Tereza Mihalíková
Tereza Mihalíková | |
---|---|
Tereza Mihalíková na French Open 2022 | |
Stát | Slovensko |
Datum narození | 2. června 1998 (26 let) |
Místo narození | Topoľčany, Slovensko[1] |
Bydliště | Topoľčany, Slovensko |
Výška | 179 cm[1] |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 65 159 USD |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 177–144 |
Tituly | 0 WTA, 8 ITF |
Nejvyšší umístění | 349. místo (11. června 2018) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 1. kolo kvalifikace (2016) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 255–161 |
Tituly | 1 WTA, 3 WTA 125, 19 ITF |
Nejvyšší umístění | 41. místo (28. října 2024) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 3. kolo (2023) |
French Open | 2. kolo (2024) |
Wimbledon | 3. kolo (2023, 2024) |
US Open | 3. kolo (2024) |
Týmové soutěže | |
Billie Jean King Cup | finále (2024) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 12. prosince 2024
Tereza Mihalíková (* 2. června 1998 Topoľčany) je slovenská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála jeden turnaj ve čtyřhře. V sérii WTA 125 přidala tři deblové trofeje. V rámci okruhu ITF získala osm titulů ve dvouhře a devatenáct ve čtyřhře.[2]
Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v červnu 2018 na 349. místě a ve čtyřhře pak v říjnu 2024 na 41. místě. Trénuje ji Torsten Peschke, manžel tenistky Květy Peschkeové.[1]
V juniorském tenise vyhrála Australian Open 2015 a s Ruskou Annou Kalinskou také čtyřhru na Australian Open 2016. V juniorském Fed Cupu 2014 se stala členkou slovenského týmu, který ve finále prohrál se Spojenými státy.
Ve slovenském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2016 bratislavskou baráží 2. světové skupiny proti Kanadě, v níž s Janou Čepelovou prohrála závěrečnou čtyřhru. Slovenky přesto zvítězily 3:2 na zápasy. V roce 2024 byla členkou slovenského výběru, který na finálovém turnaji prohrál ve světovém finále s Itálií.[3] Do roku 2025 v soutěži nastoupila k deseti mezistátním utkáním s bilancí 0–0 ve dvouhře a 5–5 ve čtyřhře.[4]
Tenisová kariéra
Na juniorce grandslamu se pětkrát probojovala do finále. Trofeje si odvezla z dvouhry Australian Open 2015 po výhře nad Britkou Katie Swanovou i ze čtyřhry Australian Open 2016. Po boku Anny Kalinské v závěrečném duelu přehrály Ukrajinky Dajanu Jastremskou s Anastasijí Zaryckou. Jako poražená finalistka dohrála v singlu Australian Open 2016, kde nestačila na Bělorusku Věru Lapkovou. V rané fázi juniorské kariéry s ní vytvořila dvojici, která skončila ve finále čtyřhry na US Open 2014 a ve Wimbledonu 2015. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF figurovala nejvýše v závěru srpna 2015 na 4. místě.[2]
V rámci událostí okruhu ITF debutovala v březnu 2014, když na turnaji v Šarm aš-Šajchu dotovaném 10 tisíci dolary postoupila z kvalifikace. Ve druhém kole dvouhry podlehla Švýcarce Connie Perrinové ze čtvrté stovky žebříčku.[2] Premiérový titul v této úrovni tenisu vybojovala během dubna 2015 na káhirském turnaji s rozpočtem 10 tisíc dolarů. Ve finále přehrála třetí nasazenou Bosňanku Deu Herdželašovou z páté světové stovky.[5][2]
V kvalifikaci túry WTA si poprvé zahrála na lednovém ASB Classic 2016 v Aucklandu, kde nestačila na japonskou turnajovou dvojku Kurumi Naraovou, figurující na osmdesáté první příčce. O dva týdny později zasáhla i do grandslamové kvalifikační soutěže Australian Open 2016, v jejímž úvodu podlehla světové stošestnáctce Stefanii Vögeleové ze Švýcarska. V kvalifikaci J&T Banka Prague Open 2019 ji zastavila Marie Bouzková, které rovněž patřilo 116. místo. V hlavní soutěži okruhu WTA Tour debutovala čtyřhrou J&T Banka Prague Open 2017 díky divoké kartě, jíž obdržela s krajankou Chantal Škamlovou. Ve čtvrtfinále však skončily na raketách americko-polské dvojice Asia Muhammadová a Alicja Rosolská.[5]
Dvě deblová finále v sérii WTA 125K prohrála během léta 2021. Nejdříve v páru s Gruzínkou Jekatěrinou Gorgodzeovou na Bol Open a poté i s Ruskou Kamillou Rachimovovou na bastadském Nordea Open.[6][7] Do premiérového finále na okruhu WTA Tour postoupila v deblu Zavarovalnica Sava Portorož 2021 po boku Rusky Anny Kalinské. V rozhodujícím utkání zářijového turnaje zdolaly srbsko-nizozemské turnajové dvojky Aleksandru Krunićovou s Lesley Pattinamou Kerkhoveovou nejtěsnějším dvoubodovým rozdílem v supertiebreaku. Získala tak první kariérní trofej.[8]
Finále na okruhu WTA Tour
Čtyřhra: 5 (1–4)
Legenda |
---|
Grand Slam (0) |
Turnaj mistryň (0) |
WTA 1000 (0) |
WTA 500 (0) |
WTA 250 (1–4) |
Stav | č. | datum | turnaj | kategorie | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Vítězka | 2. | 19. září 2021 | Portorož, Slovinsko | WTA 250 | tvrdý | Anna Kalinská | Aleksandra Krunićová Lesley Pattinama Kerkhoveová | 4–6, 6–2, [12–10] |
Finalistka | 1. | 18. září 2022 | Portorož, Slovinsko | WTA 250 | tvrdý | Cristina Bucșová | Tereza Martincová Marta Kosťuková | 4–6, 0–6 |
Finalistka | 2. | 18. června 2023 | Rosmalen, Nizozemsko | WTA 250 | tráva | Viktória Hrunčáková | Šúko Aojamová Ena Šibaharaová | 3–6, 3–6 |
Finalistka | 3. | 11. února 2024 | Kluž, Rumunsko | WTA 250 | tvrdý (h) | Harriet Dartová | Caty McNallyová Asia Muhammadová | 3–6, 4–6 |
Finalistka | 4. | 16. června 2024 | Rosmalen, Nizozemsko | WTA 250 | tráva | Olivia Nichollsová | Ingrid Neelová Bibiane Schoofsová | 6–7(6–8), 3–6 |
Finále série WTA 125
Čtyřhra: 6 (3–3)
Legenda |
---|
WTA 125 (3–3 Č) |
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Finalistka | 1. | červen 2021 | Bol, Chorvatsko | antuka | Jekatěrine Gorgodzeová | Aliona Bolsovová Katarzyna Kawaová | 1–6, 6–4, [6–10] |
Finalistka | 2. | červenec 2021 | Båstad, Švédsko | antuka | Kamilla Rachimovová | Mirjam Björklundová Leonie Küngová | 7–5, 3–6, [5–10] |
Vítězka | 1. | prosinec 2021 | Angers, Francie | tvrdý (h) | Greet Minnenová | Monica Niculescuová Věra Zvonarevová | 4–6, 6–1, [10–8] |
Vítězka | 2. | červenec 2022 | Contrexéville, Francie | antuka | Ulrikke Eikeriová | Chan Sin-jün Alexandra Panovová | 7–6(10–8), 6–2 |
Vítězka | 3. | říjen 2022 | Tampico, Mexiko | tvrdý | Aldila Sutjiadiová | Ashlyn Kruegerová Elizabeth Mandliková | 7–5, 6–2 |
Finalistka | 3. | březen 2024 | Charleston, Spojené státy | tvrdý | Sara Erraniová | Olivia Gadecká Olivia Nichollsová | 2–6, 1–6 |
Tituly na okruhu ITF
Dotace turnajů okruhu ITF | |
---|---|
100 000 $ tournaments | 80 000 $ tournaments |
75 000 $ tournaments | 60 000 $ tournaments |
50 000 $ tournaments | 25 000 $ tournaments |
15 000 $ tournaments | 10 000 $ tournaments |
Dvouhra (8 titulů)
Č. | datum | turnaj | povrch | poražená finalistka | výsledek |
---|---|---|---|---|---|
1. | duben 2015 | Káhira, Egypt | tvrdý | Dea Herdželašová | 7–5, 6–3 |
2. | srpen 2015 | Šarm aš-Šajch, Egypt | tvrdý | Sara Tomicová | 6–2, 6–0 |
3. | únor 2016 | Šarm aš-Šajch, Egypt | tvrdý | Varvara Flinková | 6–1, 6–4 |
4. | duben 2016 | Manamá, Bahrajn | tvrdý | Anna Kalinská | 7–5, 6–1 |
5. | srpen 2016 | Šarm aš-Šajch, Egypt | tvrdý | Ana Veselinovićová | 2–6, 6–3, 6–4 |
6. | září 2016 | Šarm aš-Šajch, Egypt | tvrdý | Valeria Bhunuová | 6–3, 7–6(7–3) |
7. | říjen 2017 | Šarm aš-Šajch, Egypt | tvrdý | Nastja Kolarová | 6–2, 6–4 |
8. | březen 2018 | Bópal, Indie | tvrdý | Emily Webleyová-Smithová | 6–1, 5–7, 6–0 |
Čtyřhra (19 titulů)
Č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | poražené finalistky | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
1. | duben 2016 | Manama, Bahrajn | tvrdý | Anna Kalinská | Katharina Heringová Kimberley Zimmermannová | 7–5, 6–3 |
2. | květen 2016 | Trnava, Slovensko | antuka | Anna Kalinská | Jevgenija Rodinová Anastasija Sevastovová | 6–1, 7–6(7–4) |
3. | červenec 2016 | Amarante, Portugalsko | tvrdý | Inês Murtová | Jessica Crivellettová Despina Papamichailová | 7–6(7–5), 6–3 |
4. | březen 2017 | Šarm aš-Šajch, Egypt | tvrdý | Anna Morginová | Li Jüe-nu Meng Žan | 2–6, 6–4, [10–5] |
5. | duben 2017 | Káhira, Egypt | antuka | Mariam Bolkvadzeová | Bojana Marinkovićová Despina Papamichailová | 7–6(9–7), 6–3 |
6. | květen 2017 | Hammámet, Tunisko | antuka | Naiktha Bainsová | Francesca Bullaniová Veronica Napolitanová | 4–6, 6–1, [10–5] |
7. | listopad 2017 | Puné, Indié | tvrdý | Jaqueline Cristianová | Lee Pchej-čch' Jana Sizikovová | 4–6, 6–3, [10–7] |
8. | květen 2018 | Tbilisi, Gruzie | tvrdý | Laura Pigossiová | Svjatlana Piraženková Erika Vogelsangová | 6–4, 6–1 |
9. | srpen 2018 | Almaty, Kazachstán | tvrdý | Valerija Strachovová | Polina Monovová Jana Sizikovová | 1–6, 6–2, [10–5] |
10. | říjen 2018 | Lagos, Nigérie | tvrdý | Džulija Terzijská | Estelle Cascinoová Deniz Chazaňuková | 6–7(4–7), 6–2, [10–5] |
11. | březen 2019 | Canberra, Austrálie | antuka | Naiktha Bainsová | Destanee Aiavová Ellen Perezová | 4–6, 6–2, [10–4] |
12. | květen 2019 | Jeruzalém, Izrael | tvrdý | ulija Hatouková | Samantha Murrayová Despina Papamichailová | 2–6, 6–4, [10–8] |
13. | leden 2020 | Monastir, Tunisko | tvrdý | Jodie Anna Burrageová | Mallaurie Noëlová Oona Orpanová | 6–1, 6–2 |
14. | leden 2020 | Monastir, Tunisko | tvrdý | Julija Hatouková | Gozal Ajnitdinovová Jekatěrina Dmitričenková | 6–4, 6–2 |
15. | únor 2020 | Trnava, Slovensko | tvrdý (h) | Anna Bondárová | Amina Anšbaová Anastasia Dețiuc | 6–4, 6–4 |
16. | březen 2020 | Mildura, Austrálie | tráva | Abbie Myersová | Arina Rodionovová Erin Routliffeová | 6–3, 6–2 |
17. | leden 2021 | Hamburk, Německo | tvrdý (h) | Anna Bondárová | Amandine Hesseová Kimberley Zimmermannová | 6–4, 6–4 |
18. | říjen 2021 | Las Vegas, Spojené státy | tvrdý | Quinn Gleasonová | Tara Mooreová Emina Bektasová | 7–6(7–5), 7–5 |
19. | říjen 2021 | Rancho Santa Fe, Spojené státy | tvrdý | Katarzyna Kawaová | Liang En-šuo Rebecca Marinová | 6–3, 4–6, 10–6 |
Finále soutěží družstev: 1 (0–1)
Výsledek | č. | datum a místo konání | spoluhráčky | soupeřky | skóre |
---|---|---|---|---|---|
Finalistka | 1. | Billie Jean King Cup 2024 20. listopadu 2024 Malaga, Španělsko tvrdý (hala), Martin Carpena Arena | Rebecca Šramková Anna Karolína Schmiedlová Viktória Hrunčáková Renáta Jamrichová | Itálie | 0–2 |
Jasmine Paoliniová Elisabetta Cocciarettová Lucia Bronzettiová Sara Erraniová Martina Trevisanová |
Finále na juniorském Grand Slamu
Dvouhra: 2 (1–1)
Stav | rok | turnaj | povrch | soupeřka ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|
Vítězka | 2015 | Australian Open | tvrdý | Katie Swanová | 6–1, 6–4 |
Finalistka | 2016 | Australian Open | tvrdý | Věra Lapková | 3–6, 4–6 |
Čtyřhra: 3 (1–2)
Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalistka | 2014 | US Open | tvrdý | Věra Lapková | İpek Soyluová Jil Teichmannová | 7–5, 2–6, [7–10] |
Finalistka | 2015 | Wimbledon | tráva | Věra Lapková | Dalma Gálfiová Fanny Stollárová | 3–6, 2–6 |
Vítězka | 2016 | Australian Open | tvrdý | Anna Kalinská | Dajana Jastremská Anastasija Zarycká | 6–1, 6–1 |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tereza Mihalíková na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c Tereza Mihalíková na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 12. prosince 2024
- ↑ a b c d Tereza Mihalíková na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 12. prosince 2024
- ↑ SALLEY, Emily. Billie Jean King Cup 2024: Italy win first title since 2013 with 2-0 victory over Slovakia. BBC Sport [online]. 2024-11-20 [cit. 2024-11-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Tereza Mihalíková na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 12. prosince 2024
- ↑ a b Tereza Mihalikova Matches | Past Tournaments & More [online]. [cit. 2021-11-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Swedish victory in Båstad - Mirjam Björklund in the double final. World Today News [online]. 2021-07-11 [cit. 2021-10-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DENCKER, Torbjörn. Första WTA-titeln för Mirjam Björklund [online]. 2021-07-11 [cit. 2021-10-07]. Dostupné online. (švédsky)
- ↑ Paolini charges past Riske to win first WTA singles title in Portoroz. Women's Tennis Association [online]. 2021-09-19 [cit. 2021-09-20]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Tereza Mihalíková na Wikimedia Commons
- Tereza Mihalíková na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
- Tereza Mihalíková na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Tereza Mihalíková na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky)
- Tereza Mihalíková na Instagramu
Média použitá na této stránce
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Georgian flag in Pantone MS.
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.bendera Indonesia
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Finská vlajka
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.