Tenis na Letních olympijských hrách 2012

Tenis na Letních olympijských hrách 2012
Datum28. července5. srpna
Ročník14.
MístoAll England Club, Wimbledon
Londýn, Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Povrchtráva / venku
Počet64 dvouhra / 32 čtyřhra / 16 mix
Web2012.itftennis.com
Vítězové zlaté medaile
mužská dvouhra
Spojené království Andy Murray
ženská dvouhra
USA Serena Williamsová
mužská čtyřhra
USA Bob Bryan / Mike Bryan
ženská čtyřhra
USA Serena Williamsová / Venus Williamsová
smíšená čtyřhra
Bělorusko Viktoria Azarenková / Max Mirnyj
Tenis na letních olympijských hrách
2008
2016 >
All England Club během olympiády; dvorec č. 18

Tenisový turnaj na Letních olympijských hrách 2012 v Londýně probíhal v období od soboty 28. července do neděle 5. srpna na travnatých dvorcích ve wimbledonském tenisovém areálu All England Lawn Tennis and Croquet Club.[1] Tenisté soutěžili v pěti soutěžích: mužské dvouhře a čtyřhře, ženské dvouhře a čtyřhře a poprvé od LOH 1924 v Paříži také ve smíšené čtyřhře.

Oficiálními organizátory události byly Mezinárodní tenisová federace (ITF) a Mezinárodní olympijský výbor (MOV). Turnaj patřil do profesionálních tenisových okruhů – mužského ATP World Tour, stejně jako ženského WTA Tour. Hráči si za své výkony připsali body do žebříčků ATPWTA pouze ze soutěží dvouher.

Turnaj

Serena Williamsová vítězí ve dvouhře a dosahuje na Zlatý Grand Slam

Turnaj na Letních olympijských hrách 2012 byl čtrnáctým v olympijském pořadí, včetně dvou turnajů hraných v letech 1968 a 1984, kdy se tenis na olympijských hrách představil ve formě ukázkového sportu, a sedmým v pořadí od znovuzařazení do rodiny olympijských sportů na LOH 1988 v Soulu. Soutěž smíšených čtyřher se v rámci oficiálního programu uskutečnila po osmdesáti osmi letech, poprvé od roku 1924, kdy zlaté medaile získal americký pár Hazel WightmanováRichard Norris Williams, respektive premiérově od letní olympiády 1968, na níž byl mix také představen.[2][3]

Událost se konala na travnatých dvorcích All England Clubu tři týdny po skončení třetího grandslamu sezóny a 126. ročníku nejslavnějšího turnaje světa ve Wimbledonu. První utkání dne byla rozehrána v 11.30 hodin místního času. Od semifinále byl jejich začátek určen na 12.00 hodinu. Hrálo se přibližně do dvacáté hodiny v závislosti na viditelnosti. Tenisté nemuseli dodržovat wimbledonskou tradici odívat se do bílého oblečení, naopak doporučené byly oděvy obsahující státní barvy účastníků. Dvorce nesly olympijskou symboliku a turnaj probíhal na dvanácti kurtech včetně centrálního dvorce, kurtů č. 1 a č. 2. Pro rozehrání slouží dvorec č. 3.[4] Na organizaci se spolu s ITF a MOV také podílel pořádající tenisový oddíl All England Club.

Rekordy

Zápas druhého kola mužské dvouhry mezi čtvrtým nasazeným Jo-Wilfriedem Tsongou a Kanaďanem Milosem Raonicem skončil výsledkem 6–3, 3–6 a 25–23. Byl v něm odehrán rekordní počet 66 gamů, nejvíce v jediném zápasu hraném na dva vítězné sety v historii olympijských her. Hráči tak překonali rekordní počet 63 her v zápase úvodního kola ženské čtyřhry na LOH 1988 v Soulu mezi kanadskou dvojicí Carling Bassett-Segusovou a Jill Hetheringtonovou, které zdolaly Argentinky Mercedes Pazovou a Gabrielu Sabatiniovou v poměru 7–6, 5–7 a 20–18. Současně se jednalo nejdelší olympijský zápas, jehož dobu trvání překonalo o dva dny později hrané semifinále mezi Federerem a del Potrem.[5]

Semifinálové utkání mužského singlu, ve kterém Roger Federer zdolal Juana Martína del Potra 3–6, 7–6 a 19–17, bylo nejdelším zápasem hraným na dvě vítězné sady v otevřené éře tenisu. Jeho doba trvání činila 4 hodiny a 26 minut, čímž překonalo rekord o 23 minut, který drželo semifinále Novaka Djokoviće a Rafaela Nadala z turnaje Mutua Madrilena Madrid Open 2009.[6]

Serena Williamsová se ziskem zlaté medaile v ženské dvouhře stala po Steffi Grafové druhou tenistkou historie, která získala kariérní Golden Slam, tj. vyhrála na všech čtyřech grandslamech a také soutěž olympijských her ve dvouhře. Současně se stala prvním tenistou, včetně mužů, který zkompletoval Golden Slam ve dvouhře i čtyřhře.

Ziskem zlaté medaile v ženské čtyřhře se sestry Serena a Venus Williamsovy staly prvními tenistkami, včetně mužských kategorií, které dokázaly vyhrát olympijskou soutěž třikrát. Předešlé dva tituly získaly v letech 2000 a 2008.

Přehled medailí

Medailisté

SoutěžZlatá olympijská medaileZlatoStříbrná olympijská medaileStříbroBronzová olympijská medaileBronz
Mužská dvouhra Andy Murray
Velká Británie (GBR)
 Roger Federer
Švýcarsko (SUI)
 Juan Martín del Potro
Argentina (ARG)
Mužská čtyřhraUSA Bob Bryan
 Mike Bryan
Spojené státy americké (USA)
Francie Michaël Llodra
 Jo-Wilfried Tsonga
Francie (FRA)
Francie Julien Benneteau
 Richard Gasquet
Francie (FRA)
Ženská dvouhra Serena Williamsová
Spojené státy americké (USA)
 Maria Šarapovová
Rusko (RUS)
 Viktoria Azarenková
Bělorusko (BLR)
Ženská čtyřhraUSA Serena Williamsová
 Venus Williamsová
Spojené státy americké (USA)
Česko Andrea Hlaváčková
 Lucie Hradecká
Česko (CZE)
Rusko Maria Kirilenková
 Naděžda Petrovová
Rusko (RUS)
Smíšená čtyřhraBělorusko Viktoria Azarenková
 Max Mirnyj
Bělorusko (BLR)
Spojené království Laura Robsonová
 Andy Murray
Velká Británie (GBR)
USA Lisa Raymondová
 Mike Bryan
Spojené státy americké (USA)

Pořadí národů

PořadíZeměZlatá olympijská medaileZlatoStříbrná olympijská medaileStříbroBronzová olympijská medaileBronzCelkem
1. Spojené státy americké (USA)3014
2. Velká Británie (GBR)1102
3. Bělorusko (BLR)1012
4. Francie (FRA)0112
Rusko (RUS)0112
6. Česko (CZE)0101
Švýcarsko (SUI)0101
8. Argentina (ARG)0011
Sady medailí55515

Kvalifikační kritéria

Brit Andy Murray se právě stal olympijským vítězem ve dvouhře

Oznámení kvalifikovaných hráčů učinila Mezinárodní tenisová federace 26. června 2012. Umístění hráčů a hráček na žebříčcích ATP a WTA bylo použito z pondělí 11. června 2012. Každý národní olympijský výbor (NOV) mohl nominovat maximálně šest tenistů a šest tenistek, z toho až čtyři jednotlivce do dvouhry a dva páry do každé soutěže čtyřhry.

Pro účast na olympijských hrách museli všichni tenisté nastoupit v letech 2009–2012 alespoň ke dvěma mezistátním utkáním ve Fed Cupu či Davis Cupu, z toho k jednomu v období 2011–2012.[7]

Dvouhra

56 nejvýše postavených tenistů na žebříčku ATP a tenistek na žebříčku WTA z pondělního hodnocení 11. června 2012, kteří byli schopni zasáhnout do turnaje, se automaticky klasifikovalo do soutěží dvouher. Limitujícím faktorem byla účast maximálně čtyř olympioniků z jednoho národního olympijského výboru v singlové soutěži. Pokud byli mezi prvními padesáti šesti hráči schopnými nastoupit více než čtyři tenisté konkrétního výboru, pak do turnaje mohli zasáhnout pouze čtyři nejvýše klasifikovaní. Místa klasifikovaných na pátém a dalších místech v redukovaných národních žebříčcích nahradili tenisté umístění za 56. pozicí, kteří současně splňovali podmínku hranice čtyř olympioniků na jeden národní výbor. Zbylých osm míst do počtu 64 hráčů soutěže ve dvouhře bylo uděleno ve formě divokých karet, šest z nich rozdělil Olympijský výbor ITF dalším olympijským účastníkům a poslední dvě byly v gesci Mezinárodního olympijského výboru, který je přidělil tenistům z málo zastoupených států. Mezinárodní olympijský výbor se později rozhodl využít práva na pozvání pouze v ženské dvouhře.[8]

Mužská a ženská čtyřhra

Stříbrní z mixu Robsonová a Murray

V soutěžích čtyřher se automaticky do turnaje kvalifikovalo prvních dvacet čtyři párů na kombimonavých žebříčcích ATP a WTA z pondělní klasifikace z 11. června 2012 s podmínkou maximálně dvou párů na jeden národní olympijský výbor (pár musel být tvořen olympioniky z jednoho státu). Kombinovaný žebříček ATP či WTA představoval součet pořadí v této klasifikaci u dvou hráčů tvořících jeden pár. Každému hráči bylo započítáno vyšší umístění, na kterém figuroval buď ve dvouhře, nebo ve čtyřhře. Následný prostý součet obou umístění byl kritériem pro účast v soutěži. Dvojice s nejnižšími součty do 24. místa si tuto účast zajistily.

Hráči, kteří byli klasifikováni mezi nejlepšími deseti hráči deblového žebříčku (nikoli v žebříčku párů), měli automaticky zajištěný start ve smyslu možnosti nastoupit se spoluhráčem–krajanem, přestože nemuseli figurovat jako dvojice na kombinovaném žebříčku mezi prvními 24 páry. Zbylých osm míst do počtu 32 účastníků soutěže čtyřher bylo rozděleno ve formě divokých karet Olympijským výborem ITF.[9]

Smíšená čtyřhra

Národní olympijský výbor mohl vyslat maximálně dvě dvojice, a v takovém případě by každá z nich hrála v jiné polovině pavouka. Do mixu mohli nastoupit pouze tenisté, kteří již hráli dvouhru a/nebo čtyřhru. Dvanáct přihlášených párů se automaticky kvalifikovalo na základě kombinovaného žebříčku ATP a WTA. Ten představuje součet pořadí klasifikací u muže (ATP) a ženy (WTA) tvořících jeden pár. Každému účastníku bylo započítáno vyšší umístění, na kterém figuroval buď ve dvouhře, nebo ve čtyřhře. Následný prostý součet obou umístění byl kritériem pro účast v soutěži. Dvojice s nejnižšími součty do 12. místa si tuto účast zajistily. Další čtyři místa přidělila smíšeným dvojicím ITF ve formě pozvání.

Sportoviště

Oficiální míče s piktogramem tenisu na londýnských hrách

Tenisové soutěže byly hrány na dvorcích All England Lawn Tennis and Croquet Clubu.

Kapacita

Povrchtráva, 100 % víceletý jílek výšky 8 mm; otevřené dvorce, Centre Court může využít zatahovací střechu

Míče – Slazenger Wimbledon Ultra Vis Hydroguard

Distribuce bodů

Body do žebříčku ATP a WTA byly hráčům přiznány pouze v soutěžích dvouher.[10]

ZlatoStříbroBronz4. místoČtvrtfináleOsmifinále32 hráčů v kole64 hráčů v kole
Mužská dvouhra75045034027013570355
Ženská dvouhra68547034026017595551

Plán turnaje

Soutěže dvouher se hrály ve formátu vyřazovacího systému se 64 hráči, což představovalo šestikolový turnaj.[11] Mužská a ženská čtyřhra zahrnuje 32 párů a smíšená čtyřhra pak 16 párů.[12] Poražení semifinalisté odehrají zápas o bronzovou medaili.

Všechny zápasy byly hrány na dvě vítězné sady vyjma finále mužské dvouhry, které se konalo na tři vítězné sady. Tiebreak rozhodoval všechny sety za stavu her 6–6 vyjma rozhodujících sad, v nichž se nekonal. Výjimkou byla rozhodující sada zápasů smíšené čtyřhry, v níž byl uplatněn tzv. supertiebreak, kdy zvítězil pár po dosažení 10 bodů za podmínky náskoku alespoň dvou míčů.[13]

Harmonogram

Datum28. července29. července30. července31. července1. srpna2. srpna3. srpna4. srpna5. srpna
Zahájení11:3011:3011:3011:3011:3011:3012:0012:0012:00
mužská dvouhra64 v kole64 v kole32 v kole32 v koleosmifinálečtvrtfinálesemifináleo 3. místo
finále
ženská dvouhra64 v kole64 v kole32 v kole32 v koleosmifinálečtvrtfinálesemifináleo 3. místo
finále
mužská čtyřhra32 v kole32 v koleosmifinálečtvrtfinálesemifináleo 3. místo
finále
ženská čtyřhra32 v kole32 v koleosmifinálečtvrtfinálesemifináleo 3. místo
finále
smíšená čtyřhraosmifinálečtvrtfinálesemifináleo 3. místofinále

Divoké karty

Následující tenisté obdrželi do jednotlivých olympijských soutěží pozvání ve formě divokých karet, a to od Mezinárodní tenisové federace (ITF Invitation) nebo Mezinárodního olympijského výboru (Tripartite Commission Invitation).

Mužská dvouhra

Pár Štěpánek–Berdych vypadl ve 2. kole čtyřhry
Francouzská medailová radost ze čtyřhry – stříbrní Llodra s Tsongou a bronzoví Benneteau s Gasquetem
Medailistky ženské dvouhry, zleva: Viktoria Azarenková (bronz) • Serena Williamsová (zlato) • Maria Šarapovová (stříbro)
Olympijští vítězové v mužské čtyřhře Bob a Mike Bryanovi

Mezinárodní tenisová federace:[14]

Ženská dvouhra

Mezinárodní tenisová federace:[14]

Mezinárodní olympijský výbor:[8][15]

Mužská čtyřhra

Mezinárodní tenisová federace:[14]

Ženská čtyřhra

Mezinárodní tenisová federace:[14]

Smíšená čtyřhra

Mezinárodní tenisová federace:[14]

Čeští reprezentanti

Muži
Ženy
Smíšená soutěž
  • Radek Štěpánek / Lucie Hradecká (nahradila Petru Kvitovou – zdravotní problémy, natažený břišní sval) – smíšená čtyřhra[16]

Tenisté podle země

Tabulka uvádí počet tenistů z jednotlivých zemí, startujících na Hrách XXX. olympiády v Londýně.

ZeměMužiŽenyMixCelkem
DvouhraČtyřhraDvouhraČtyřhra
Argentina42(1)02(2)27
Austrálie2014(3)26
Rakousko12(1)1003
Bělorusko02(2)1023
Belgie302005
Brazílie14(3)0004
Bulharsko101002
Kanada22(1)12(1)05
Čína0034(1)04
Tchaj-wan1012(1)03
Kolumbie22(1)1004
Chorvatsko22(0)0002
Kypr100001
Česko22(0)44(2)28
Dánsko001001
Finsko100001
Francie44(1)12(1)07
Gruzie0012(1)02
Německo22(1)44(1)48
Velká Británie14(3)44(0)28
Maďarsko0022(0)02
Indie24(4)02(2)27
Izrael02(2)1003
Itálie22(1)44(0)47
Japonsko32(0)0003
Kazachstán1022(0)03
Lichtenštejnsko001001
Lucembursko100001
Nizozemsko12(1)0002
Nový Zéland001001
Paraguay001001
Polsko12(2)24(2)27
Rumunsko12(1)32(0)05
Rusko42(0)44(2)210
Srbsko34(1)2026
Slovensko22(0)22(0)04
Slovinsko1012(2)04
Španělsko44(2)44(2)012
Švédsko02(2)1023
Švýcarsko22(0)0002
Tunisko101002
Ukrajina101002
Spojené státy americké44(2)44(2)412
Uzbekistán100001
Celkem: 44 NOV6464(32)6462(25)32185
Poznámky
  • (x) – číslo v závorce udává počet tenistů startujících pouze v soutěži čtyřhry

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tennis at the 2012 Summer Olympics na anglické Wikipedii.

  1. Tennis [online]. London 2012 Organization Committee [cit. 2008-08-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-05-24. (anglicky) 
  2. IOC approves new events for London 2012 [online]. IOC, 10 December 2009 [cit. 2009-12-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Tennis at the 1924 Paris Summer Games: Mixed Doubles [online]. sports-reference.com [cit. 2011-04-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-07-05. (anglicky) 
  4. Wimbledon outlines plans for 2012. BBC News. 13 August 2010. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Tsonga překonal olympijský rekord. Jinak se do historie nezapíšu, řekl, iDNES.cz, 1.8.2012
  6. Federer má jistou medaili! Po nejdelším třísetovém zápase postoupil do finále, tenisportal.cz, 3.8.2012
  7. Olympic qualification details announced [online]. International Tennis Federation, 20 June 2011 [cit. 2011-06-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-25. (anglicky) 
  8. a b Archivovaná kopie. 2012.itftennis.com [online]. [cit. 2012-07-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-06-02. 
  9. ITF and ATP announce Olympic ranking point agreement [online]. 1 June 2011 [cit. 2011-06-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-10-18. (anglicky) 
  10. Ranking Points [online]. itftennis.com [cit. 2012-07-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Men's Singles Main Draw: 1st Round [online]. ITF [cit. 2008-08-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Men's Doubles Main Draw: 1st Round [online]. ITF [cit. 2008-08-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Tennis – About [online]. Official site of the London 2012 Olympic and Paralympic Games [cit. 2012-07-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 December 2012. (anglicky) 
  14. a b c d e ITF. ITF announces entries for Olympic Tennis Event [online]. United Kingdom: ITF, 26 June 2012 [cit. 2012-06-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-06-29. (anglicky) 
  15. AP. First entrants set for Games tennis [online]. Bristol, United States: ESPN Inc., 18 April 2012 [cit. 2012-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. a b c d e f g h i j České tenisové jedničky mají přijatelný los Archivováno 28. 7. 2012 na Wayback Machine., ČT4, 26. 7. 2012

Externí odkazy


Média použitá na této stránce

Gold medal-2008OB.svg
Olympic Gold medal. like 2008 Summer Olympic's Gold medal
Silver medal-2008OB.svg
Olympic Silver medal. like 2008 Summer Olympic's Gold medal
Bronze medal-2008OB.svg
Olympic Bronze medal. like 2008 Summer Olympic's Gold medal
Flag of Belarus (1995–2012).svg
Flag of Belarus 1995-2012
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Liechtenstein.svg
Flag of Liechtenstein
Flag of Chinese Taipei for Olympic games.svg
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Flag of Belgium (civil).svg
The civil ensign and flag of Belgium. It is identical to Image:Flag of Belgium.svg except that it has a 2:3 ratio, instead of 13:15.
Flag of Croatia.svg
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Flag of Finland.svg
Finská vlajka
Victory Andy Murray.jpg
Autor: Carine06, Licence: CC BY-SA 2.0
Andy Murray with his signiture winning pose after beating Stan Wawrinka.
French Men's 2012 Olympic Tennis team.jpg
Autor: CharlieTPhotographic, Licence: CC BY 2.0
From left to right : Richard Gasquet, Julien Benneteau, Jo-Wilfried Tsonga under the flag, and Michael Llodra.
Flag of Paraguay (1990–2013).svg
Former version of the flag of Paraguay
Berdych-Stepanek - JO 2012.jpg
Autor: Floflo62, Licence: CC BY-SA 3.0
Čeští tenisté Tomáš Berdych a Radek Štěpánek v prvním kole dvouhry mužů na letních olympijakých hrách v Londýně 2012.
Olympic tennis balls 2012.jpg
Autor: Carine06, Licence: CC BY-SA 2.0
Slazenger branded 2012 Summer Olympic tennis balls.
Bryan brothers with medals 2012.jpg
Autor: annie, Licence: CC BY 2.0
Bob and Mike Bryan at the 2012 Summer Olympics.
Flickr - Carine06 - Courts 18 ^ 19.jpg
Autor: Carine06 from UK, Licence: CC BY-SA 2.0
Courts 18 & 19
Serena Williams wins Gold cropped.jpg
Autor: CharlieTPhotographic, Licence: CC BY 2.0
Serena jumps for joy after defeating her opponent, Maria Sharapova in the 2012 Olympic gold medal match. She won the game easily 6-0, 6-1.