Tesák (zbraň)

Tesák neboli lovecký tesák je typicky zhruba 4 cm široká a 45 až 60 cm dlouhá jednosečná chladná zbraň, která se používá v myslivosti. Nejvíce rozšířen byl v 17. a 19. století. Pravděpodobně se vyvinul z německého meče zvaného Hiebmesser, jednosečného nože používaného při lovu^[zdroj?]. Podle tvaru rukojeti a záštity se rozlišují lovecké tesáky francouzského a německého typu.

Ve své době se tento nůž používal k usmrcení zvěře, která byla uštvaná psy, postřelena, nebo neschopna pohybu, ale ještě žila. Loveckým tesákem se jelení nebo jiná spárkatá zvěř bodla nejčastěji do hrudi, v místech, kde je srdce. Tomuto úkonu se říkalo záraz nebo doražení. Jednalo se o nebezpečný čin, protože zvláště parohatá zvěř mohla lovce zranit. Dalším nožem, který se používal k tomuto účelu, byl podstatně kratší zavazák, jímž se usmrcovala menší zvěř (především srnčí) bodnutím do vazu nebo lebeční spodiny.

Tesák nebyl používán jen myslivci, ve středověku ho používali také kupci ke své obraně a také byl často používán lapky a lupiči.

V dnešní době se používá lovecký tesák jen k ceremoniálním účelům (např. pasování na lovce).

Užití tesáku ve vojenství známe z roku 1866. Pruský pěchotní tesák byl používán pro boj zblízka. Tento vzor tesáku byl nejdříve zaveden jako poboční zbraň pěších pluků, v 80. letech 19. století však byl z jejich výzbroje stažen a do konce 1. světové války ho používali příslušníci německého lehkého dělostřelectva. Charakteristickým znakem je zobcovitý tvar hlavice jílce odlitého z mosazi, na vnější straně diagonálně rýhovaného, a esovitě prohnutá záštita. Mírně zakřivená jednosečná čepel je bez výbrusu. Celková délka tesáku je 56 cm, délka čepele 43 cm, váha 800 g. Tesák byl nošen v dřevěné pochvě potažené černou kůží, zpevněné mosaznou montáží.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Tesák na Wikimedia Commons