Tercet

Tercet (latinsky tertius; italsky terzetto; francouzsky trio; anglicky terzet) v hudbě, označuje skladbu pro tři koncertní hlasy s instrumentálním doprovodem nebo bez něj. Obvykle se tak nazývá i tříčlenná skupina zúčastněných vokálních sólistů.

Vokální trio je často součástí větších dramatických nebo oratorických děl.

Historie

V 16. a 17. století byla trojhlasá vokální a instrumentální díla nazývána tricinium. Termín se používal především v protestantském Německu, kde jsou zastoupeny instrumentální, vokální i a cappella skladby.[1]

Výhradně vokální význam termínu tercet se definitivně prosadil až v průběhu 19. století. Například Beethovenovo trio op. 87 pro 2 hoboje a anglický roh se v jeho autografu nazývá tercet a dokonce i Antonín Dvořák pro opus 74 a opus 75,a, (1887) používá termín tercet pro smyčcová tria.

Občasné pokusy odlišit od sebe trio a tercet souvisely spíše s délkou skladeb než s jejich obsazením:

Sébastien de Brossard definuje tercet  jako un petit trio („malé trio").[2]

Johann Gottfried Walther zdůrazňuje technický rozdíl mezi vokálním a instrumentálním triem.[3]

Rozlišení mezi tercetem a triem

Ačkoli se termín tercet obecně používá pro vokální a termín trio pro instrumentální soubory a hudební skladby, použití pojmů stále není zcela jednoznačné. V jednotlivých případech lze pozorovat odchylky od normy. Přesto lze opatrně učinit následující prohlášení:

  • Skupina tří samostatných interpretů se spíše nazývá trio, zejména v čistě instrumentální oblasti
  • Jestliže se však jedná o tři stejné nástroje, používá se často termín tercet.
  • Tři vokální sólisté doprovázení dalšími nástroji se v klasické hudbě vždy nazývají tercet, V pop music se však objevuje termín trio.
  • Skladba pro tři výrazně odlišné nástroje se spíše nazývá trio. Příkladem toho je klavírní trio, které se obvykle skládá z houslí, violoncella a klavíru.

Literatura

  • Riemann Musiklexikon, Sachteil. 12. vydání. Schott, Mainz 1967, S. 989 a následující
  • Marc Honegger, Günther Massenkeil (vyd.): Das große Lexikon der Musik. svazek 8: Štich – Zylis-Gara. zvláštní aktualizované vydání. Herder, Freiburg im Breisgau a další, 1987, ISBN 3-451-20948-9, S. 114 a následující.

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Terzett na německé Wikipedii a Triclinium na německé Wikipedii.

  1. ↑ Brockhaus Enzyklopädie, svazek. 22, F. A. Brockhaus, Mannheim 1993, S. 360
  2. ↑ BROSSARD, Sébastien de. Dictionnaire de Musique. [s.l.]: [s.n.] 408 s. Dostupné online. (francouzsky) Google-Books-ID: kS9DAAAAcAAJ. 
  3. ↑ Johann Gottfried Walther: Musicalisches Lexicon, Leipzig 1732, S. 600

Externí odkazy

  • Slovníkové heslo tercet ve Wikislovníku