Théâtre Lepic

Théâtre Lepic
Stát	Francie Francie
Vznik	1954
Další informace
Souřadnice	48°53′15″ s. š., 2°20′14,03″ v. d.
Ulice	Avenue Junot
Oficiální web	Oficiální web
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Théâtre Lepic je divadlo sídlící na adrese 1 Avenue Junot v 18. obvodu v pařížské čtvrti Montmartre. Divadelní společnost byla založena v roce 1954 pod názvem Théâtre du Tertre. V roce 1983 se majitelem divadla stal režisér Claude Lelouch. Od roku 2018 divadlo vlastní jeho dcera Salomé Lelouch, která jej přejmenovala na Théâtre Lepic.

Historie

Původní název zněl Théâtre du Tertre. Bylo to nejvýše položené divadlo v Paříži, vchod byl v té době na druhé straně budovy, na Rue Lepic 81.

V roce 1983 se majitelem divadla stal režisér Claude Lelouch, když zde natáčel film Édith a Marcel, pro který sloužilo jako kulisa. Divadlo nechal kompletně přestavět a vyzdobit ve stylu 20. let 20. století. Chvíli se jmenovalo Studio 13, poté Ciné 13 Théâtre. Několik let fungovalo jako kino, kde režisér uváděl své filmy i v předpremiéře.

V roce 2000 byl sál změněn na divadlo.

V roce 2003 se vedení divadla ujala jeho dcera Salomé Lelouch. Bývalá herečka se věnuje režii, psaní a produkci vystoupení. Její hry jako La Dame de chez Maxim s Rachel Arditi, Raphaële Moussafir a Nicolasem Martinezem (2006) a Qu’est-ce qu’on attend ? se Sarah Biasini, Benjaminem Bellecourem a Rachel Arditi (2009) měly přes dvě stě repríz.

Od roku 2006 se v divadle koná experimentální festival krátkých divadelních forem „Mises en capsules", kde začátečníci nebo známí režiséři (Patrick Chesnais, Niels Arestrup aj.) představují půlhodinová díla, pět představení za večer, po několik večerů.

V roce 2009 Salomé Lelouch uskutečnila světový rekord v nejdelším koncertu. Mezi 17. a 18. květnem zde kanadský pianista Chilly Gonzales hrál 27 hodin 3 minuty a 44 sekundy

V roce 2013 v divadelní adaptaci románu Grégoire Delacourta La Liste de mes envies získal herec Mikaël Chirinian cenu Molière seul(e) en scène.

V roce 2018 koupila Salomé Lelouch divadlo od svého otce a přejmenovala jej na Théâtre Lepic. Po úpravách má sál kapacitu 150 míst, styl art deco interiéru zůstal.

Divadlo také nabízí programy pro mladé publikum, akustické koncerty, hudební představení, divadelní festivaly a festivaly krátkých filmů.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Théâtre Lepic na francouzské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Théâtre Lepic na Wikimedia Commons
• (francouzsky) Oficiální stránky divadla