The Midnighters

The Midnighters
Základní informace
Jinak zvaný/áThe Royals (1952-1953)
PůvodDetroit, Michigan, USAUSA USA
Žánryrock & roll
R&B
doo-wop
Aktivní roky19521965; 1985 - 2002
VydavateléFederal, King, People
Dřívější členové
Johnny Otis
Jackie "Sonny" Wilson
Little Willie John
Levi Stubbs
Alonzo Tucker
Freddy Pride
Hank Ballard
Henry Booth
Charles Sutton
Lawson Smith
Ardra “Sonny” Woods
Norman Thrasher
Arthur Porter
Cal Green
Billy (J.C.) Davis
Walter Miller
Frank Stanford
Wesley Hargrove
Některá data mohou pocházet z datové položky.

The Midnighters byla americká R&B hudební skupina, která vznikla v Detroitu v Michiganu v roce 1952 jako kapela The Royals.[1][2][3] Původní jméno si kapela změnila, aby se nepletlo s již existující kapelou The "5" Royales. Je to jedna z nejdůležitějších a nejvlivnějších kapel padesátých a počátku šedesátých let, která pomocí několika svých hitů vymezila R&B styl z období 60. let. Kapela se zasloužila o vytvoření tance Twist a vytvořila propojení mezi jazzovou první polovinou 20. století a jeho rockovou druhou polovinou.[4] Kromě R&B totiž do své tvorby zahrnula také prvky rock & rollu a doo-wopu. Mezi lety 1953 až 1962 vydala skupina téměř 24 hitů, které se umístily na amerických R&B žebříčcích, mezi něž patří „Finger Popping Time“, který byl nominován na Cenu Grammy v roce 1961[5]. Dalšími hity jsou „Let's Go,Let's Go,Let's Go“, „Work With Me Annie“, „It's Love Baby (24 Hours A Day)“, „Annie Had A Baby“, „The Hoochi Coochi Coo“, „Teardrops On Your Letter“, „Get It“, „The Float“ a „Nothing But Good“. Při vzniku ve skupině vystupovalo několik slavných muzikantů, mezi nimi Jackie "Sonny" Wilson, Little Willie John a Levi Stubbs, který je známý především jako člen skupiny Four Tops. Později, když přišel do kapely Hank Ballard se sestava ustálila na těchto šest: Alonzo Tucker, Freddy Pride, Hank Ballard, Henry Booth, Charles Sutton a Sonny Woods. Ballard v roce 1965 kapelu opustil a vydal se na sólovou kariéru a kapela zanikla někdy v roce 1965.[1] V roce 1990 byl Hank Ballard přidán jako sólista přidán do Rock and Roll Hall of Fame, zbytek kapely tam byl zařazen v roce 2012.[2][3] V roce 1992 získali od nadace Rhythm and Blues Foundation Pioneer Award.[4]

Diskografie

Úspěšné singly

RokSinglUmístění v žebříčku
US Pop[6]US
R&B
[7]
1953„Get It“
The Royals
-6
1954Work with Me, Annie
The Midnighters
-1
„Sexy Ways“
The Midnighters
-2
„Annie Had A Baby“
The Midnighters
-1
„Annie's Aunt Fannie“
The Midnighters
-10
1955„Henry's Got Flat Feet (Can't Dance No More)“
The Midnighters
-14
„It's Love Baby (24 Hours A Day)“
The Midnighters
-10
1959„Teardrops On Your Letter“/
The Twist
87
-
4
16
Kansas City7216
1960„The Coffee Grind“-21
„Finger Poppin' Time“72
„The Twist“ (nové vydání)286
Let's Go, Let's Go, Let's Go61
1961„The Hoochi Coochi Coo“233
„Let's Go Again (Where We Went Last Night)“3917
„The Continental Walk“3312
„The Switch-A-Roo“ /
„The Float“
26
92
3
10
„Nothing But Good“ /
„Keep On Dancing“
49
66
9
-
1962„Do You Know How To Twist“87-
1968„How You Gonna Get Respect (When You Haven't Cut Your Process Yet)“
Hank Ballard s The Dapps
-15
1969„From The Love Side“
Hank Ballard s Midnight Lighters
-43

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku The Midnighters na anglické Wikipedii.

  1. a b WYNN, Ron. The Midnighters Biography, Allmusic.com, Rev. 2012-03-03
  2. a b Hank Ballard & The Midnighters Archivováno 24. 4. 2013 na Wayback Machine., Vocalgroup.com, Rev. 2012-03-03
  3. a b The Midnighters Biography Archivováno 17. 7. 2012 na Wayback Machine., Rockhall.com, Rev. 2012-03-03
  4. a b FONTENOT, Robert. Profile: Hank Ballard and the Midnighters Archivováno 3. 3. 2012 na Wayback Machine., About.com, Rev. 2012-03-03
  5. 1961 Grammy Awards - The Nominees Archivováno 19. 12. 2011 na Wayback Machine., Metrolyrics.com, Rev. 2012-03-03
  6. WHITBURN, Joel. Top Pop Singles 1955-2002. 1. vyd. Menomonee Falls, Wisconsin: Record Research Inc., 2003. Dostupné online. ISBN 0-89820-155-1. S. 36. 
  7. WHITBURN, Joel. Top R&B/Hip-Hop Singles: 1942-1995. [s.l.]: Record Research, 1996. S. 20. 

Média použitá na této stránce