Tenis na Letních olympijských hrách 1912
| Tenis na Letních olympijských hrách 1912 | |
|---|---|
| Datum | 5.–12. května 1912 (hala) 28. června – 5. července 1912 (venku) |
| Ročník | 5. |
| Místo | Östermalms IP Stockholm,  Švédsko |
| Povrch | antuka (venku) / dřevěný povrch (hala)[1] |
| Počet | 82 tenistů (69 mužů / 13 žen) ze 14 zemí |
| Vítězové zlaté medaile | |
| mužská dvouhra | |
 Charles Winslow | |
| ženská dvouhra | |
 Marguerite Broquedisová | |
| mužská čtyřhra | |
| Harold Kitson / Charles Winslow | |
| smíšená čtyřhra | |
 Dorothea Koringová / Heinrich Schomburgk | |
| mužská dvouhra v hale | |
| André Gobert | |
| ženská dvouhra v hale | |
 Edith Hannamová | |
| mužská čtyřhra v hale | |
| Maurice Germot / André Gobert | |
| smíšená čtyřhra v hale | |
| Edith Hannamová / Charles Dixon | |
| Tenis na letních olympijských hrách | |
< 1908 1920 > | |
Tenis na Letních olympijských hrách 1912 ve Stockholmu měl na programu osm soutěží, nejvíce v historii olympijského turnaje. Odehrány byly mužská dvouhra a čtyřhra, ženská dvouhra a smíšené čtyřhry, venku i v hale. Na programu tak chyběl pouze ženský debl.
Jednalo se o druhý a současně poslední ročník olympijského turnaje, který hostil halové soutěže. V důsledku první světové války se další hry uskutečnily až v roce 1920.
Olympijský turnaj
Halový turnaj na krytých dvorcích s dřevěným povrchem probíhal mezi 5.–12. květnem 1912, jakožto zahajovací disciplína olympijských her. Venkovní soutěže na antukových dvorcích se uskutečnily od 28. června do 5. července 1912.[2][3] Turnaj se odehrál v areálu Östermalms IP, dokončeného v roce 1906. Plán olympiády přinesl rekonstrukci, aby se v něm mohly konat venkovní i halová část.[4]
Šest států – Švédsko, Velká Británie na Letních olympijských hrách 1912, Dánsko, Australasie, Francie a Čechy, vyslaly do halového turnaje celkem dvacet dva reprezentantů. Jediným australasijským olympionikem v něm se stal Novozélanďan Anthony Wilding, který představoval úřadujícího wimbledonského vítěze. Z turnaje si odvezl bronzovou medaili.[5] Úvodní zápasy byly odehrány 5. května. Wildinga v semifinále vyřadil britský hráč Charles P. Dixon.[6] Zlatý kov připadl Francouzi André Gobert po finálové výhře nad držitelem stříbrné medaile Dixonem, když v zápase neztratil ani jeden set.[7]
Do venkovního turnaje nastoupilo sedmdesát účastníků z dvanácti států. Žádného reprezentanta však nevyslala Velká Británie pro paralelně hraný grandslam ve Wimbledonu 1912. Olympijský organizační výbor odmítl posunout datum stockholmské události i přes žádost britských autorit. Významní hráči, včetně Anthonyho Wildinga, Andrého Goberta a Arthura Gorea, tak odmítli startovat na olympiádě a zvolili účast ve Wimbledonu.[8] Zlato a stříbro si v mužské dvouhře rozdělili Jihoaričené Charles Winslow a Harold Kitson, když první z nich triumfoval po setech 7–5, 4–6, 10–8 a 8–6.[9] Tato dvojice vytvořila pár do mužské čtyřhry, kterou vyhrála. Stříbrné kovy si odvezli poražení finalisté Felix Pipes a Arthur Zborzil z Rakouska.[10] Šampionkou ženského singla se stala Francouzka Marguerite Broquedisová, jež v boji o zlato zdolala německou olympioničku Dorotheu Koringovou.[11] Smíšenou soutěž ovládl německý pár Schomburgk a Koringová po výhře nad Švédy Frickovou a Setterwallem.[12]
Zúčastněné země
Celkově nastoupilo osmdesát dva hráčů a hráček, z toho šedesát devět mužů a třináct žen ze čtrnácti národů (muži ze 14 a ženy ze 6 národních olympijských výprav):
Australasie (ANZ) – 1 (1 muž)
Čechy (BOH) – 8 (8 mužů)
Dánsko (DEN) – 10 (9 mužů a 1 žena)
Francie (FRA) – 6 (5 mužů a 1 žena)
Jihoafrická republika (RSA) – 3 (3 muži)
Maďarsko (HUN) – 6 (6 mužů)
Německo (GER) – 7 (6 mužů a 1 žena)
Nizozemsko (NED) – 1 (1 muž)
Norsko (NOR) – 7 (6 mužů a 1 žena)
Rakousko (AUT) – (3 muži)
Rusko (RUS) – 2 (2 muži)
Spojené státy americké (USA) – 1 (1 muž)
Švédsko (SWE) – 16 (10 mužů a 6 žen)
Velká Británie (GBR) – 11 (8 mužů a 3 ženy)
Přehled medailí
Medailisté
| Soutěž |  Zlato |  Stříbro |  Bronz |
| Mužská dvouhra | Charles Winslow Jihoafrická republika (RSA) | Harold Kitson Jihoafrická republika (RSA) | Oscar Kreuzer Německo (GER) |
| Mužská dvouhra (hala) |  André GobertFrancie (FRA) | Charles Dixon Velká Británie (GBR) |  Tony WildingAustralasie (ANZ) |
| Ženská dvouhra | Marguerite Broquedisová Francie (FRA) | Dorothea Koringová Německo (GER) |  Molla BjurstedtováNorsko (NOR) |
| Ženská dvouhra (hala) | Edith Hannamová Velká Británie (GBR) |  Sofie CastenschioldováDánsko (DEN) | Mabel Partonová Velká Británie (GBR) |
| Mužská čtyřhra | Harold Kitson Charles Winslow Jihoafrická republika (RSA) |  Felix Pipes Arthur ZborzilRakousko (AUT) | Albert Canet Edouard Mény de Marangue Francie (FRA) |
| Mužská čtyřhra (hala) | Maurice Germot André Gobert Francie (FRA) | Carl Kempe Charles Dixon Švédsko (SWE) | Alfred Beamish Charles Dixon Velká Británie (GBR) |
| Smíšená čtyřhra | Dorothea Koringová Heinrich Schomburgk Německo (GER) | Sigrid Ficková Gunnar Setterwall Švédsko (SWE) | Marguerite Broquedisová Albert Canet Francie (FRA) |
| Smíšená čtyřhra (hala) | Edith Hannamová Charles Dixon Velká Británie (GBR) | Helen Aitchisonová Herbert Barrett Velká Británie (GBR) | Sigrid Ficková Gunnar Setterwall Švédsko (SWE) |
Pořadí národů
| Pořadí | Země | Zlato | Stříbro | Bronz | Celkově |
| 1. | Francie (FRA) | 3 | 0 | 2 | 5 |
| 2. | Velká Británie (GBR) | 2 | 2 | 2 | 6 |
| 3. | Jihoafrická republika (RSA) | 2 | 1 | 0 | 3 |
| 4. | Německo (GER) | 1 | 1 | 1 | 3 |
| 5. | Švédsko (SWE) | 0 | 2 | 1 | 3 |
| 6. | Rakousko (AUT) | 0 | 1 | 0 | 1 |
| Dánsko (DEN) | 0 | 1 | 0 | 1 | |
| 8. | Australasie (ANZ) | 0 | 0 | 1 | 1 |
| Norsko (NOR) | 0 | 0 | 1 | 1 | |
| Celkově | 8 | 8 | 8 | 24 | |
|---|---|---|---|---|---|
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tennis at the 1912 Summer Olympics na anglické Wikipedii.
- ↑ Olympic Tennis Event: Past Venues [online]. Mezinárodní tenisová federace [cit. 2015-08-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-07-14. (anglicky)
- ↑ Tennis at the 1912 Stockholm Summer Games [online]. [cit. 2013-05-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-02-15. (anglicky)
- ↑ Official Report (1913): s. 616.
- ↑ Official Report (1913): s. 617
- ↑ Official Report (1913): s. 618
- ↑ Official Report (1913): s. 620.
- ↑ Official Report (1913): s. 621.
- ↑ Official Report (1913): s. 630
- ↑ Official Report (1913): s. 633
- ↑ Official Report (1913): s. 634
- ↑ Official Report (1913): s. 636
- ↑ Official Report (1913): s. 637
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tenis na Letních olympijských hrách 1912 na Wikimedia Commons - (anglicky) Mužský turnaj na Letních olympijských hrách 1912 venku na stránkách Mezinárodní tenisové federace
- (anglicky) Mužský turnaj na Letních olympijských hrách 1912 v hale na stránkách Mezinárodní tenisové federace
- (anglicky) Tenis na Letních olympijských hrách 1912 Archivováno 25. 7. 2020 na Wayback Machine. na stránkách Mezinárodní tenisové federace
Média použitá na této stránce
.svg)
Flag of the Germans(1866-1871)
Flag of the Germans(1866-1871)
.svg)
.svg)
Flag of Hungary from 6 November 1915 to 29 November 1918 and from August 1919 until mid/late 1946.
Flag of the Germans(1866-1871)
↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary
(1867-1918)House colours of the House of Habsburg
.svg)
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Tennis at the 1912 Stockholm Olympics, mixed doubles finals. From left: Edith Hannam and Charles Dixon (this side of the net) vs. Helen Aitchison and Herbert Roper Barrett
.svg)
US Flag with 46 stars. In use 4 July 1908–3 July 1912. Created by jacobolus using Adobe Illustrator, and released into the public domain.
Other version: Image:US 46 Star Flag.svg
.svg)
A variant of the flag of the Kingdom of Hungary used between 6 November 1915 to 29 November 1918.
.svg)
Autor: Fornax, Licence: CC BY-SA 3.0
South African Red Ensign from 1912 until 1951.
Flag used in 1908–12 Olympic games to represent Australasian team