Teologické kvalifikace

Jako teologické kvalifikace nebo též cenzury se v katolické teologii označují učitelským úřadem nebo teology vypracovaná hodnocení věroučných výpovědí podle toho, s jakým stupněm jistoty lze poznat jejich shodu nebo rozpor s Božím zjevením.

Cílem kvalifikací je jednak chránit víru, jednak bránit záměně Božího zjevení s pouhými teologickými názory.

Kvalifikace jsou pozitivní a negativní podle toho, zda věroučnou výpověď označují jako správnou či nesprávnou. Negativní kvalifikace se nazývají též cenzury.

Pro teologické kvalifikace neexistuje v církvi závazný systém, nejsou chápány vždy a všude stejně. Jejich seznamy, rozdělení a hodnocení se u různých autorů liší. Následující seznam vychází především z Nárysu katolické dogmatiky Ludwiga Otta.

Nejdůležitější kvalifikace

  • Výpověď patří k božské víře (de fide divina, tj. obsah této výpovědi věříme Bohu), pokud je výslovně obsažena v absolutně závazných pramenech víry, jako je Písmo. Opačná kvalifikace: omyl v božské víře.
    • Je-li výpověď zastávána i učitelským úřadem církve, patří k božské a katolické víře (de fide divina et catholica). Opačná kvalifikace: výpověď je formálně heretická.
      • Je-li navíc definována papežem či koncilem, je poučkou definované víry (de fide definita).
  • V souladu s pouze církevní vírou (de fide ecclesiastica) je výpověď, jež není přímo Bohem zjevena, ale je zaručena učitelským úřadem. Opačná kvalifikace: omyl v oblasti církevní víry.
  • Výpověď blízká víře (fidei proximum) platí jako zjevená pravda, ale církev ji takovou ještě nehlásá. Opak: výpověď je podezřelá z hereze.
  • Výpověď je teologicky jistá, pokud se církev o její pravdivosti nebo blízkosti ke zjevení dosud nevyjádřila, ale její popírání by znamenalo popření nebo ohrožení určité teologické pravdy. Opak: nesprávná a opovážlivá výpověď, teologický omyl.

Další kvalifikace

  • souhlasné mínění teologů
  • pravděpodobný názor
  • „zbožný“ názor
  • trpěný názor
  • názor urážející náboženský cit
  • záludný názor vzbuzující pohoršení
  • apod.

Související články

Literatura

  • K. Rahner, H. Vorgrimler, Teologický slovník, Praha 2009, str. 408–409
  • Ludwig Ott: Grundriß der katholischen Dogmatik, Freiburg aj. 1965