Thalés z Milétu

Thalés z Milétu
Narození	625 př. n. l. Milét
Úmrtí	Desetiletí do 540 př. n. l. Milét
Příčina úmrtí	úžeh
Povolání	matematik, filozof, astronom, fyzik, inženýr, spisovatel, geometr a učitel
Témata	filozofie a matematika
Významná díla	Thaletova věta
Rodiče	Examyas a Сleobulina
multimediální obsah na Commons
původní texty na Wikizdrojích
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Thalés z Milétu, řecky Θαλης ὁ Μιλήσιος, (okolo 624 př. n. l. Milétos – okolo 548 př. n. l.) byl předsókratovský filosof, geometr a astronom, jeden ze „sedmi mudrců“. Aristotelés a mnozí další ho pokládali za zakladatele řecké filosofie, která tehdy ovšem zahrnovala také matematiku či jiné vědy. Snažil se totiž zkoumat svět a přírodu rozumově a vysvětlovat je, aniž by se přitom odvolával na mýty.

Z jeho díla se zachovaly pouze zlomky a různá vyprávění o něm, takže výklad jeho filosofie je velmi nejistý a není možné ani ověřit jeho matematické objevy. Od starověku se mu však připisuje řada objevů v geometrii (například Thaletova věta), v astronomii a v kosmologii.

O jeho životě je známo velmi málo a zprávy si často protiřečí. Narodil se v Milétu v Iónii na západním pobřeží Malé Asie, v jihozápadním cípu dnešního Turecka. Protože z Milétu, což bylo až do perského vpádu jedno z nejbohatších řeckých měst, pocházeli i další předsókratovští filosofové (Anaximandros, Anaximenés), řadí se mezi „Miléťany“. Někdy se hovoří i o „Milétské škole“, což je ale spíše metafora a o žádnou školu nešlo. Někteří se domnívají, že byl učitelem Pythagorovým nebo Anaximandrovým. Jeho snaha o racionální výklad skutečnosti i obrat ke geometrii měly na celou západní filosofii zásadní vliv a někteří ho pokládají za „otce vědy“.

Podle Diogena Laertského pocházeli jeho rodiče z Fénicie, z rodu bájného knížete Kadma. Podle téhož autora se Thalés vzdělával v Egyptě a zemřel ve věku 78 let za 58. olympiády (548–545 př. n. l.), podle Sosikrata se dožil věku 90 let. Podle Plútarcha se ho prý zeptal Solón, proč se neoženil; na to Thalés odpověděl: „Protože mám rád děti“, a o pár let později adoptoval svého synovce Kybistha. Podle některých nic nepsal, jiní uvádějí spisy O slunovratu a O rovnodennosti, případně O hvězdách pro mořeplavce, které se však nezachovaly. Dvakrát vyhrál cenu, nejspíš za deklamaci na Panhellénských hrách, a věnoval ji Apollónovi.

Platón vypráví, že Thalés chodil po dvoře a pozoroval hvězdy, až spadl do studny. Děvečka, která ho vytáhla, mu prý vyhubovala: „Jak chceš poznat všechno o vesmíru, když ani nevidíš, co máš pod nohama?“^[1] Dle Aristotela prý Thalés jednou odhadl, že bude velká úroda oliv, a najal si všechny lisy na olivy, a potom za jejich zapůjčení vybíral značně vysoké poplatky. Tak vydělal mnoho peněz a prokázal, že nebyl chudý z neschopnosti, ale protože o peníze nestál.^[2]

Podle Hérodota doprovázel Thalés krále Kroisa v tažení proti Peršanům a měl pomoci vojsku překročit řeku tím, že část vody odvedl korytem kolem ležení. Správně předpověděl zatmění Slunce, které nastalo 28. května roku 585 př. n. l. a přerušilo bitvu u řeky Halys.^[3] Podle Diogena Thalés také poradil Kroisovi, aby se nepouštěl do dalších bitev, takže perský král Kýros po svém vítězství Kroisa i Milét ušetřil.

Jeho jméno je spojováno s pěti důležitými geometrickými větami:

• každý průměr dělí kruh na dvě stejné části
• úhly při základně rovnoramenného trojúhelníku jsou shodné
• protilehlé úhly mezi dvěma protínajícími se přímkami jsou shodné
• dva trojúhelníky jsou shodné, pokud mají stejné dva úhly a jednu stranu
• trojúhelník vepsaný do oblouku nad průměrem kružnice je pravoúhlý (tzv. Thaletova věta)

Podle Thaléta je prostor to největší, protože obsahuje všechny věci. Své přesné místo v něm mají i body, přímky, roviny a tělesa. Pracoval s pravoúhlými trojúhelníky a s jejich podobností. Podle Diogena změřil výšku pyramidy tak, že počkal, až bude stín člověka stejně dlouhý jako on sám, a pak změřil délku stínu pyramidy.

Thaléta – podobně jako další iónské myslitele – trápila otázka počátku či základu světa. Plochá země podle něho plave na vodách oceánu a zemětřesení pak vznikají z vlnobití. Je to patrně první doklad toho, jak člověk vystupuje z mýtu, výkladu světa přijímaného bez výhrad a kritické reflexe. Samozřejmě je jeho myšlení mýtem ovlivněno, ale pokouší se celek světa vysvětlit z uvažování o skutečnosti. Slunce a hvězdy jsou podle Thaléta ohnivé, mají však v sobě cosi zemitého a podle některých pramenů dokonce soudil, že Měsíc svítí jen odraženým světlem.

Podle Diogena je pro Thaléta „všechno plné bohů“ (panta pléré théon einai) a byl prý také první, kdo učil, že duše je nesmrtelná.^[4] Z pozorování magnetu a jantaru prý usoudil, že i domněle netečná hmota je živá (i jantar se stává magnetický, když je třen, a může mít schopnost pohybovat jinými předměty). Podle Kratochvíla to však neznamená totéž, co moderní hylozoismus. Ostatně řecké slovo pro přírodu – fysis – je odvozeno od slovesa fyein, vznikat, růst, podobně jako latinské natura od nasci, rodit se.

Thalés byl prý první, kdo hlásal zásadu „poznej sám sebe“ (gnóthi seauton), při zkoumání geometrických vztahů a matematických souvislostí se často inspiroval v přírodě. Je mu přisuzována myšlenka o propojení čísel s děním ve světě, která je obvykle přisuzována Pythagorovi. Podle Aristotela řešil otázku vzniku a proměn v přírodě tak, že rozlišil podstatu či přirozenost, která se nemění, kdežto mění se podoba či vzhled, forma. Aristotelés ho tedy pokládal za předchůdce svého rozlišení „látky“ (hylé, dříví, hmota) a „formy“ (eidos), jejichž spojením teprve vznikají jsoucna. Podle Cicerona Thalés tvrdil, že voda je počátek všech věcí, kdežto bůh je duch, který všechno oživuje a utváří.^[5] Jak tvrdil Plútarchos, tuto myšlenku o vodě jako o prvopříčině a počátku všech věcí přejal Thalés od Egypťanů.^[6] Dle profesora Kirka je však uvedená Ciceronova reference ovlivněna stoickým překroucením Thalétových názorů, což platí i pro tvrzení, že Thalés hlásal nesmrtelnost duše.

Ve skutečnosti Thalés měl zřejmě za to, že voda, která je podstatná pro uchování vegetativního a animálního života, je základním konstituentem věcí. Zároveň zastával názor, že svět je jakýmsi způsobem živý, že podléhá samovolné změně, a že proto není třeba přírodní změny nějak zvlášť vykládat. Svět jako celek je prostoupen životní silou, kterou je pro její rozsah a vytrvalost přirozené nazývat božskou.^[7]

Thalés byl ve starověku standardně uváděn jako jeden ze sedmi mudrců archaického Řecka, mezi které ho v dialogu Prótagoras zařadil již Platón.^[8] Často byl považován za nejmoudřejšího z nich.^[9] Podle Démétria z Faléru byl pojmenován mudrcem v době, kdy byl v Athénách archontem Damasiás, tedy asi v roce 582 př. n. l.;^[10] jde však pravděpodobně jen o legendu.^{[11] [12]}

Thalétovi je připisována řada mravních naučení, životních rad a moudrých výroků:

• Poznej sebe sama.^[13]
• Záruka, to je zkáza.^[14]
• Jsou-li u tebe přátelé, pamatuj i na ty, kteří u tebe nejsou.^[14]
• Nepřikrášluj svůj vzhled, nýbrž buď krásný způsobem života.^[14]
• Neobohacuj se špatným způsobem.^[14]
• Nerozpakuj se lichotit rodičům.^[14]
• Nepřebírej od otce jeho špatnosti.^[14]
• Trapná je nečinnost, škodlivá nemírnost, obtížná nevzdělanost.^[15]
• Nebuď líný, ani když jsi bohatý.^[14]
• Uč se a vyučuj to lepší.^[14]
• Vzbuzuj spíše závist než soucit.^[15]
• Zachovávej míru.^[15]
• Nevěř všemu a všem.^[14]
• Vládneš-li, udržuj se v řádu.^[14]
• Smrt v ničem nerozlišíš od života.^[16]
• Na otázku, co je nesnadné, odpověděl: „Poznat sebe sama."^[17]
• Kdo je blažený? Ten, kdo je tělesně zdráv, duševně bystrý a má dobrou povahu.^[16]
• Jaké služby prokážeš svým rodičům, takové očekávej i od svých dětí.^[17]
• Jak žít nejlépe a nejspravedlivěji? Kdybychom sami nedělali to, co vytýkáme ostatním.^[16]

• BORECKÝ, Bořivoj a kol. Slovník spisovatelů. Řecko: antická, byzantská a novořecká literatura. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1975. 668 s. cnb002111317. S. 580–851.
• Diogenés Laertios. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. S. 38–47.
• KIRK, G. S., RAVEN, J. E. a SCHOFIELD, Malcolm. Předsókratovští filosofové: kritické dějiny s vybranými texty. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 2004. 663 s. ISBN 80-7298-110-2. [Kapitola „Thalés z Milétu" je na str. 100–129; autor Geoffrey Stephen Kirk.]
• KRATOCHVÍL, Zdeněk. Mezi mořem a nebem: odkaz iónské archaické vnímavosti. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2010. 370 s. ISBN 978-80-87378-65-6. S. 175-214.
• Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 25. díl. V Praze: J. Otto, 1906. 995 s. cnb000277218. [Heslo „Thalés" na str. 316–317.] Dostupné online
• MAKOVELSKIJ, Alexandr; MAMEDOV, Šejdabek, 1976. Vznik filosofického myšlení ve staré Babylónii a v Egyptě. In: JOVČUK, M. T.; OJZERMAN, T. I.; ŠČIPANOV, I. J. Dějiny filosofie. 2., přepracované vyd. Praha: Svoboda. S. 38–41.
• SVOBODA, Karel, ed. Zlomky předsokratovských myslitelů. V Praze: Česká akademie věd a umění, 1944. 175 s. cnb000764151. S. 5–8.
• VÍTEK, Tomáš. Sedm mudrců a jejich výroky. Vyd. 1. Praha: Herrmann & synové, 2010. 411 s. ISBN 978-80-87054-21-5.

• Diogenés Laertios

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Thalés z Milétu na Wikimedia Commons
• Osoba Thalés z Milétu ve Wikicitátech
• Autor Thalés z Milétu ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Thalés z Milétu
• (česky) Thalés z Mílétu na stránkách Zdeňka Kratochvíla
• (anglicky) Thales of Miletus na The Internet Encyclopedia of Philosophy
• (anglicky) Thales of Miletus na MacTutor History of Mathematics archive Archivováno 10. 2. 2005 na Wayback Machine.
• (anglicky) Thales na Philosophy
• (anglicky) Thales' Theorem - Math Open Reference S animací
• (anglicky) Thales biography by Charlene Douglass, bibliografie
• Dílo Lives_of_the_Eminent_Philosophers/Book_I#Thales ve Wikizdrojích (anglicky)