles Winslow Jihoafrická republika (RSA) |  Felix Pipes Arthur ZborzilRakousko (AUT) | Albert Canet Edouard Mény de Marangue Francie (FRA) |
| Mužská čtyřhra (hala) | Maurice Germot André Gobert Francie (FRA) | Carl Kempe Charles Dixon Švédsko (SWE) | Alfred Beamish Charles Dixon Velká Británie (GBR) |
| Smíšená čtyřhra | Dorothea Koringová Heinrich Schomburgk Německo (GER) | Sigrid Ficková Gunnar Setterwall Švédsko (SWE) | Marguerite Broquedisová Albert Canet Francie (FRA) |
| Smíšená čtyřhra (hala) | Edith Hannamová Charles Dixon Velká Británie (GBR) | Helen Aitchisonová Herbert Barrett Velká Británie (GBR) | Sigrid Ficková Gunnar Setterwall Švédsko (SWE) |
Pořadí národů
| Pořadí | Země | Zlato | Stříbro | Bronz | Celkově |
| 1. | Francie (FRA) | 3 | 0 | 2 | 5 |
| 2. | Velká Británie (GBR) | 2 | 2 | 2 | 6 |
| 3. | Jihoafrická republika (RSA) | 2 | 1 | 0 | 3 |
| 4. | Německo (GER) | 1 | 1 | 1 | 3 |
| 5. | Švédsko (SWE) | 0 | 2 | 1 | 3 |
| 6. | Rakousko (AUT) | 0 | 1 | 0 | 1 |
| Dánsko (DEN) | 0 | 1 | 0 | 1 | |
| 8. | Australasie (ANZ) | 0 | 0 | 1 | 1 |
| Norsko (NOR) | 0 | 0 | 1 | 1 | |
| Celkově | 8 | 8 | 8 | 24 | |
|---|---|---|---|---|---|
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tennis at the 1912 Summer Olympics na anglické Wikipedii.
- ↑ Olympic Tennis Event: Past Venues [online]. Mezinárodní tenisová federace [cit. 2015-08-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-07-14. (anglicky)
- ↑ Tennis at the 1912 Stockholm Summer Games [online]. [cit. 2013-05-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-02-15. (anglicky)
- ↑ Official Report (1913): s. 616.
- ↑ Official Report (1913): s. 617
- ↑ Official Report (1913): s. 618
- ↑ Official Report (1913): s. 620.
- ↑ Official Report (1913): s. 621.
- ↑ Official Report (1913): s. 630
- ↑ Official Report (1913): s. 633
- ↑ Official Report (1913): s. 634
- ↑ Official Report (1913): s. 636
- ↑ Official Report (1913): s. 637
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tenis na Letních olympijských hrách 1912 na Wikimedia Commons - (anglicky) Mužský turnaj na Letních olympijských hrách 1912 venku na stránkách Mezinárodní tenisové federace
- (anglicky) Mužský turnaj na Letních olympijských hrách 1912 v hale na stránkách Mezinárodní tenisové federace
- (anglicky) Tenis na Letních olympijských hrách 1912 Archivováno 25. 7. 2020 na Wayback Machine. na stránkách Mezinárodní tenisové federace
Média použitá na této stránce
.svg)
.svg)
Flag of the Germans(1866-1871)
Flag of the Germans(1866-1871)
.svg)
Flag of the Germans(1866-1871)
↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary
(1867-1918)House colours of the House of Habsburg
.svg)
US Flag with 46 stars. In use 4 July 1908–3 July 1912. Created by jacobolus using Adobe Illustrator, and released into the public domain.
Other version: Image:US 46 Star Flag.svg
US Flag with 46 stars. In use 4 July 1908–3 July 1912. Created by jacobolus using Adobe Illustrator, and released into the public domain.
Other version: Image:US 46 Star Flag.svg
Tennis at the 1912 Stockholm Olympics, mixed doubles finals. From left: Edith Hannam and Charles Dixon (this side of the net) vs. Helen Aitchison and Herbert Roper Barrett
.svg)
A variant of the flag of the Kingdom of Hungary used between 6 November 1915 to 29 November 1918.
.svg)
Autor: Fornax, Licence: CC BY-SA 3.0
South African Red Ensign from 1912 until 1951.
.svg)
Flag of Hungary from 6 November 1915 to 29 November 1918 and from August 1919 until mid/late 1946.
Flag used in 1908–12 Olympic games to represent Australasian team