Teplota mokrého teploměru

Teplota mokrého teploměru t_m (také teplota vlhkého teploměru t_V, vlhká teplota, anglicky wet-bulb temperature t_WB) je teplota, kterou ukazuje mokrý teploměr (někdy označován jako vlhký teploměr), což je teploměr, jehož teploměrná nádobka (čidlo) je obalena tkaninou (tzv. „punčoškou“)^[1] napuštěnou destilovanou vodou. Teplota mokrého teploměru závisí na teplotě a vlhkosti vzduchu. Při relativní vlhkosti menší než 100% se mokré předměty ochlazují odpařováním vody, proto jejich teplota je nižší, než teplota vzduchu. Čím je sušší vzduch, tím silnější je odpařování a ochlazování a tím nižší je t_m^[2]. Hodnota t_m leží mezi teplotou vzduchu a teplotou rosného bodu. Rozdíl mezi t a t_m je tím větší, čím vyšší je teplota a čím nižší je relativní vlhkost. Vztah mezi těmito veličinami se dá najít v psychrometrických tabulkách.

Teplota mokrého teploměru je nejnižší teplota, které je možné za daných podmínek dosáhnout pouhým odpařováním vody. Tato teplota je relevantní v souvislosti se současnými změnami klimatických podmínek. Lidské tělo totiž používá odpařování vody (pocení) jako primární způsob ochlazování v teplém prostředí. Pokud teplota mokrého teploměru dosáhne 32 °C (90 °F), což odpovídá pocitové teplotě přibližně 55 °C (130 °F), lidský organismus se nedokáže pouhým pocením dostatečně ochlazovat a dochází k jeho přehřátí – v extrémních případech může teplota organismu vzrůst až na 42 °C. Limitní teplota mokrého teploměru, kterou je lidské tělo schopné krátkodobě snést, je 35 °C (95 °F), což přibližně odpovídá pocitové teplotě 70 °C (160 °F).^[3][4]

Nárůst vlhké teploty na některých místech světa je jedním z důsledků současné globální změny klimatu.^[5] Významný nárůst byl zaznamenán například v řídce obydlených oblastech Indie, Středního východu a Austrálie. Předpokládá se, že v budoucnu by se nejhůře postiženými mohly stát pobřežní oblasti, přičemž některá místa se stanou zcela neobyvatelnými.^[3]