Tereza Spencerová

Tereza Spencerová, roz. Dmitrij Spanilý^[1], (3. ledna 1965 – 6. dubna 2020 Praha) byla česká novinářka, publicistka a trans aktivistka.

Narodila se v roce 1965. Studovala žurnalistiku na Karlově univerzitě.^[2] Poté sedm let působila v zahraniční redakci České tiskové kanceláře, mimo jiné letech 1991–1992 byla v Egyptě zpravodajem ČTK pro Blízký východ. Poté pracovala v nakladatelství Reader's Digest Výběr.^[3] Psala sloupky pro časopis Reflex.^[4] V letech 2003–2005 byla redaktorkou týdeníku Mladý svět.^[5][4] Byla také editorkou časopisu MF Plus,^[4] v letech 2013–2016 psala i pro magazín Lidé a země.^[6] Nejpozději od června 2009 působila jako redaktorka, komentátorka a editorka v Literárních novinách. Ty opustila v polovině října 2018.^[7][8] Její příspěvky a názory se objevovaly například na serveru Parlamentní listy, ve vysílání internetové televize XTV a na různých alternativních webech.^[9] Na přelomu března a dubna 2020 s ní ukončila spolupráci TV Prima, na jejíž web předtím psala pravidelné ranní sloupky.^[9][10]

V lednu 2015 se stala první českou novinářkou, jíž poskytl rozhovor syrský prezident Bašár Asad.^[2][11] V roce 2016 obdržela Krameriovu cenu, kterou vyhlašuje Asociace nezávislých médií (ANM).^[12][13][14] Komentátor Reflexu Jan Jandourek ji v roce 2016 kritizoval jako „nezakrytou aktivistku ruské hybridní propagandy“.^[15] Miloš Kadlec ze serveru Manipulátoři.cz jí v listopadu 2018 na několika příkladech vyčetl neprofesionální práci a označil za „zcela nedůvěryhodnou a v žádném případě kvalitní novinářku“.^[8] Její práci kritizoval v září 2019 také Jakub Szántó.^[16]

Z přelomu 80. a 90. let má syna.^[3] V roce 1998 podstoupila operativní změnu pohlaví.^[4]

V roce 1998 stála u zrodu občanského sdružení TransForum, první oficiální organizace svého druhu ve východní Evropě.^[3][17] V roce 2003 o ní Andrea Majstorovič natočila díl z dokumentárního cyklu společnosti Febio Zpověď – Zpověď matky, která byla otcem.^[18][19]

Tereza Spencerová zemřela náhle dne 6. dubna 2020 ve věku 55 let,^[20][21] podle Martiny Landergott zřejmě na selhání srdce.^[22]

• Spencerová, Tereza: Jsem tranďák! (2000)^[23]
• Feinberg, Leslie: Pohlavní štvanci (G plus G, 2000, překlad)^[4]
• Rusko včera, dnes a zítra (2014, příspěvek „Ukrajina: dva roky po Majdanu a Oděse“ ve sborníku, další autoři např. Lenka Procházková, Ilona Švihlíková, Petr Žantovský ad.)^[24]

• Blog Terezy Spencerové v Literárních novinách
• Ranní kávička Terezy Scencerové Archivováno 1. 8. 2019 na Wayback Machine. na iPrimě