Tenisové mistrovství USA mužů na antuce
U.S. Men's Clay Court Championship | |
---|---|
RiverOaksCountryClub.JPG | |
Založeno | 1910 |
Odehráno | U.S. Men's Clay Court Championships 2024 |
Místo | Houston, Texas, Spojené státy americké |
Dějiště | River Oaks Country Club |
Souřadnice | 29°45′11″ s. š., 95°25′26″ z. d. |
Povrch | antuka / venku |
Soutěže | 28 dvouhra (16 kval.) / 32 čtyřhra |
Dotace | 742 350 USD |
Prize money | 661 585 USD |
Období | duben |
Ředitelka | Bronwyn Greerová (od 2015)[1] |
ATP Tour | |
1970–1989 | okruh Grand Prix |
1990–1997 | ATP World Series |
1998–2008 | ATP International Series |
2009– | ATP Tour 250 |
mensclaycourt Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Tenisové mistrovství USA mužů na antuce (anglicky U.S. Men's Clay Court Championships) je profesionální tenisový turnaj mužů každoročně hraný v texaském Houstonu, který byl založen v roce 1910. Na okruhu ATP Tour se od sezóny 2009 řadí do kategorie ATP Tour 250 a probíhá v River Oaks Country Clubu. Ve Spojených státech zůstal posledním antukovým turnajem mužů v této úrovni tenisu.
V období 1970–1989 byl antukový šampionát součástí okruhu Grand Prix, mezi roky 1974–1977 jeho kategorie Super Series, předchůdkyně série Masters. Po vzniku okruhu ATP Tour v roce 1990 se začlenil do tohoto okruhu. V letech 1969–1986 se konal jako smíšený turnaj mužů a žen.
Do soutěže dvouhry nastupuje dvacet osm hráčů a čtyřhry se účastní šestnáct párů. Nejvyšší počet sedmi singlových titulů získal americký tenista William Tilden, z toho v letech 1922–1927 šestkrát v řadě.
Historie
U.S. Men's Clay Court Championships byl založen v roce 1910 z iniciativy Západní lawn-tenisové asociace (Western Lawn Tennis Association), sekce Americké národní lawn-tenisové asociace, která usilovala o zvýšení atraktivity antukových turnajů na americkém západu. Požádala tak o zřízení národního mistrovství na tomto povrchu. Antukové dvorce byly ekonomičtější na instalaci a údržbu než travnatý povrch. Nižší náklady spojené s výstavbou areálů vedly k předpokladu rychlejšího rozšíření tenisu.[2]
První ročník národního šampionátu se konal roku 1910 ve Field Clubu v nebraské Omaze. Finálová návštěva dosáhla výše pěti tisíc diváků. Nárůst účastníků a zájmu vedly v roce 1914 k přesunu do většího areálu v Cincinnati. Dějiště v následujících dekádách cirkulovala, než se hlavním místem konání stal roku 1948 illinoiský River Forest.[2] S příchodem otevřené éry se turnaj v sezóně 1969 přestěhoval do Indianapolis v Indianě. V roce 2001 se místem konání stal texaský Houston, v jehož Westside Tennis Clubu probíhal šampionát do roku 2007. V sezóně 2008 jej nahradil houstonský River Oaks Country Club, když se antukové mistrovství sloučilo s turnajem River Oaks International Tennis Tournament, založeným v roce 1931.
V období 1970–1989 byl turnaj součástí okruhu Grand Prix, mezi roky 1974–1977 jeho kategorie Super Series, předchůdkyně série Masters. Po vzniku okruhu ATP Tour v roce 1990 se antukové mistrovství USA zařadilo do tohoto okruhu. V letech 1969–1986 probíhalo jako kombinovaný turnaj mužů a žen. V ročníku 2024 sehráli vítězný Ben Shelton a poražený Frances Tiafoe první singlové finále dvou Afroameričanů v otevřené éře tenisu.[3]
Přehled finále
Dvouhra
Rok | místo konání | vítěz | finalista | výsledek |
---|---|---|---|---|
1910 | Omaha, Nebraska | Melville H. Long | Walter Merrill Hall | 6–0, 6–1, 6–1 |
1911 | Walter T. Hayes | Percy D. Siverd | 7–5, 6–2, 6–1 | |
1912 | Pittsburgh, Pensylvánie | Richard N. Williams | Walter T. Hayes | 6–3, 6–1, 8–6 |
1913 | Omaha, Nebraska | John R. Strachan | Walter Merrill Hall | 6–0, 6–4, 4–6, 6–4 |
1914 | Cincinnati, Ohio | Clarence Griffin | Elia Fottrell | 3–6, 6–8, 8–6, 6–0, 6–2 |
1915 | Pittsburgh, Pensylvánie | Richard N. Williams (2) | Clarence Griffin | diskvalifikace |
1916 | Cleveland, Ohio | Willis E. Davis | Conrad B. Doyle | 6–2, 7–5, 6–3 |
1917 | Samuel Hardy | Charles Garland | 3–6, 6–1, 6–3, 6–3 | |
1918 | Chicago, Illinois | Bill Tilden | Charles Garland | 6–4, 6–4, 3–6, 6–2 |
1919 | William Johnston | Bill Tilden | 6–0, 6–1, 4–6, 6–2 | |
1920 | Roland Roberts | Vincent Richards | 6–3, 6–1, 6–3 | |
1921 | Walter T. Hayes (2) | Alexander Squair | 6–0, 6–2, 6–4 | |
1922 | Indianapolis, Indiana | Bill Tilden (2) | Zenzo Šimizu | 7–5, 6–3, 6–1 |
1923 | Bill Tilden (3) | Manuel Alonso | 6–2, 6–8, 6–1, 7–5 | |
1924 | St. Louis, Missouri | Bill Tilden (4) | Harvey Snodgrass | 6–2, 6–1, 6–1 |
1925 | Bill Tilden (5) | George Lott | 3–6, 6–3, 2–6, 6–2, 8–6 | |
1926 | Detroit, Michigan | Bill Tilden (6) | Brian I. C. Norton | diskvalifikace |
1927 | Bill Tilden (7) | John F. Hennessey | 6–4, 6–1, 6–2 | |
1928 | nehráno | |||
1929 | Indianapolis, Indiana | Emmett Paré | J. Gilbert Hall | 6–4, 6–3, 4–6, 3–6, 6–1 |
1930 | Kansas City, Missouri | Bryan Grant | Wilbur Coen | 6–2, 6–4, 6–2 |
1931 | St. Louis, Missouri | Ellsworth Vines | Keith Gledhill | 6–3, 6–3, 6–3 |
1932 | Memphis, Tennessee | George Lott | Bryan Grant | 3–6, 6–2, 3–6, 6–3, 6–3 |
1933 | Chicago, Illinois | Frank Parker | Gene Mako | 6–3, 6–3, 6–3 |
1934 | Bryan Grant (2) | Donald Budge | 6–2, 8–6, 6–3 | |
1935 | Bryan Grant (3) | Frank Parker | 4–6, 6–1, 3–6, 6–3, 6–0 | |
1936 | River Forest, Illinois | Bobby Riggs | Frank Parker | 6–1, 6–8, 6–4 |
1937 | Chicago, Illinois | Bobby Riggs (2) | Joe Hunt | 6–3, 4–6, 6–3, 6–4 |
1938 | River Forest, Illinois | Bobby Riggs (3) | Gardnar Mulloy | 6–4, 5–7, 4–6, 6–1, 7–5 |
1939 | Chicago, Illinois | Frank Parker (2) | Gardnar Mulloy | 6–3, 6–0, 5–7, 6–1 |
1940 | Donald McNeill | Bobby Riggs | 6–1, 6–4, 6–8, 6–3 | |
1941 | River Forest, Illinois | Frank Parker (3) | Bobby Riggs | 6–3, 7–5, 6–8, 4–6, 6–3 |
1942 | St. Louis, Missouri | Seymour Greenberg | Harris Everett | 5–7, 7–5, 7–9, 7–5 |
1943 | Detroit, Michigan | Seymour Greenberg (2) | William Talbert | 6–1, 4–6, 6–3, 6–3 |
1944 | Pancho Segura | William Talbert | 6–3, 2–6, 7–5, 6–3 | |
1945 | Chicago, Illinois | William Talbert | Pancho Segura | 6–4, 4–6, 6–2, 2–6, 6–2 |
1946 | River Forest, Illinois | Frank Parker (4) | William Talbert | 6–4, 6–4, 6–2 |
1947 | Salt Lake City, Utah | Frank Parker (5) | Ted Schroeder | 8–6, 6–2, 6–4 |
1948 | River Forest, Illinois | Pancho Gonzalez | Nick Carter | 7–5, 6–2, 6–3 |
1949 | Pancho Gonzalez (2) | Frank Parker | 6–1, 3–6, 8–6, 6–3 | |
1950 | Herbert Flam | Ted Schroeder | 6–1, 6–2, 6–2 | |
1951 | Tony Trabert | Arthur Larsen | 6–8, 2–6, 6–4, 6–3, 8–6 | |
1952 | Arthur Larsen | Richard Savitt | 4–6, 6–4, 6–2, 6–4 | |
1953 | Vic Seixas | Hamilton Richardson | 6–2, 6–4, 6–3 | |
1954 | Bernard Bartzen | Tony Trabert | 6–4, 4–6, 6–0, 6–2 | |
1955 | Atlanta, Georgie | Tony Trabert (2) | Bernard Bartzen | 10–8, 6–1, 6–4 |
1956 | River Forest, Illinois | Herbert Flam | Edward Moylan | 3–6, 6–3, 1–6, 6–3, 6–3 |
1957 | Vic Seixas (2) | Herbert Flam | 1–6, 8–6, 6–1, 6–3 | |
1958 | Bernard Bartzen (2) | Sam Giammalva | 3–6, 7–5, 6–2, 6–2 | |
1959 | Bernard Bartzen (3) | Whitney Reed | 6–0, 8–6, 9–7 | |
1960 | Barry MacKay | Bernard Bartzen | 4–6, 7–5, 6–4, 6–0 | |
1961 | Bernard Bartzen | Donald Dell | 6–1, 2–6, 6–2, 6–0 | |
1962 | Chicago, Illinois | Chuck McKinley | Fred Stolle | 6–3, 8–6, 6–4 |
1963 | River Forest, Illinois | Chuck McKinley (2) | Dennis Ralston | 6–2, 6–2, 6–4 |
1964 | Dennis Ralston | Chuck McKinley | 6–2, 6–2, 6–1 | |
1965 | Dennis Ralston (2) | Cliff Richey | 6–4, 4–6, 6–4, 6–3 | |
1966 | Milwaukee, Wisconsin | Cliff Richey | Frank Froehling | 13–11, 6–1, 6–3 |
1967 | Arthur Ashe | Marty Riessen | 4–6, 6–3, 6–1, 7–5 | |
1968 | Clark Graebner | Stan Smith | 6–3, 7–5, 6–0 | |
1969 | Indianapolis, Indiana | Željko Franulović | Arthur Ashe | 8–6, 6–3, 6–4 |
1970 | Cliff Richey (2) | Stan Smith | 6–2, 10–8, 3–6, 6–1 | |
1971 | Željko Franulović (2) | Cliff Richey | 6–3, 6–4, 0–6, 6–3 | |
1972 | Bob Hewitt | Jimmy Connors | 7–6, 6–1, 6–2 | |
1973 | Manuel Orantes | Georges Goven | 6–4, 6–1, 6–4 | |
1974 | Jimmy Connors | Björn Borg | 5–7, 6–3, 6–4 | |
1975 | Manuel Orantes (2) | Arthur Ashe | 6–2, 6–2 | |
1976 | Jimmy Connors (2) | Wojciech Fibak | 6–2, 6–4 | |
1977 | Manuel Orantes (3) | Jimmy Connors | 6–1, 6–3 | |
1978 | Jimmy Connors (3) | José Higueras | 7–5, 6–1 | |
1979 | Jimmy Connors (4) | Guillermo Vilas | 6–1, 2–6, 6–4 | |
1980 | José Luis Clerc | Mel Purcell | 7–5, 6–3 | |
1981 | José Luis Clerc (2) | Ivan Lendl | 4–6, 6–4, 6–2 | |
1982 | José Higueras | Jimmy Arias | 7–5, 5–7, 6–3 | |
1983 | Jimmy Arias | Andrés Gómez | 6–4, 2–6, 6–4 | |
1984 | Andrés Gómez | Balázs Taróczy | 6–0, 7–6 | |
1985 | Ivan Lendl | Andrés Gómez | 6–1, 6–3 | |
1986 | Andrés Gómez (2) | Thierry Tulasne | 6–4, 7–6 | |
1987 | Mats Wilander | Kent Carlsson | 7–5, 6–3 | |
1988 | Charleston, Jižní Karolína | Andre Agassi | Jimmy Arias | 6–2, 6–2 |
1989 | Jay Berger | Lawson Duncan | 6–4, 6–3 | |
1990 | Kiawah Island, Jižní Karolína | David Wheaton | Mark Kaplan | 6–4, 6–4 |
1991 | Charlotte, Severní Karolína | Jaime Yzaga | Jimmy Arias | 6–3, 7–5 |
1992 | MaliVai Washington | Claudio Mezzadri | 6–3, 6–3 | |
1993 | Horacio de la Peña | Jaime Yzaga | 3–6, 6–3, 6–4 | |
1994 | Birmingham, Alabama | Jason Stoltenberg | Gabriel Markus | 6–3, 6–4 |
1995 | Pinehurst, Severní Karolína | Thomas Enqvist | Javier Frana | 6–3, 3–6, 6–3 |
1996 | Fernando Meligeni | Mats Wilander | 6–4, 6–2 | |
1997 | Orlando, Florida | Michael Chang | Grant Stafford | 4–6, 6–2, 6–1 |
1998 | Jim Courier | Michael Chang | 7–5, 3–6, 7–5 | |
1999 | Magnus Norman | Guillermo Cañas | 6–0, 6–3 | |
2000 | Fernando González | Nicolás Massú | 6–2, 6–3 | |
2001 | Houston, Texas | Andy Roddick | Hyung-Taik Lee | 7–5, 6–3 |
2002 | Andy Roddick (2) | Pete Sampras | 7–6(11–9), 6–3 | |
2003 | Andre Agassi (2) | Andy Roddick | 3–6, 6–3, 6–4 | |
2004 | Tommy Haas | Andy Roddick | 6–3, 6–4 | |
2005 | Andy Roddick (3) | Sébastien Grosjean | 6–2, 6–2 | |
2006 | Mardy Fish | Jürgen Melzer | 3–6, 6–4, 6–3 | |
2007 | Ivo Karlović | Mariano Zabaleta | 6–4, 6–1 | |
2008 | Marcel Granollers | James Blake | 6–4, 1–6, 7–5 | |
2009 | Lleyton Hewitt | Wayne Odesnik | 6–2, 7–5 | |
2010 | Juan Ignacio Chela | Sam Querrey | 5–7, 6–4, 6–3 | |
2011 | Ryan Sweeting | Kei Nišikori | 6–4, 7–6(7–3) | |
2012 | Juan Mónaco | John Isner | 6–2, 3–6, 6–3 | |
2013 | John Isner | Nicolás Almagro | 6–3, 7–5 | |
2014 | Fernando Verdasco | Nicolás Almagro | 6–3, 7–6(7–4) | |
2015 | Jack Sock | Sam Querrey | 7–6(11–9), 7–6(7–2) | |
2016 | Juan Mónaco (2) | Jack Sock | 3–6, 6–3, 7–5 | |
2017 | Steve Johnson | Thomaz Bellucci | 6–4, 4–6, 7–6(7–5) | |
2018 | Steve Johnson (2) | Tennys Sandgren | 7–6(7–2), 2–6, 6–4 | |
2019 | Cristian Garín | Casper Ruud | 7–6(7–4), 4–6, 6–3 | |
2020 | nehráno pro pandemii covidu-19 | |||
2021 | ||||
2022 | Reilly Opelka | John Isner | 6–3, 7–6(9–7) | |
2023 | Frances Tiafoe | Tomás Martín Etcheverry | 7–6(7–1), 7–6(8–6) | |
2024 | Ben Shelton | Frances Tiafoe | 7–5, 4–6, 6–3 |
Čtyřhra
Rok | vítězové | finalisté | výsledek |
---|---|---|---|
1970 | Arthur Ashe Clark Graebner | Ilie Năstase Ion Țiriac | 2–6, 6–4, 6–4 |
1971 | Željko Franulović Jan Kodeš | Clark Graebner Erik van Dillen | 7–6, 5–7, 6–3 |
1972 | Bob Hewitt Frew McMillan | Patricio Cornejo Jaime Fillol | 6–2, 6–3 |
1973 | Bob Carmichael Frew McMillan | Manuel Orantes Ion Țiriac | 6–3, 6–4 |
1974 | Jimmy Connors Ilie Năstase | Jürgen Fassbender Hans-Jürgen Pohmann | 6–7, 6–3, 6–4 |
1975 | Juan Gisbert Manuel Orantes | Wojciech Fibak Hans-Jürgen Pohmann | 7–5, 6–0 |
1976 | Brian Gottfried Raúl Ramírez | Fred McNair Sherwood Stewart | 6–2, 6–2 |
1977 | Patricio Cornejo Jaime Fillol | Dick Crealy Cliff Letcher | 6–7, 6–4, 6–3 |
1978 | Gene Mayer Hank Pfister | Jeff Borowiak Chris Lewis | 6–3, 6–1 |
1979 | Gene Mayer John McEnroe | Jan Kodeš Tomáš Šmíd | 6–4, 7–6 |
1980 | Kevin Curren Steve Denton | Wojciech Fibak Ivan Lendl | 3–6, 7–6, 6–4 |
1981 | Kevin Curren Steve Denton | Raúl Ramírez Van Winitsky | 6–3, 5–7, 7–5 |
1982 | Sherwood Stewart Ferdi Taygan | Robbie Venter Blaine Willenborg | 6–4, 7–5 |
1983 | Mark Edmondson Sherwood Stewart | Carlos Kirmayr Cássio Motta | 6–3, 6–2 |
1984 | Ken Flach Robert Seguso | Heinz Günthardt Balázs Taróczy | 7–6, 7–5 |
1985 | Ken Flach Robert Seguso | Pavel Složil Kim Warwick | 6–4, 6–4 |
1986 | Andrés Gómez Hans Gildemeister | John Fitzgerald Sherwood Stewart | 6–4, 6–3 |
1987 | Laurie Warder Blaine Willenborg | Joakim Nyström Mats Wilander | 6–0, 6–3 |
1988 | Pieter Aldrich Danie Visser | Jorge Lozano Todd Witsken | 7–6, 6–3 |
1989 | Mikael Pernfors Tobias Svantesson | Agustín Moreno Jaime Yzaga | 6–4, 4–6, 7–5 |
1990 | Scott Davis David Pate | Jim Grabb Leonardo Lavalle | 6–2, 6–3 |
1991 | Rick Leach Jim Pugh | Bret Garnett Greg Van Emburgh | 6–3, 2–6, 6–3 |
1992 | Steve DeVries David Macpherson | Bret Garnett Jared Palmer | 6–4, 7–6 |
1993 | Rikard Bergh Trevor Kronemann | Javier Frana Leonardo Lavalle | 6–1, 6–2 |
1994 | Todd Woodbridge Mark Woodforde | Jared Palmer Richey Reneberg | 6–2, 3–6, 6–3 |
1995 | Mark Woodforde Todd Woodbridge | Alex O'Brien Sandon Stolle | 6–2, 6–4 |
1996 | Pat Cash Patrick Rafter | Ken Flach David Wheaton | 6–2, 6–3 |
1997 | Mark Merklein Vince Spadea | Alex O'Brien Jeff Salzenstein | 6–4, 4–6, 6–4 |
1998 | Grant Stafford Kevin Ullyett | Michael Tebbutt Mikael Tillström | 4–6, 6–4, 7–5 |
1999 | Jim Courier Todd Woodbridge | Bob Bryan Mike Bryan | 7–6(7–4), 6–4 |
2000 | Leander Paes Jan Siemerink | Justin Gimelstob Sébastien Lareau | 6–3, 6–4 |
2001 | Maheš Bhúpatí Leander Paes | Kevin Kim Jim Thomas | 7–6(7–4), 6–2 |
2002 | Mardy Fish Andy Roddick | Jan-Michael Gambill Graydon Oliver | 6–4, 6–4 |
2003 | Mark Knowles Daniel Nestor | Jan-Michael Gambill Graydon Oliver | 6–4, 6–3 |
2004 | Richey Reneberg Christo van Rensburg | Brian MacPhie David Witt | 2–6, 6–3, 6–2 |
2005 | Mark Knowles Daniel Nestor | Martín García Luis Horna | 6–3, 6–4 |
2006 | Michael Kohlmann Alexander Waske | Julian Knowle Jürgen Melzer | 5–7, 6–4, 10–5 |
2007 | Bob Bryan Mike Bryan | Mark Knowles Daniel Nestor | 7–6(7–3), 6–4 |
2008 | Ernests Gulbis Rainer Schüttler | Pablo Cuevas Marcel Granollers | 7–5, 7–6(7–3) |
2009 | Bob Bryan Mike Bryan | Jesse Levine Ryan Sweeting | 6–1, 6–2 |
2010 | Bob Bryan Mike Bryan | Stephen Huss Wesley Moodie | 6–3, 7–5 |
2011 | Bob Bryan Mike Bryan | John Isner Sam Querrey | 6–7, 6–2, [10–5] |
2012 | James Blake Sam Querrey | Treat Conrad Huey Dominic Inglot | 7–6(16–14), 6–4 |
2013 | Jamie Murray John Peers | Bob Bryan Mike Bryan | 1–6, 7–6(7–3), [12–10] |
2014 | Bob Bryan Mike Bryan | David Marrero Fernando Verdasco | 4–6, 6–4, [11–9] |
2015 | Ričardas Berankis Teimuraz Gabašvili | Treat Conrad Huey Scott Lipsky | 6–4, 6–4 |
2016 | Bob Bryan Mike Bryan | Víctor Estrella Burgos Santiago González | 4–6, 6–3, [10–8] |
2017 | Julio Peralta Horacio Zeballos | Dustin Brown Frances Tiafoe | 4–6, 7–5, [10–6] |
2018 | Max Mirnyj Philipp Oswald | Andre Begemann Antonio Šančić | 6–7(2–7), 6–4, [11–9] |
2019 | Santiago González Ajsám Kúreší | Ken Skupski Neal Skupski | 3–6, 6–4, [10–6] |
2020 | nehráno pro pandemii covidu-19 | ||
2021 | |||
2022 | Matthew Ebden Max Purcell | Ivan Sabanov Matej Sabanov | 6–3, 6–3 |
2023 | Max Purcell Jordan Thompson | Julian Cash Henry Patten | 4-6, 6–4, [10–5] |
2024 | Max Purcell Jordan Thompson | William Blumberg John Peers | 7–5, 6–1 |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku U.S. Men's Clay Court Championships na anglické Wikipedii.
- ↑ Greer Named Tournament Director [online]. Mens Clay Court Championship, červenec 2015 [cit. 2021-04-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Clifford Terry. Tennis by the quartz. Chicago Tribune, Sunday Magazine. 11-07-1965, s. 16–19. Dostupné online.
- ↑ Ben Shelton, Frances Tiafoe Play First ATP All African-American Final At A Place Arthur Ashe Was Not Welcomed. World Tennis Magazine [online]. 2024-04-08 [cit. 2024-04-08]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Tenisové mistrovství USA mužů na antuce na Wikimedia Commons
- U.S. Men's Clay Court Championships – oficiální stránky (anglicky)
- U.S. Men's Clay Court Championships na ATP Tour (anglicky)
Média použitá na této stránce
US Flag with 48 stars. In use for 47 years from July 4, 1912, to July 3, 1959.
Autor: Fornax, Licence: CC BY-SA 3.0
South African Red Ensign from 1912 until 1951.
Autor: Fornax, Licence: CC BY-SA 3.0
South African Red Ensign from 1912 until 1951.
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Flag of the Socialist Federal Republic of Yugoslavia (1946-1992).
The design (blazon) is defined in Article 4 of the Constitution for the Republic of Yugoslavia (1946). [1]
Flag of South Africa, used between 1928 and 1982. It is identical to the 1982 to 1994 version except that the shade of blue is darker. It is also known as the "Oranje-Blanje-Blou".
Autor: SanchoPanzaXXI, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of Spain during the Spanish State. It was adopted on 11 October 1945 with Reglamento de Banderas Insignias y Distintivos (Flags, Ensigns and Coats of Arms Bill)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker
zelená | rendered as RGB 0 119 73 | Pantone 3415 C |
žlutá | rendered as RGB 255 184 28 | Pantone 1235 C |
červená | rendered as RGB 224 60 49 | Pantone 179 C |
modrá | rendered as RGB 0 20 137 | Pantone Reflex Blue C |
bílá | rendered as RGB 255 255 255 | |
černá | rendered as RGB 0 0 0 |
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
The flag of the Dominican Republic has a centered white cross that extends to the edges. This emblem is similar to the flag design and shows a bible, a cross of gold and 6 Dominican flags. There are branches of olive and palm around the shield and above on the ribbon is the motto "Dios,Patria!, Libertad" ("God, Country, Freedom") and to amiable freedom. The blue is said to stand for liberty, red for the fire and blood of the independence struggle and the white cross symbolized that God has not forgotten his people. "Republica Dominicana". The Dominican flag was designed by Juan Pablo Duarte, father of the national Independence of Dominican Republic. The first dominican flag was sewn by a young lady named Concepción Bona, who lived across the street of El Baluarte, monument where the patriots gathered to fight for the independence, the night of February 27th, 1844. Concepción Bona was helped by her first cousin María de Jesús Pina.
The flag of the Dominican Republic has a centered white cross that extends to the edges. This emblem is similar to the flag design and shows a bible, a cross of gold and 6 Dominican flags. There are branches of olive and palm around the shield and above on the ribbon is the motto "Dios,Patria!, Libertad" ("God, Country, Freedom") and to amiable freedom. The blue is said to stand for liberty, red for the fire and blood of the independence struggle and the white cross symbolized that God has not forgotten his people. "Republica Dominicana". The Dominican flag was designed by Juan Pablo Duarte, father of the national Independence of Dominican Republic. The first dominican flag was sewn by a young lady named Concepción Bona, who lived across the street of El Baluarte, monument where the patriots gathered to fight for the independence, the night of February 27th, 1844. Concepción Bona was helped by her first cousin María de Jesús Pina.
US Flag with 46 stars. In use 4 July 1908–3 July 1912. Created by jacobolus using Adobe Illustrator, and released into the public domain.
Other version: Image:US 46 Star Flag.svgAutor: Chris Josefy, Licence: CC BY-SA 2.5
Gallery Furniture Stadium at Westside Tennis Club as prepared for the 2005 US Mens Claycourt Championship. Houston, Tx.