Tereza Brdečková
| Tereza Brdečková | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 10. února 1957 (66 let) Praha  Československo |
| Povolání | překladatelka, novinářka, spisovatelka a scenáristka |
| Alma mater | Akademie múzických umění v Praze |
| Období | 1976– |
| Ocenění | Novinářská křepelka (za rok 1994) |
| Manžel(ka) | Jiří Dědeček |
| Děti | Viktorie Dědečková[1] Antonie Dědečková[1] |
| Rodiče | Jiří Brdečka[1] |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Tereza Brdečková (* 10. února 1957, Praha) je česká spisovatelka, scenáristka, a filmová publicistka, dcera scenáristy a režiséra Jiřího Brdečky. S manželem Jiřím Dědečkem vede od roku 2013 rodinné nakladatelství Limonádový Joe zaměřené na ilustrované knihy a filmovou literaturu.
Životopis
Roku 1976 maturovala na pražském Gymnáziu Jana Nerudy, poté vystudovala obor střihová skladba na FAMU (1977–1982).
Po revoluci pracovala jako dramaturgyně Filmového studia Barrandov (1990–1992). V roce 1992 byla programovou ředitelkou MFF Karlovy Vary. V letech 1999–2003 byla programovou ředitelkou, později (2004–2006) hlavní dramaturgyní Febiofestu.
V roce 1995 obdržela cenu Českého literárního fondu Stříbrná křepelka za nejlepší kulturní publicistiku. Její novinářská práce byla spjatá především s Týdeníkem Respekt, s Lidovými novinami, Českým rozhlasem a Radio Suisse Romande. Přispívala do novin a časopisů Cinema, Český deník, Film a doba, Hospodářské noviny, Literární noviny, Nová Přítomnost, Pražský deník, Prostor, Scéna, Tvar. Opakovaně zasedala v porotě mezinárodní kritiky FIPRESCI na festivalech v Cannes, Berlíně, Locarnu a dalších.
V České televizi letech 1996–2012 natáčela s režisérem Zdeňkem Tycem cyklus Ještě jsem tady, rozhovory s podtitulem Tereza Brdečková hovoří s lidmi, kteří mají víc za sebou než před sebou.
V letech 2012–2016 zasedala jako radní Ve Fondu kinematografie. Od roku 2017 působí jako kmenová pedagožka na FAMU, obor scenáristika a dramaturgie.[2]
Její nejznámější prací je velkorozpočtový televizní seriál Bohéma o českých hercích a filmařích v době Protektorátu a v raných padesátých letech.
Literární dílo
V literatuře i ve filmu se Brdečková zajímala vždy o propojení faktů a fikce, o vzájemné vztahy magického a konkrétního, o postavy lapené v tenatech dějinných zvratů.
Scénáře
- 1995 – Zrcadla pro Valdštejna (spoluautor Otakar Votoček)
- 2001 – Toyen, režie Jan Němec
- 2004 – Muž a stín, režie Dušan Klein, TV film
- 2013 – Donšajni, režie Jiří Menzel
- 2014 – Lucerna (dokumentární TV seriál v koprodukci s Francií, režie Joel Farges)
- 2017 – Bohéma (TV seriál), režie Robert Sedláček[3]
- 2017 – Universum Brdečka, režie Miroslav Janek
- 2017 – Anežka (v developmentu)
Literatura
Beletrie
- Sobecký itinerář (1993)
- Listy Markétě (1996)
- Šahrazád a král (2000)
- Učitel dějepisu (2004)
- Toyen (2005)
- Slepé mapy (2006)
- Alhambra (2010)
- Zrcadlo Serafina (2016)[4]
Literatura faktu
- 1990 – Gérard Depardieu, ČFU Praha
- 1990 – Jan Špáta: dívej se dolů, společně s Janou Hádkovou
- 2005 – Ještě jsem tady
- 2013 – Jiří Brdečka
- 2015 – Jiří Brdečka, Life, animation, magic
- 2022 – O Janě a Zdenkách kolem Jana Wericha
Politické aktivity
V roce 2004 kandidovala ve volbách do Evropského parlamentu jako nestranice za Cestu změny (na 5. místě společné kandidátky Unie liberálních demokratů).[5] Do zrušených parlamentních voleb na podzim 2009 byla nominována na 2. místě středočeské kandidátky Strany zelených.[6]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c Slovník české literatury po roce 1945. Dostupné online. [cit. 2023-07-07]
- ↑ doc. Mgr. Tereza BRDEČKOVÁ. sp.amu.cz [online]. AMU [cit. 2023-07-12]. Dostupné online.
- ↑ Když byly filmy veselejší než skutečnost – minisérie Bohéma. ofilmu.wordpress.com [online]. 2018-10-18 [cit. 2023-07-12]. Dostupné online.
- ↑ Zrcadlo Serafina. limonadovyjoe.com [online]. [cit. 2023-07-12]. Dostupné online.
- ↑ Volby do Evropského parlamentu konané na území České republiky ve dnech 11.06. – 12.06.2004: Přednostní hlasy pro kandidáty. Volby.cz [online]. Český statistický úřad [cit. 2023-07-12]. Dostupné online.
- ↑ MAŇOUR, Igor; RAJLICHOVÁ, Eva. Zelení vybírali kandidáty pro předčasné volby. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2009-08-01 [cit. 2023-07-12]. Dostupné online.
Literatura
- Kdo je kdo = Who is who: osobnosti české současnosti: 5000 životopisů. Příprava vydání Michael Třeštík. 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 59.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tereza Brdečková na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Tereza Brdečková
Osoba Tereza Brdečková ve Wikicitátech- Z. Malá, Slovník české literatury po roce 1945: Tereza Brdečková
- Tereza Brdečková: Všichni jsme neúspěšní amatéři – rozhovor v Týdeníku Rozhlas, 7. 4. 2003
- Tereza Brdečková: Cítím potřebu vrátit se k tradici české ilustrace, Literární noviny 11.2. 2017
- Přehled vydaných knih v nakladatelství Argo
- Tereza Brdečková ve Filmové databázi
- Blog Terezy Brdečkové na Aktuálně.cz
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Jindřich Nosek (NoJin), Licence: CC BY-SA 3.0
Tereza Brdečková, filmová kritička, novinářka, publicistka, spisovatelka, scenáristka, překladatelka