The Boxing Mirror

The Boxing Mirror je osmé sólové studiové album amerického hudebníka Alejandra Escoveda. Vydáno bylo v květnu roku 2006 společností Back Porch Records a jeho producentem se stal velšský hudebník John Cale, Escovedův dlouholetý hrdina a později kamarád. Kromě nich na albu hraje dalších jedenáct hudebníků. Deska obsahuje celkem jedenáct písní různých žánrů. Stejně jako na starších albech, i písně z desky The Boxing Mirror jsou autobiografické, v tomto případě se zabývají tématem smrti a uzdravení. Escovedo v letech předcházejících vydání alba téměř zemřel kvůli dlouhodobě neléčené hepatitidě C a v jiných písních vzpomíná na svého zesnulého otce. Kritika album hodnotila převážně pozitivně, několik recenzentů jej v rámci Escovedovy tvorby označilo za mistrovské dílo.

Svou sedmou řadovou desku By the Hand of the Father vydal Escovedo v květnu 2002. V příštím roce při jednom koncertu v arizonském městě Tempe zkolaboval v důsledku dlouholetého žití s neléčenou hepatitidou C.^[7] S nemocí žil již od sedmdesátých let, kdy se jí nakazil kvůli nitrožilnímu užívání drog. Diagnostikována mu byla až v roce 1996. Až do kolapsu při vystoupení však léčení nevěnoval příliš pozornosti. Po něm mimo jiné přestal pít alkoholické nápoje.^[8] Následně se začal léčit interferonem, zanedlouho však jeho imunitní systém vybuchl, on se začal ubírat holistickým směrem a stav jeho mysli a těla se začal zlepšovat.^[9] Jelikož nebyl pojištěn, nemohl si dovolit platit za lékařskou péči spojenou s léčbou hepatitidy.^[10] Řada jeho přátel a obdivovatelů z hudebního průmyslu tedy zorganizovala několik benefičních koncertů a nakonec také tributní album Por Vida: A Tribute to the Songs of Alejandro Escovedo, na které svými interpretacemi Escovedových písní přispěli například Ian Hunter, Jennifer Warnes, skupina Calexico a také velšský hudebník John Cale (ten konkrétně přispěl písní „She Doesn't Live Here Anymore“).^[11][12]

Když se Escovedo koncem roku 2005 vyléčil, rozhodl se nahrát nové album pod produkčním dohledem John Calea.^{[p 1]} S tím se znal již od roku 1978 a ke spolupráci se jej snažil zlákat již řadu let. Myšlenka, že by album produkoval právě on, se mu dlouhá léta zdála být nedosažitelným snem.^[13] S nahráváním začali v prosinci 2005 ve studiu The Lair v Los Angeles. První dva týdny probíhaly tak, že si spolu dva hudebníci sedli – Escovedo za mikrofonem s kytarou a Cale s klávesami – a položili základy pro chystanou desku.^[7] Následně přizvali dalších jedenáct hudebníků, mezi nimiž byli baskytarista Mark Andes ze skupin Spirit a Heart, kytarista Jon Dee Graham, jenž s Escovedem hrál v osmdesátých letech v kapele True Believers, violoncellista Matt Fish, houslistka Susan Voelz a další. Cale kromě produkce hraje také na klávesy a kytaru.^[14] Ze všech hudebníků Escovedo vyzdvihoval Grahama a osobitý zvuk jeho hraní na kytaru.^[7]

Smyčcové nástroje mají netradiční aranžmá, která Cale navrhl tak, aby šla proti klasickému vzdělání hráčů.^[9] Cale dále Escoveda donutil, aby nezněl jako nemocný člověk, ale byla z jeho hlasu cítit sebejistota. Escovedo uvedl, že jej to přimělo zkusit věci, které nikdy dříve nezkusil.^[9] Kromě toho řekl, že dopředu věděl, že spolupráce s Calem udělá z klasických rockových písní hlučnější písně a u balad najde „idiosynkratické“ způsoby, jak je udělat zajímavějšími.^[15]

Výkonnou producentkou alba byla Caleova manažerka Nita Scott a vyšlo 2. května 2006 prostřednictvím vydavatelství Back Porch Records.^[1][16]

Album otevírá píseň „Arizona“, v níž Escovedo zpívá o svém zhroucení právě v Arizoně – „Dej si na mě další drink / Jsem prázdný již od Arizony.“^{[p 2]} Escovedo uvedl, že zpívání těchto slov mu pomáhá v tom, aby zůstal bez alkoholu.^[17] Výrazným prvkem písně je violoncello.^[15] Jde o první píseň, kterou Escovedo napsal po svém kolapsu.^[18] Píseň má ještě druhý význam – v Arizoně Escovedo poprvé potkal svou manželku.^[19] Následuje píseň „Dear Head on the Wall“, které dominuje houslový riff v podání Susan Voelz.^[9] Text písně vychází z básně Escovedovy manželky Kim Christoff a byl inspirován její návštěvou restaurace, kde viděla obraz jelena s „opuštěnýma“ očima.^[18] Album obsahuje celkem tři písně s texty od jeho manželky. Proces transformování do písní začíná ve chvíli, kdy Escovedo prochází její zápisky a poté texty upravuje do formy, kterou je možno zpívat.^[7] Z textu od Kim Christoff vychází také třetí píseň, „Notes on Air“ – ta je jedinou písní z desky, na které se Escovedo nepodílel autorsky.^[1] Text byl inspirován formací mraků připomínající laň.^[18] Píseň „Looking for Love“ je postavená na klávesovém a bicím motivu.^[6] Její historie sahá do roku 2001, kdy Escovedo pracoval na své páté desce A Man Under the Influence a tuto píseň napsal (byť v té době nenahrál) ve spolupráci se zpěvákem Chrisem Stameyem.^[1]

Tříminutová píseň „The Ladder“ obsahuje kontrabasový part v podání Wadea Shorta. Cale uvedl, že Short dokáže na svůj nástroj cokoliv, ale nikdy nehraje se smyčcem. Právě z toho důvodu jej Cale donutil svůj part zahrát se smyčcem.^[9] „Break This Time“ je přímočará rocková píseň.^[1] Sedmou píseň „Evita's Lullaby“ napsal Escovedo pro svou matku v době, kdy zemřel její manžel, za kterého byla vdaná šedesát let.^[9] Punková píseň „Sacramento and Polk“, která zobrazuje pokusy o sebevraždu,^[3] je poctou době, kdy Escovedo působil v sanfranciské kapele The Nuns.^{[9][p 3]} Následuje klidnější píseň „Died a Little Today“, v níž zpěvák reflektuje období, kdy téměř zemřel kvůli vedlejším účinkům léčby.^[20] Coververzi této písně vydal roku 2018 hudebník James Williamson na svém albu Behind the Shade. Skladba „Take Your Place“, postavená na akordech a melodii od Marka Andese,^[18] se na albu vyskytuje ve dvou odlišných verzích; první je postavená na elektronických klávesách typických pro osmdesátá léta, druhá je mnohem lehčí.^[6] Značný vliv na zvuk první verze má Cale, který ji na Escovedovu žádost „zdekonstruoval“.^[18] Píseň „The Boxing Mirror“ vznikla z textu, který napsala Escovedova manželka na počest jeho zesnulého otce.^[9][20] Její název, a tedy zároveň název celého alba, je narážkou na Escovedovy vnitřní boje.^[21]

Escovedo prohlásil, že přes veškerá negativní témata, kterými se písně na desce zabývají, jsou na ní také prvky lásky, radosti a optimismu.^[22]

Kritik Greg Kot album ve svém článku pro Chicago Tribune označil za vůbec nejlepší počin v Escovedově kariéře a dodal, že deska obsahuje veškeré styly, které Escoveda ovlivnily – punkovou rychlost, latinskoamerické balady, smyčcový komorní pop i kytarový rock.^[9] Desku chválil také Nate Guidry ve svém článku pro Pittsburgh Post-Gazette, kde ji označil za patrně nejsilnější desku, jakou dosud nahrál.^[22] Za jedno z nejlepších alb Escovedovy kariéry (byť s několika „přešlapy“ v podobě písní „Looking for Love“ a „Take Your Place“) desku považuje také recenzent Andrew Gilstrap píšící pro PopMatters, jenž dále například poznamenal, že John Cale byl správnou volbou pro desku s tolika protichůdnými prvky.^[6]

Podle Thoma Jureka z Allmusic je deska „brilantní“ a „Escovedovo mistrovské dílo“.^[1] Michael Fremer ve své recenzi pro Analog Planet vychvaloval mimo jiné upřímně vyjádřené emoce a desku nazval jako „produkt zkušenosti, nepřízni osudu a zejména inspirace.“^[18] Recenzent Curtis Ross v recenzi pro The Tampa Tribune o albu prohlásil, že jeho „produkce je svěží a aktuální, melodie jsou v popředí a tempo je neúprosně efektivní.“^[23] Eric R. Danton z Associated Press desku označil za „přesvědčivé mistrovské dílo.“^[14] Podobně učinil i Jim Musser z Iowa City Press-Citizen, který rovněž uvedl, že je „smělá, zkoumající a dokonalá.“^[24]

Existují však i negativnější recenze. Tom Coombe píšící pro The Morning Call se podivoval nad všemi recenzemi, které desku označují za mistrovské dílo, a uvedl, že „zní ospale.“^[25] Noviny Northwest Herald většinu alba hodnotily kladně, ale hlavně písně „Looking for Love“ a „Take Your Place“ označily za nepříliš vydařené (primárně z důvodu použití „osmdesátkových“ bicích a kláves a „suchého“ zpěvu).^[5] Například Jenni Cole z musicOMH napsala, že ji album zklamalo; v porovnání s deskou Bourbonitis Blues, která byla kolekcí starších nevydaných nahrávek, se jí album The Boxing Mirror zdálo příliš „na půli cesty“^{[p 4]} a „předem promyšlené“ na někoho s tak bohatou minulostí.^[26]

Album se umístilo na 38. příčce hitparády Top Heatseekers časopisu Billboard.^[27]

Hudebníci

• Alejandro Escovedo – zpěv, akustická kytara, elektrická kytara
• Mark Andes – baskytara, doprovodné vokály
• John Cale – kytara, klávesy
• Larry Goetz – baskytara, kytara
• Jon Dee Graham – kytara
• Otoño Lujan – akordeon
• Hector Muñoz – bicí
• David Pulkingham – akustická kytara, elektrická kytara, doprovodné vokály
• Bruce Salmon – klávesy, doprovodné vokály
• Wade Short – kontrabas
• Brian Standefer – violoncello
• Matt Fish – violoncello
• Susan Voelz – housle, doprovodné vokály

Technická podpora

• John Cale – produkce
• Larry Goetz – nahrávání, mixing
• Rouble Kapoor – zvukový inženýr (mix)
• Scott Gutierrez – zvukový inženýr (mix)
• Alan Yoshida – mastering
• Wesley Kimler – malby na obalu
• Michael Cano – malby na obalu
• Sandro Miller – fotografie v bookletu
• Nita Scott – výkonný producent