Tharsis

1. Olympus Mons 2. Tharsis Tholus 3. Ascraeus Mons 4. Pavonis Mons 5. Arsia Mons 6. Valles Marineris

Tharsis je obrovská atypická vulkanická oblast poblíž rovníku Marsu západně od systému údolí Valles Marineris, která se táhne přes 4000 km a oproti okolním pláním se zvedá až do výšky 10 km.[1] Rozkládá se na ploše přibližně 30 miliónů kilometrů čtverečních, čímž je velice výraznou dominantou celé západní polokoule planety.[2]Její hmotnost se odhaduje na 1021 kg.[3] Celá oblast tak působí jako obrovská vypuklina. V oblasti se v rozsahu 1 500 km nacházejí od sebe čtyři obrovské štítové sopky včetně největší sopky sluneční soustavy Olympus Mons, třemi dalšími jsou Ascraeus Mons, Pavonis Mons a Arsia Mons. Tyto sopky jsou desetkrát až stokrát větší než pozemské ekvivalenty.[1] Na severním okraji oblasti se pak nachází prastará sopka Alba Patera, která je rozměrnější, co se šířky týče, než Olympus Mons.

Dle geologických pozorování se předpokládá, že se jedná o nejmladší oblast na Marsu, ve které v nedávné době (z pohledu geologického času) docházelo k sopečným erupcím. Celá vystupující oblast vytváří zvláštní stavbu planety Mars tzv. dichotomii, kdy obě dvě polokoule jsou od sebe značně rozdílné.

Hmotnost Tharsis je tak obrovská, že pravděpodobně způsobila posun kůry a pláště Marsu přibližně o 20°. Tharsis se tak původně nacházela na severní polokouli, nikoliv v oblasti rovníku, kde jí můžeme pozorovat dnes.[3] V oblasti Tharsis se často vyskytují mraky, které jsou pozorovatelné i pozemskými dalekohledy.[4]

Pozice

Tharsis je tmavě červená oblast v levé části ilustrace

Oblast Tharsis se vyskytuje přibližně mezi 50° jižní šířky až 50° severní šířky a 60° až 150° západní délky, ale jedná se jen o přibližné vymezení. Oblast je natolik rozsáhlá a nesourodá, že přesné určení její hranice je složité. Na jihovýchodním okraji oblasti se nachází velký impaktní kráter Argyre Planitia. Na východním okraji je oblast Thaumasia Planitia, ohraničená na severu obřím údolím Valles Marineris, dále severněji se nachází Lunae Planum a Xanthe Terra klesající do nížiny Chryse Planitia. V severovýchodní části je oblast starší popraskané kůry s výraznými projevy vulkanismu Tempe Terra, které je částečně ovlivněno atypickou sopkou Alba Patera ležící vůči Tharsis na severním okraji. Severozápadní okraj tvoří Arkadia Planitia a západní Amazonis Planitia. Jihozápadní ohraničení přibližně tvoří Terra Sirenum.[2]

Teorie vzniku

Existují hlavní teorie vzniku oblasti. První předpokládá, že za vznikem stojí procesy spojené s pláštěm Marsu. Druhá méně obvyklá a v současnosti již téměř nepřijímaná spojuje vznik s impaktní událostí v oblasti Hellas Planitia.

Levá polokoule ukazuje celou oblast Tharsis

Plášťové modely předpokládají, že se od hranice jádra-pláště začal směrem vzhůru zvedat obrovská masa teplejšího materiálu. Jelikož teplejší magma má menší hustotu než chladnější, začalo teplejší magma stoupat k povrchu. Teplejší magma začalo zatlačovat chladnější magma do spodních oblastí, což mohlo nastartovat cirkulaci v podobě plášťové konvekce.

Při postupu vzhůru narazilo teplejší magma na planetární kůru, kterou začalo vyklenovat. Sestupující chladnější magma na druhou stranu po stranách vytvářelo místa, kde materiál chyběl a kůra zde začala klesat. Tyto pochody způsobily obrovské pnutí kůry, které se mělo projevit jejím popraskáním, vytvořením obrovských zlomových oblastí a mělo přispět i ke vzniku Valles Marineris.[1] Odhaduje se, že celkové množství magmatu se pohybovalo okolo 3×108 km3.[2]

Předpokládá se, že oblast začala vznikat v raném období Noachianu a její vývoj probíhal i nadále po celý Noachian. Dlouhodobá erupce ve stejné oblasti je nápadně podobná s vulkanismem v oblasti Havajských ostrovů, které jsou v této oblasti způsobovány podpovrchovou horkou skvrnou.[5] Během magmatického vzniku oblasti se nejspíše do atmosféry Marsu uvolnilo extrémně obrovské množství sopečných plynů (převážně CO2 a H2O) odpovídající nárůstu atmosférického tlaku na celé planetě až o 1,5 baru a nebo vytvoření vodní vrstvy na povrchu planety o mocnosti 120 metrů. Množství, které teoreticky mohlo být dostatečné, aby ohřálo atmosféru natolik, že se na povrchu mohla vyskytovat kapalná voda.[2]

Pohled na východní část oblasti Tharsis. Zleva Arsia Mons, Pavonis Mons a Ascraeus Mons.

Popis oblasti

Dle měření je centrální část Tharsis nejspíše 8 kilometrů nad střední hodnotou povrchu.[1] Celá tato vyvýšená oblast se obecně nazývá jako Tharsis Planitia. V oblasti se nachází 12 velkých sopek, které se všechny dohromady nazývají Tharsis Montes. Oblast je známá již od dob pozorování dalekohledy, jelikož se projevovala nápadným albedem povrchu. Sonda Mariner 9 v roce 1971 zjistila, že v oblasti se udály silné projevy vulkanické aktivity.[6]

Od jihozápadu k severovýchodu se oblastí táhne pás tří obřích štítových sopek. Jsou pojmenované jako Ascraeus Mons (nejdále od rovníku), Pavonis Mons (uprostřed) a Arsia Mons (spodní). Všechny tři sopky jsou menší než severozápadním směrem se nacházející Olympus Mons. Průměr jejich základny se pohybuje od 350 do 450 km a všechny se zvedají přes 15 km do výšky. Jelikož všechny tři sopky vyrůstají z vyvýšené oblasti Tharsis, mají v absolutních hodnotách téměř totožnou výšku s Olympus Mons.[1]

Oblast Tharsis tvoří střed rozsáhlé zlomové oblasti, která pokrývá až jednu třetinu celé planety. Předpokládá se, že tento rozsáhlý zlomový systém mohl vzniknout jako reakce kůry na extenzivní síly vzniklých při vzniku této obrovské vyvýšeniny. Na základě měření počtu kráterů na povrchu Tharsis se předpokládá, že oblast je místy stará až miliardu let. Některé lávové výlevy jsou ale pouze 3 milióny let staré, jiné mohou být ještě mladší.[7]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e J. HAMILTON, Calvin. Martian Volcanoes [online]. Solarviews.com [cit. 2009-03-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d Ancient Geodynamics and Global-Scale Hydrology on Mars [online]. [cit. 2009-03-19]. (anglicky) 
  3. ↑ a b PAPADOPOULOS, Leonidas. New Study Suggests Mars' Ancient Surface Shifted and Tilted Due to True Polar Wander [online]. [cit. 2016-03-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ http://www.astro.cz/apod/ap990618.html
  5. ↑ ZHONG, S. Differential Rotation of Lithosphere for One-plate Planets and its Implications for the Tharsis Rise on Mars [online]. American Geophysical Union [cit. 2009-03-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Tharsis a Olympus Mons [online]. [cit. 2009-03-18]. Dostupné online. 
  7. ↑ Britannica - Tharsis [online]. Britannica [cit. 2009-03-19]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Mars Hubble.jpg
NASA's Hubble Space Telescope took the picture of Mars on June 26, 2001, when Mars was approximately 68 million kilometers (43 million miles) from Earth — the closest Mars has ever been to Earth since 1988. Hubble can see details as small as 16 kilometers (10 miles) across. The colors have been carefully balanced to give a realistic view of Mars' hues as they might appear through a telescope. Especially striking is the large amount of seasonal dust storm activity seen in this image. One large storm system is churning high above the northern polar cap (top of image), and a smaller dust storm cloud can be seen nearby. Another large dust storm is spilling out of the giant Hellas impact basin in the Southern Hemisphere (lower right).
Mars Map.JPG
PIA02031: Maps of Mars Global Topography - Maps of Mars' global topography. The projections are Mercator to 70° latitude and stereographic at the poles with the south pole at left and north pole at right. Note the elevation difference between the northern and southern hemispheres. The Tharsis volcano-tectonic province is centered near the equator in the longitude range 220° E to 300° E and contains the vast east-west trending Valles Marineris canyon system and several major volcanic shields including Olympus Mons (18° N, 225° E), Alba Patera (42° N, 252° E), Ascraeus Mons (12° N, 248° E), Pavonis Mons (0°, 247° E), and Arsia Mons (9° S, 239° E). Regions and structures discussed in the text include Solis Planum (25° S, 270° E), Lunae Planum (10° N, 290° E), and Claritas Fossae (30° S, 255° E). Major impact basins include Hellas (45° S, 70° E), Argyre (50° S, 320° E), Isidis (12° N, 88° E), and Utopia (45° N, 110° E). This analysis uses an areocentric coordinate convention with east longitude positive.

Color coding on this map of the planet Mars indicates relative elevations based on data from the Mars Orbiter Laser Altimeter on NASA's Mars Global Surveyor. Red is higher elevation (up to +8 km and higher); yellow is 0 km; blue is lower elevation (down to -8 km). In longitude, the map extends from 70 degrees (north) to minus 70 degrees (south). The east-west axis is labeled at the bottom in degrees of east longitude, with the zero meridian at the center.

Data was produced by the Mars Global Surveyor's MOLA instrument

  • Producer ID: P50409 MRPS95009
PIA02820.jpg
These maps are global false-color topographic views of Mars at different orientations from the Mars Orbiter Laser Altimeter (MOLA). The maps are orthographic projections that contain over 200,000,000 points and about 5,000,000 altimetric crossovers. The spatial resolution is about 15 kilometers at the equator and less at higher latitudes. The vertical accuracy is less than 5 meters. The right hand image view features the Hellas impact basin (in purple, with red annulus of high standing material). The left hand features the Tharsis topographic rise (in red and white). Note also the subtle textures associated with resurfacing of the northern hemisphere lowlands in the vicinity of the Utopia impact basin. This data was compiled by the Mars Orbiter Laser Altimeter (MOLA) Team, led by David Smith at the Goddard Space Flight Center in Greenbelt, MD.