Tetrarcha

Tetrarcha byl starověký titul římského vládce čtvrtiny území říše.

Historie

Vládní systém tetrarchie zavedl v prvním období Herodes Veliký v Palestině a ve druhém římský císař Diocletianus od roku 293 n. l. Římští dobyvatelé nových, severoafrických nebo asijských zemí, rozčlenili dobyté území na čtyři části – tetrarchie – a vládli v nich podle zásady rozděl a panuj.^[zdroj?] V čele tetrarchie stáli čtyři tetrarchové, dva starší s titulem augustus a dva mladší s titulem caesar (císař). Po smrti nebo odstoupení augustů postoupili na jejich místo dosavadní caesaři. Systém měl zabránit úpadku Římské říše, ale pouze jej oddálil.^[zdroj?]

Sled tetrarchů

První období (1.– 2. století)

• Salomé, sestra Heroda I. Velikého
• Héródés Antipas
• Herodes Archelaos
• Filip I. Herodes
• Lysanias II.

Druhé a třetí období (3.– 4. století)

• Diocletianus, Maximianus, Galerius, Constantius I. Chlorus (284–301)
• Maximian Herkulius
• Galerius
• Constantius I. Chlorus
• Maximinus Daia
• Flavius Severus

Památky

Dobrým příkladem je sousoší čtyř tetrarchů, kteří ve 3. století ovládali větší část Malé Asie a Egypt. Bylo vytesané na objednávku císaře Diokleciána z porfyru a umístěné v chrámu Filadelfionu v Konstantinopoli. Augusty byli Dioklecián a Maximián, caesary Galerius a Konstantin, kteří později postoupili na místa augustů a caesary se stali Severus a Maximinus Daia. Po dobytí Konstantinopole křižáky roku 1204 sousoší přivezli jako válečnou kořist Benátčané a osadili je na nároží baziliky San Marco, kde se dochovalo dosud.

Literatura

• KUCHARSKÝ, Pavel. heslo Tetrarcha. In: kolektiv autorů. Slovník antické kultury. Praha: Svoboda, 1974. S. 604.