Textilní barviva

Textilní barviva jsou chemické sloučeniny k barvení a potiskování textilií.

Původní přírodní látky byly postupně nahrazeny syntetickými organickými výrobky, takže v 21. století jsou k použití v průmyslové výrobě známá jen umělá barviva.

Sortiment barviv obsahuje více než deset tisíc výrobků. Každé textilní barvivo má zvláštní obchodní název a je zařazeno do CI (Colour Index), podle kterého zkušený odborník rozpozná chemickou strukturu a barvířské vlastnosti výrobku.^[1]

Podle chemické struktury se barviva dají rozdělit na

• anthrachinonová
• azová
• dioxazotační
• indigosolová
• nitro- a nitrosová
• ftalocyaninová
• sirná
• trifenylmethanová

• Kyselá b. tvoří s aminovými skupinami proteinových vláken (s přídavkem kyselin) soli, které se přímo nanášejí na vlákna. Používají se proto převážně k barvení vlny a hedvábí, výjimečně také k potiskování textilií z regenerované celulózy.
• Kyselá mořidlová b. se vyvíjejí mořením na vlákně. Např. vlna se nejdříve moří kovovými solemi a pak teprve barví.

  Zjednodušený proces je zpracování tzv. kovokomplexními barvivy používaný pro textilie z polyamidových vláken.

• Kationická b. barví z neutrální nebo slabě kyselé lázně. Používají se především pro textilie z polyakrylonitrilu.
• Přímá neboli substantivní b. jsou většinou soli sulfokyselin azobarviv. Používají se pro celulózu, polyamid i pro vlákna živočišného původu.
• Reaktivní b. obsahují komponenty, které tvoří s reakčně dispozičními skupinami v textilních vláknech kovalentní vazby a tak se získává vysoká stálost vybarvení.
• Sirná b. byla původně ve vodě nerozpustná, později byla vyvinuta i rozpustná sirná barviva. U textilií z rostlinných vláken zaručují výrazné, stálé vybarvení.
• Kypová b. jsou v podstatě deriváty anthrachinonu a indiga. Na nerozpustnou látku se musí před barvením působit reaktivními prostředky, aby se s ní nechala napouštět textilní vlákna. Po barvení se zboží oxiduje, barva je pak znovu nerozpustná a má vysokou stálost.

  Zvláštní skupina kypových barev jsou ve vodě rozpustné tzv. indigosoly. Používají se na barvení celulózových, živočišných i polyesterových vláken.

• Disperzní b. jsou látky bez iontových skupin v molekule. Rozpouštějí se snadno na vláknech z acetátového hedvábí a ze syntetických polymerů.
• Barviva vyvíjená na vlákně jsou látky, jejichž syntéza se dokončuje až ve styku s textilním vláknem. Patří k nim
  • nerozpustná b. azová
  • oxidační b.
  • ftalogenová b.
• Pigmenty jsou nerozpustné látky z velmi jemného prášku. S textilními vlákny se spojují s pomocí umělých pryskyřic. Používají se k barvení syntetických a regenerovaných vláken. Více než polovina potiskovaných textilií se zpracovává speciálně upravenými pigmenty.
• Optické zjasňovací prostředky jsou fluorescenční barviva s vysokou absorpcí ultrafialového záření, které se v nich mění v bílé světlo, takže obarvená textilie působí jako bělená.
• Speciální barviva pro směsové textilie jsou chemikálie pro stejnoměrné („uni“) vybarvení textilií ze dvou nebo více vlákenných komponent různé provenience (PES/WO, PES/CO a mnoho jiných).^[2]

(Stav koncem 20. století z celosvětového hrubého odhadu 400 000 tun ročně)^{[3] [4]}

V roce 2017 se odhadoval roční objem celosvětového obchodu s textilními barvivy na 5 miliard USD.^[6]

• Clark: Handbook of Textile and Industrial Dyeing, Woodhead Publishing 2011, ISBN 9780081016510
• Pandit/Singha/Maity/Ahmed: Textile Dyes and Pigments: A Green Chemistry Approach, John Wiley & Sons 2022, ISBN 9781119904915