Tereza Velíková
Tereza Velíková | |
---|---|
Narození | 23. října 1979 (44 let) Plzeň Československo |
Alma mater | Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze (1996–1999) Akademie výtvarných umění v Praze (2006–2011) Vyšší odborná škola grafická a Střední průmyslová škola grafická |
Povolání | výtvarnice, multimediální umělkyně a fotografka |
Zaměstnavatelé | Vyšší odborná škola grafická a Střední průmyslová škola grafická |
Web | terezavelikova |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Tereza Velíková (* 23. října 1979, Plzeň) je česká výtvarná umělkyně.[1][2] Ve své konceptuálně založené tvorbě nejčastěji vychází z možností vyprávění prostřednictvím většího množství filmových záznamů (vícekanálových videoistalací). Věnuje se rovněž fotografii.
Život
Po studiu na Střední průmyslové škole grafické v Praze absolvovala v letech 1996–1999 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliérech Adély Matasové a Jiřího Davida.[3] U Vladimíra Skrepla na Akademii výtvarných umění pak mezi roky 2006–2011 absolvovala doktorské studium.[4] V roce 2005 spolu s Terezou Severovou a Barborou Zachovalovou založily a až do roku 2019 společně vedly pražskou Galerii Entrance.[5] V roce 2014 byla finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého pro mladé české výtvarné umělkyně a umělce.[6] Jako grafická designerka byla oceněna 2. místem v kategorii Učebnice pro školy všech stupňů a ostatní didaktické pomůcky soutěže Nejkrásnější české knihy roku 2023 za spolupráci na úpravě knižní publikace Národní galerie v Praze Jan Zrzavý - Obrazy do kapsy.[7] Vyučuje multimediální tvorbu na Vyšší odborné škole grafické a Střední průmyslové škole grafické v Praze.
Jejím partnerem je historik fotografie a kurátor Pavel Vančát.
Dílo
Velíkovou zajímají vztahy, které mohou vznikat při zmnožení zdrojů obrazu a zvuku. To ji postupně dovedlo k dialogickým videoinstalacím a následně k využívání již existujících výňatků z divadelních her, v nichž jsou právě dialogy jedním ze základních komunikačních prostředků. Zpracovává témata intimní komunikace a mezilidských vztahů. Fascinují ji možnosti obsahových transformací a formálních napětí, která vyplývají ze spojení plynoucího divadelního provedení, filmového záznamu, jeho střihu a montáže. Plně tento přístup rozvinula na svých samostatných galerijních výstavách v Oblastní galerii Vysočiny, Fotograf Gallery (obě 2017) a v Galerii výtvarného umění v Chebu (2018). V následujících letech pracovala na vícekanálové audiovizuální instalaci Hra hrdinů, v níž úryvky z nastudovaných divadelních inscenací pražského Divadla Hrdinů posloužily k vytvoření nového dramatického tvaru. Jako projekce pro divadelní hlediště byla Hra Hrdinů poprvé uvedena na konci roku 2021.[8]
„Nejvíce mě inspiruje mezilidská komunikace, psychologie a teorie médií. Zajímají mě procesy a struktury myšlení, fungování paměti, traumat, schopnosti interpretace předobrazů, které si s sebou neseme z dětství a dále je rozvíjíme, nebo naopak záměrně potlačujeme. Přitahují mě všudypřítomné momenty pocitu chybění, u kterých je těžké vysledovat, odkud se berou. Často se obracím také ke své osobní historii, k historii své rodiny, k mentálním strukturám, ve kterých se sama pohybuji. Pracuji s vlastní, cizí i kolektivní pamětí. A nekonečně mě baví pozorovat, jak se právě s ní vyrovnávají ostatní.“[9]
Samostatné výstavy
- 2006 Bez komentáře. V rámci výstavy STOP NÁSILÍ NA ŽENÁCH /projekt Amnesty International ČR/. etc. galerie, Praha
- 2006 Jeder liebt mich… / Everybody loves me… Preproduction Gallery – Kolonie Wedding, Berlín
- 2009 Pepito. Kabinet T., Zlín[10]
- 2009 DOMINO. Galerie VŠUP, Praha
- 2010 Minus jedna. Fotograf Gallery, Praha[11]
- 2011 Poznámky k chůzi. Galerie Jelení, Praha (společně s Lenkou Vítkovou)[12]
- 2011 Chůze. Karlin Studios, Praha (společně s Lenkou Vítkovou)[13]
- 2011 Dialog. Watermill Center, New York
- 2013 Podívala jsem se doprava a bylo tam ticho. Galerie J. Krále, Dům umění města Brna[14]
- 2013 Vlevo byla tma. Galerie 35 m², Praha[15]
- 2013 Špatně položená otázka. Galerie současného umění a architektury – Dům umění České Budějovice, České Budějovice[16]
- 2017 Mezihra. Galerie IGLOO – Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě / Fotograf Gallery, Praha[11]
- 2018 Hra na tři. Galerie výtvarných umění v Chebu[17]
- 2019 Mimo pointu. Galerie 207, UMPRUM Praha[18]
- 2022 Příkladné nedostatky. Galerie moderního umění v Hradci Králové[19]
Odkazy
Reference
- ↑ Profil v databázi Národních autorit ČR. [cit. 24. 1. 2022]
- ↑ Artlist - databáze současného umění: Tereza Velíková. www.artlist.cz [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné online.
- ↑ WWW.POTESIL.COM, Teodorik Menšl / www mensl com, Tomáš Potěšil /. Velíková Tereza, [online]. 2012-09-05 [cit. 2022-01-24]. Dostupné online.
- ↑ Curriculum vitae – Tereza Velíková. terezavelikova.cz [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné online.
- ↑ Galerie – Galerie Entrance. entrancegallery.com [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné online.
- ↑ Tereza Velíková. Finalistka Ceny Jindřicha Chalupeckého 2014. Internerové stránky Společnosti Jindřicha Chalupeckého. [cit. 24. 1. 2022]
- ↑ 2023 - Památník národního písemnictví. pamatniknarodnihopisemnictvi.cz [online]. [cit. 2024-06-15]. Dostupné online.
- ↑ Hra Hrdinů | Studio Hrdinů. studiohrdinu.cz [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné online.
- ↑ Tereza Velíková. Secondary Archive [online]. [cit. 2024-06-15]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ T, Galerie Kabinet; LUTONSKÝ (WWW.MARTINLUTONSKY.COM), Martin. Galerie Kabinet T.. www.kabinett.cz [online]. [cit. 2022-01-24]. Dostupné online.
- ↑ a b Fotograf Gallery. Fotograf Gallery [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné online.
- ↑ Galerie - Tereza Velíková a Lenka Vítková: Poznámky k chůzi. www.galeriejeleni.cz [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné online.
- ↑ Projekt „Chůze“ Terezy Velíkové a Lenky Vítkové. Vltava [online]. 2011-01-25 [cit. 2022-01-24]. Dostupné online.
- ↑ S.R.O, Via Aurea. Dům umění města Brna Podívala jsem se doprava a bylo tam ticho. www.dum-umeni.cz [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné online.
- ↑ TZ: Tereza Velíková [online]. 2013-03-26 [cit. 2022-01-23]. Dostupné online.
- ↑ Tereza Velíková – Špatně položená otázka – Galerie současného umění a architektury. dumumenicb.cz [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné online.
- ↑ Tereza Velíková, Hra na tři - GAVU.cz. www.gavu.cz [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné online.
- ↑ Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze. www.umprum.cz [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-01-23.
- ↑ Tereza Velíková | Příkladné nedostatky [online]. [cit. 2022-12-06]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Tereza Velíková
- Osobní web Terezy Velíkové
- Tereza Velíková v informačním systému abART
- Profil a autorský text Terezy Velíkové v databázi Secondary Archive
- Reportáže Artyčok.tv o tvorbě Terezy Velíkové Archivováno 23. 1. 2022 na Wayback Machine.
- Rozhovor s Terezou Velíkovou o výstavě DOMINO (ČRo Vltava, 2009)
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“