Tetrachlorethylen

Tetrachlorethylen
Tetrachloroethylene.svg
Tetrachloroethylene-3D-vdW.png
Obecné
Systematický názevtetrachlorethen
Triviální názevtetrachlorethylen nebo perchlór
Ostatní názvyperchlorethylen, perchlorethen, PCE
Anglický názevTetrachloroethylene
Německý názevTetrachlorethen
Funkční vzorecCCl2CCl2
Sumární vzorecC2Cl4
Vzhledbezbarvá kapalina
Identifikace
Registrační číslo CAS127-18-4
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)204-825-9
Indexové číslo602-028-00-4
SMILESC(=C(Cl)Cl)(Cl)Cl
Číslo RTECSKX3850000
Vlastnosti
Molární hmotnost165,8 g/mol
Teplota tání−19 °C
Teplota varu121,1 °C
Hustota1,622 g/cm3 (kapalina)
Dynamický viskozitní koeficient0,89 cP
Rozpustnost ve vodě0,015 g/100 ml (20 °C)
Bezpečnost
GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
[1]
Varování[1]
H-větyH351 H411
R-větyR40 R51/53
S-věty(S2) S23 S36/37 S61
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tetrachlorethylen (systematický název tetrachlorethen; často se používá označení perchlorethylen) je chlorovaný uhlovodík s chemickým vzorcem Cl2C=CCl2. Jedná se o bezbarvou kapalinu široce používanou k chemickému čištění oděvů. Má sladkou vůni vnímanou většinou lidí již při koncentraci 1 ppm. Roční světová výroba v roce 1985 byla 1 milion tun[2].

Použití

Tetrachlorethylen je výtečné rozpouštědlo organických látek. Je těkavý, velmi stabilní a nehořlavý. Proto se široce používá pro suché čištění. Většinou ve směsi s dalšími chlorovanými uhlovodíky se užívá k odmašťování kovových částí v automobilovém a jiném kovodělném průmyslu. Je obsažen v některých spotřebitelských výrobcích, například odstraňovačích nátěrů.

Historické aplikace

Tetrachlorethylen se dříve rozsáhle používal jako meziprodukt při výrobě 1,1,1,2-tetrafluorethanu (HFC-134a) a podobných chladiv. Na počátku 20. století byl také nejúčinnějším dostupným prostředkem proti měchovcům.

Zdraví a bezpečnost

IARC klasifikuje tetrachlorethen jako karcinogen skupiny 2A, což znamená pravděpodobnou karcinogenitu pro člověka[3]. Podobně jako mnoho dalších chlorovaných uhlovodíků působí tetrachlorethylen tlumivě na centrální nervový systém a může vstupovat do těla přes dýchací ústrojí nebo kůži[4]. Rozpouští tuky v kůži a může ji dráždit.

Tetrachlorethylen je běžným kontaminantem půdy. Vzhledem k jeho mobilitě v podzemní vodě, nízkoúrovňové toxicitě a vysoké hustotě (vyšší než hustota vody) je jeho odstraňování mnohem složitější než u úniků ropy.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tetrachloroethylene na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Tetrachloroethylene. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ M. Rossberg et al. “Chlorinated Hydrocarbons” in Ullmann’s Encyclopedia of Industrial Chemistry 2006, Wiley-VCH, Weinheim.
  3. ↑ IARC monograph. "Tetrachloroethylene" Vol. 63, p. 159. Last Updated May 20, 1997. Last retrieved June 22, 2007.
  4. ↑ Control of Exposure to Perchloroethylene in Commercial Drycleaning Archivováno 1. 9. 2009 na Wayback Machine. Hazard Controls: Publication 97-157. National Institute for Occupational Safety and Health.

Literatura

  • Toxicological Profile for Tetrachloroethene [online]. Agency for Toxic Substances and Disease Registry, 1997 [cit. 2009-08-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-08-18. 
  • Doherty, R.E. A History of the Production and Use of Carbon Tetrachloride, Tetrachloroethylene, Trichloroethylene and 1,1,1-Trichloroethane in the United States: Part 1 - Historical Background; Carbon Tetrachloride and Tetrachloroethylene. Journal of Environmental Forensics. 2000, roč. 1, s. 69–81. DOI 10.1006/enfo.2000.0010. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce