Tetrajodmethan

Tetrajodmethan
Strukturní vzorec
Strukturní vzorec
Tyčinkovo-kuličkový model molekuly
Tyčinkovo-kuličkový model molekuly
Model molekuly
Model molekuly
Obecné
Systematický názevtetrajodmethan (organické názvosloví)
jodid uhličitý (anorganické názvosloví)
Triviální názevtetrajód
Ostatní názvyperjodmethan
Anglický názevTetraiodomethane
Carbon tetraiodide
Carbon iodide
Německý názevTetraiodmethan
Kohlenstofftetraiodid
Sumární vzorecCI4
Vzhledčervené krystaly
Identifikace
Registrační číslo CAS507-25-5
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)208-068-5
PubChem10487
SMILESC(I)(I)(I)
InChIInChI=1S/CI4/c2-1(3,4)5
Číslo RTECSFG4960000
Vlastnosti
Molární hmotnost519,628 6 g/mol
Teplota tání171 °C (444 K)
Hustota4,320 g/cm3
Rozpustnost ve voděnerozpustný
Struktura
Krystalová strukturamonoklinická
Tvar molekulyčtyřstěnný
Bezpečnost
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
[1]
Varování[1]
R-větyR36/37/38
S-větyS26 S36
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tetrajodmethan neboli jodid uhličitý (CI4) je organická sloučenina patřící mezi halogenderiváty alifatických uhlovodíků.
Uhlík, vzhledem k tomu, že relativní atomová hmotnost jodu je mnohem vyšší než uhlíku, tvoří pouze 2 % jeho relativní molekulové hmotnosti.
Krystalizuje v monoklinické soustavě. Protože se skládá ze symetrických tetraedrických molekul, jeho dipólový moment je nulový.

Příprava

CI4 se připravuje halogenovou výměnou katalyzovanou chloridem hlinitým:

CCl4 + 4 EtI → CI4 + 4 EtCl.

Reakce

Tetrajodmethan reaguje s vodou za vzniku jodoformu a jodu:

2 CI4 → 2 CHI3 + I2.

Při tepelném rozkladu vzniká tetrajodethylen:

2 CI4 → C2I4 + 2 I2.

Použití

CI4 se používá jako jodační činidlo.[2]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Carbon tetraiodide na anglické Wikipedii.

  1. a b Carbon tetraiodide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. P. R. Schreiner, A. A. Fokin, “Carbon Tetraiodide” in Encyclopedia of Reagents for Organic Synthesis (Ed: L. Paquette) 2005; John Wiley & Sons, Ltd

Externí odkazy


Média použitá na této stránce