Tetrafluoroboritan nitrosonia

Tetrafluoroboritan nitrosonia
Strukturní vzorec
Strukturní vzorec
Obecné
Systematický názevtetrafluoroboritan nitrosonia
Sumární vzorecBF4NO
Identifikace
Registrační číslo CAS14635-75-7
PubChem151929
SMILES[B-](F)(F)(F)F.N#[O+]
Vlastnosti
Molární hmotnost116,81 g/mol
Teplota sublimace250 °C (523 K)
Hustota2,185 g/cm3
Rozpustnost ve voděrozkládá se
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tetrafluoroboritan nitrosonia je anorganická sloučenina se vzorcem NOBF4. Používá se v organické syntéze jako nitrosylační činidlo.[1]

Jedná se o sůl nitrosoniového kationtu a tetrafluoroboritanového aniontu.

Reakce

Nejčastěji využívanou vlastností NOBF4 je skutečnost, že je jedná o oxidační činidlo, které je díky přítomnosti nitrosoniové skupiny elektrofilní. Vytváří barevné komplexy s hexamethylbenzenem a s 18-crown-6. S druhou uvedenou látkou vzniká žlutý produkt, který usnadňuje rozpouštění NOBF4 v dichlormethanu.[2]

Tetrafluoroboritan nitrosonia lze použít na přípravu solí druhu [MII(CH3CN)x][BF4]2 (M = Cr, Mn, Fe, Co, Ni, Cu). Nitrosoniový kation funguje jako oxidační činidlo, přičemž se redukuje na oxid dusnatý:[3]

M + 2NOBF4 + xCH3CN → [M(CH3CN)x](BF4)2 + 2NO

Reakcí s ferrocenem vzniká tetrafluoroboritan ferrocenia.[4]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nitrosonium tetrafluoroborate na anglické Wikipedii.

  1. ↑ A15806 Nitrosonium tetrafluoroborate, 98% [online]. [cit. 2010-09-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-07. 
  2. ↑ K. Y. Lee; D. J. Kuchynka; Jay K. Kochi. Redox equilibria of the nitrosonium cation and of its nonbonded complexes. Inorganic Chemistry. 1990, s. 4196–4204. DOI 10.1021/ic00346a008. 
  3. ↑ Robert A. Heintz; Jennifer A. Smith; Paul S. Szalay; Amy Weisgerber; Kim R. Dunbar. 11. Homoleptic Transition Metal Acetonitrile Cations with Tetrafluoroborate or Trifluoromethanesulfonate Anions. Inorganic Syntheses. 2004, s. 75–83. ISBN 978-0-471-46075-6. DOI 10.1002/0471224502.ch2. 
  4. ↑ Roger M. Nielson; George E. McManis; Lance K. Safford; Michael J. Weaver. Solvent and electrolyte effects on the kinetics of ferrocenium-ferrocene self-exchange. A reevaluation. The Journal of Physical Chemistry. 1989, s. 2152. DOI 10.1021/j100342a086. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce