Tereza Mihalíková

Tereza Mihalíková
Tereza Mihalíková na French Open 2022
Tereza Mihalíková na French Open 2022
StátSlovenskoSlovensko Slovensko
Datum narození2. června 1998 (25 let)
Místo narozeníTopoľčany, Slovensko[1]
BydlištěTopoľčany, Slovensko
Výška179 cm[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek472 293 USD
Dvouhra
Poměr zápasů177–143
Tituly0 WTA, 8 ITF
Nejvyšší umístění349. místo (11. června 2018)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo kvalifikace (2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů228–137
Tituly1 WTA, 3 WTA 125, 19 ITF
Nejvyšší umístění42. místo (30. ledna 2023)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2023)
French Open1. kolo (2022, 2023)
Wimbledon3. kolo (2023)
US Open2. kolo (2022)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240214a14. února 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tereza Mihalíková (* 2. června 1998 Topoľčany) je slovenská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála jeden turnaj ve čtyřhře. V sérii WTA 125 přidala tři deblové trofeje. V rámci okruhu ITF získala osm titulů ve dvouhře a devatenáct ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v červnu 2018 na 349. místě a ve čtyřhře pak v lednu 2023 na 42. místě. Trénuje ji Torsten Peschke, manžel tenistky Květy Peschkeové.[1]

V juniorském tenise vyhrála Australian Open 2015 a s Ruskou Annou Kalinskou také čtyřhru na Australian Open 2016. V juniorském Fed Cupu 2014 se stala členkou slovenského týmu, který ve finále prohrál se Spojenými státy.

Ve slovenském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2016 bratislavskou baráží 2. světové skupiny proti Kanadě, v níž s Janou Čepelovou prohrála závěrečnou čtyřhru. Slovenky přesto zvítězily 3:2 na zápasy. Do dubna 2024 v soutěži nastoupila k sedmi mezistátním utkáním s bilancí 0–0 ve dvouhře a 2–5 ve čtyřhře.[3]

Tenisová kariéra

Na juniorce grandslamu se pětkrát probojovala do finále. Trofeje si odvezla z dvouhry Australian Open 2015 po výhře nad Britkou Katie Swanovou i ze čtyřhry Australian Open 2016. Po boku Anny Kalinské v závěrečném duelu přehrály Ukrajinky Dajanu Jastremskou s Anastasijí Zaryckou. Jako poražená finalistka dohrála v singlu Australian Open 2016, kde nestačila na Bělorusku Věru Lapkovou. V rané fázi juniorské kariéry s ní vytvořila dvojici, která skončila ve finále čtyřhry na US Open 2014 a ve Wimbledonu 2015. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF figurovala nejvýše v závěru srpna 2015 na 4. místě.[2]

V rámci událostí okruhu ITF debutovala v březnu 2014, když na turnaji v Šarm aš-Šajchu dotovaném 10 tisíci dolary postoupila z kvalifikace. Ve druhém kole dvouhry podlehla Švýcarce Connie Perrinové ze čtvrté stovky žebříčku.[2] Premiérový titul v této úrovni tenisu vybojovala během dubna 2015 na káhirském turnaji s rozpočtem 10 tisíc dolarů. Ve finále přehrála třetí nasazenou Bosňanku Deu Herdželašovou z páté světové stovky.[4][2]

Forhend v úvodním kole kvalifikace Prague Open 2019

V kvalifikaci túry WTA si poprvé zahrála na lednovém ASB Classic 2016 v Aucklandu, kde nestačila na japonskou turnajovou dvojku Kurumi Naraovou, figurující na osmdesáté první příčce. O dva týdny poději zasáhla i do grandslamové kvalifikační soutěže Australian Open 2016, v jejímž úvodu podlehla světové stošestnáctce Stefanii Vögeleové ze Švýcarska. V kvalifikaci J&T Banka Prague Open 2019 ji zastavila Marie Bouzková, které rovněž patřilo 116. místo. V hlavní soutěži okruhu WTA Tour debutovala čtyřhrou J&T Banka Prague Open 2017 díky divoké kartě, jíž obdržela s krajankou Chantal Škamlovou. Ve čtvrtfinále však skončily na raketách americko-polské dvojice Asia Muhammadová a Alicja Rosolská.[4]

Dvě deblová finále v sérii WTA 125K prohrála během léta 2021. Nejdříve v páru s Gruzínkou Jekatěrinou Gorgodzeovou na Bol Open a poté i s Ruskou Kamillou Rachimovovou na bastadském Nordea Open.[5][6] Do premiérového finále na okruhu WTA Tour postoupila v deblu Zavarovalnica Sava Portorož 2021 po boku Rusky Anny Kalinské. V rozhodujícím utkání zářijového turnaje zdolaly srbsko-nizozemské turnajové dvojky Aleksandru Krunićovou s Lesley Pattinamou Kerkhoveovou nejtěsnějším dvoubodovým rozdílem v supertiebreaku. Získala tak první kariérní trofej.[7]

Finále na okruhu WTA Tour

Čtyřhra: 3 (1–3)

Legenda
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0)
WTA 1000 (0)
WTA 500 (0)
WTA 250 (1–3)
Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
Vítězka2.19. září 2021Portorož, SlovinskotvrdýRusko Anna KalinskáSrbsko Aleksandra Krunićová
Nizozemsko Lesley Pattinama Kerkhoveová
4–6, 6–2, [12–10]
Finalistka1.18. září 2022Portorož, SlovinskotvrdýŠpanělsko Cristina BucșováČesko Tereza Martincová
Slovensko Marta Kosťuková
4–6, 0–6
Finalistka2.18. června 2023Rosmalen, NizozemskotrávaSlovensko Viktória HrunčákováJaponsko Šúko Aojamová
Japonsko Ena Šibaharaová
3–6, 3–6
Finalistka3.11. února 2024Kluž, Rumunskotvrdý (h)Spojené království Harriet DartováUSA Caty McNallyová
USA Asia Muhammadová
3–6, 4–6

Finále série WTA 125

Čtyřhra: 5 (3–2)

Legenda
WTA 125 (3–2 Č)
Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
Finalistka1.červen 2021Bol, ChorvatskoantukaGruzie Jekatěrine GorgodzeováŠpanělsko Aliona Bolsovová
Polsko Katarzyna Kawaová
1–6, 6–4, [6–10]
Finalistka2.10. července 2021Båstad, ŠvédskoantukaRusko Kamilla RachimovováŠvédsko Mirjam Björklundová
Švýcarsko Leonie Küngová
7–5, 3–6, [5–10]
Vítězka1.prosinec 2021Angers, Francietvrdý (h)Belgie Greet MinnenováRumunsko Monica Niculescuová
Rusko Věra Zvonarevová
4–6, 6–1, [10–8]
Vítězka2.červenec 2022Contrexéville, FrancieantukaNorsko Ulrikke EikeriováČína Chan Sin-jün
Rusko Alexandra Panovová
7–6(10–8), 6–2
Vítězka3.říjen 2022Tampico, MexikotvrdýIndonésie Aldila SutjiadiováUSA Ashlyn Kruegerová
USA Elizabeth Mandliková
7–5, 6–2

Tituly na okruhu ITF

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments10 000 $ tournaments

Dvouhra (8 titulů)

Č.datumturnajpovrchporažená finalistkavýsledek
1.duben 2015Káhira, EgypttvrdýBosna a Hercegovina Dea Herdželašová7–5, 6–3
2.srpen 2015Šarm aš-Šajch, EgypttvrdýAustrálie Sara Tomicová6–2, 6–0
3.únor 2016Šarm aš-Šajch, EgypttvrdýRusko Varvara Flinková6–1, 6–4
4.duben 2016Manamá, BahrajntvrdýRusko Anna Kalinská7–5, 6–1
5.srpen 2016Šarm aš-Šajch, EgypttvrdýČerná Hora Ana Veselinovićová2–6, 6–3, 6–4
6.září 2016Šarm aš-Šajch, EgypttvrdýZimbabwe Valeria Bhunuová6–3, 7–6(7–3)
7.říjen 2017Šarm aš-Šajch, EgypttvrdýSlovinsko Nastja Kolarová6–2, 6–4
8.březen 2018Bópal, IndietvrdýSpojené království Emily Webleyová-Smithová6–1, 5–7, 6–0

Čtyřhra (19 titulů)

Č.datumturnajpovrchspoluhráčkaporažené finalistkyvýsledek
1.duben 2016Manama, BahrajntvrdýRusko Anna KalinskáNěmecko Katharina Heringová
Belgie Kimberley Zimmermannová
7–5, 6–3
2.květen 2016Trnava, SlovenskoantukaRusko Anna KalinskáRusko Jevgenija Rodinová
Lotyšsko Anastasija Sevastovová
6–1, 7–6(7–4)
3.červenec 2016Amarante, PortugalskotvrdýPortugalsko Inês MurtováŠvýcarsko Jessica Crivellettová
Řecko Despina Papamichailová
7–6(7–5), 6–3
4.březen 2017Šarm aš-Šajch, EgypttvrdýRusko Anna MorginováČína Li Jüe-nu
Čína Meng Žan
2–6, 6–4, [10–5]
5.duben 2017Káhira, EgyptantukaGruzie Mariam BolkvadzeováSrbsko Bojana Marinkovićová
Řecko Despina Papamichailová
7–6(9–7), 6–3
6.květen 2017Hammámet, TuniskoantukaAustrálie Naiktha BainsováItálie Francesca Bullaniová
Itálie Veronica Napolitanová
4–6, 6–1, [10–5]
7.listopad 2017Puné, IndiétvrdýRumunsko Jaqueline CristianováČínská Tchaj-pej Lee Pchej-čch'
Rusko Jana Sizikovová
4–6, 6–3, [10–7]
8.květen 2018Tbilisi, GruzietvrdýBrazílie Laura PigossiováBelgie Svjatlana Piraženková
Nizozemsko Erika Vogelsangová
6–4, 6–1
9.srpen 2018Almaty, KazachstántvrdýUkrajina Valerija StrachovováRusko Polina Monovová
Rusko Jana Sizikovová
1–6, 6–2, [10–5]
10.říjen 2018Lagos, NigérietvrdýBulharsko Džulija TerzijskáRusko Estelle Cascinoová
Izrael Deniz Chazaňuková
6–7(4–7), 6–2, [10–5]
11.březen 2019Canberra, AustrálieantukaAustrálie Naiktha BainsováAustrálie Destanee Aiavová
Austrálie Ellen Perezová
4–6, 6–2, [10–4]
12.květen 2019Jeruzalém, IzraeltvrdýBělorusko ulija HatoukováSpojené království Samantha Murrayová
Řecko Despina Papamichailová
2–6, 6–4, [10–8]
13.leden 2020Monastir, TuniskotvrdýSpojené království Jodie Anna BurrageováFrancie Mallaurie Noëlová
Finsko Oona Orpanová
6–1, 6–2
14.leden 2020Monastir, TuniskotvrdýBělorusko Julija HatoukováKazachstán Gozal Ajnitdinovová
Kazachstán Jekatěrina Dmitričenková
6–4, 6–2
15.únor 2020Trnava, Slovenskotvrdý (h)Maďarsko Anna BondárováRusko Amina Anšbaová
Česko Anastasia Dețiuc
6–4, 6–4
16.březen 2020Mildura, AustrálietrávaAustrálie Abbie MyersováAustrálie Arina Rodionovová
Nový Zéland Erin Routliffeová
6–3, 6–2
17.leden 2021Hamburk, Německotvrdý (h)Maďarsko Anna BondárováFrancie Amandine Hesseová
Belgie Kimberley Zimmermannová
6–4, 6–4
18.říjen 2021Las Vegas, Spojené státytvrdýUSA Quinn GleasonováSpojené království Tara Mooreová
USA Emina Bektasová
7–6(7–5), 7–5
19.říjen 2021Rancho Santa Fe, Spojené státytvrdýPolsko Katarzyna KawaováČínská Tchaj-pej Liang En-šuo
Kanada Rebecca Marinová
6–3, 4–6, 10–6

Finále na juniorském Grand Slamu

Dvouhra: 2 (1–1)

Stavrokturnajpovrchsoupeřka ve finálevýsledek
Vítězka2015Australian OpentvrdýSpojené království Katie Swanová6–1, 6–4
Finalistka2016Australian OpentvrdýBělorusko Věra Lapková3–6, 4–6

Čtyřhra: 3 (1–2)

Stavrokturnajpovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
Finalistka2014US OpentvrdýBělorusko Věra LapkováTurecko İpek Soyluová
Švýcarsko Jil Teichmannová
7–5, 2–6, [7–10]
Finalistka2015WimbledontrávaBělorusko Věra LapkováMaďarsko Dalma Gálfiová
Maďarsko Fanny Stollárová
3–6, 2–6
Vítězka2016Australian OpentvrdýRusko Anna KalinskáUkrajina Dajana Jastremská
Ukrajina Anastasija Zarycká
6–1, 6–1

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tereza Mihalíková na anglické Wikipedii.

  1. a b c Tereza Mihalíková na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20240214a14. února 2024
  2. a b c d Tereza Mihalíková na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20240214a14. února 2024
  3. Tereza Mihalíková na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20240214a14. února 2024
  4. a b Tereza Mihalikova Matches | Past Tournaments & More [online]. [cit. 2021-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Swedish victory in Båstad - Mirjam Björklund in the double final. World Today News [online]. 2021-07-11 [cit. 2021-10-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. DENCKER, Torbjörn. Första WTA-titeln för Mirjam Björklund [online]. 2021-07-11 [cit. 2021-10-07]. Dostupné online. (švédsky) 
  7. Paolini charges past Riske to win first WTA singles title in Portoroz. Women's Tennis Association [online]. 2021-09-19 [cit. 2021-09-20]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Georgia (Pantone).svg
Georgian flag in Pantone MS.
Flag of Belgium.svg

Belgická vlajka

This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.

Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Flag of Indonesia.svg
bendera Indonesia
Flag of Australia (converted).svg

Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).

See Flag of Australia.svg for main file information.
Slovenia Flag.svg
Autor: Professorsolo2015, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of Slovenia
Flag of Portugal (alternate).svg
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).
Flag of Chinese Taipei for Olympic games.svg
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Flag of Finland.svg
Finská vlajka
Flag of Canada (Pantone).svg
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Mihalikova RG22 (32) (52143055087).jpg
Autor: si.robi, Licence: CC BY-SA 2.0
Mihalikova RG22 (32)