Theobald Czernin

Theobald Czernin
Narození	7. července 1936 Praha, Československo Československo
Úmrtí	12. července 2015 (ve věku 79 let) Praha, Česko Česko
Místo pohřbení	rodinná hrobka v Dymokurech
Povolání	podnikatel
Choť	(1961) Polyxena Lobkowiczová (* 1941)
Děti	1. Tomáš (* 1962) 2. Tereza, provdaná Koch (* 1964) 3. Děpold (* 1969) 4. Jan (* 1972) 5. Gabriela, provdaná Kliegl (* 1975)
Rodiče	Rudolf Děpold Czernin (1904–1984) a Bedřiška, roz. z Wenckheimu (1911–1991)
Příbuzní	bratr: Diviš Czernin (* 1942) sestra: Rosina, provdaná Machková, později Höschová (* 1939) dědeček: Děpold Josef Czernin (1871–1931) babička: Marie Anna Kinská z Vchynic a Tetova (1885–1952) pradědeček: Děpold Czernin (1836–1893) prababička: Anna Westphalen zu Fürstenberg (1850–1924) strýc: Humprecht Czernin (1909–1944) prastrýc: Otakar Czernin (1872–1932) neteř: Anniebel Czernin (* 1990) neteř: Maria Czernin (* 1991) synovec: Karel Czernin (* 1992) vnuk: Wolfgang Czernin (* 1995) vnuk: Maximilian Czernin (* 1997) vnuk: Vojtěch Czernin (* 1993) vnuk: Prokop Czernin (* 1998) vnuk: Cyril Czernin (* 2002)
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Theobald Czernin, celým jménem Theobald Josef Maria Rudolf Friedrich hrabě Czernin z Chudenic, známý také jako Děpold, (7. července 1936 Praha^[1][2][3] – 12. července 2015 Praha) byl příslušník vinořské větve šlechtického rodu Czerninů a majitel zámku v Dymokurech.

Život

Děpold byl synem Rudolfa Theobalda hraběte Czernina (1904–1984), majitele statku Dymokury, který se v době druhé světové války postavil proti nacistům, a jeho manželky Frideriky von Wenckheim (1911–1991).^{[pozn. 1]} Měl bratra Diviše (* 1942) a sestru Rosinu (* 1939). Jeho prastrýcem byl rakousko-uherský ministr zahraničí Otakar Czernin (1872–1932). Na rodinný majetek byla za války uvalena nucená správa, po válce nebyl nikdy navrácen a v období po roce 1948 došlo pouze k administrativnímu potvrzení znárodnění.

Otec byl za války za poslech zahraničního rozhlasu zatčen a uvězněn v Gollnowě u Štětína.^[4] Zbytek rodiny žil na zámku v Hlušicích u manželky otcova bratra. Po válce bydleli v polovině vily v Dymokurech, druhou půlku obýval nový správce velkostatku. V roce 1952 začala vila sloužit jako zdravotní středisko a Theobaldovi rodiče se museli přestěhovat do staré cihelny, kam nebyla zavedena ani elektřina.^[5] Nakonec se rodiče v roce 1964 vystěhovali do Rakouska.^[5]

V době komunistického režimu jako jeden z mála příslušníků české šlechty neemigroval. Navštěvoval chlapecké jezuitské gymnázium v Bohosudově,^[6] avšak nesměl ho dokončit.^{[7][pozn. 2]} Nejprve pracoval jako kreslič v Praze a Poděbradech, následně jako dělník při renovaci objektů a archeologických vykopávkách.^[9] V roce 1964 se s rodinou přestěhoval do podnikového panelákového bytu v Chodově u Karlových Varů. Vydělával si jako řidič nákladního vozu, autojeřábu a bagru na stavbách.^[9] Později pracoval jako řidič sanitky.^[9][10] V letech 1971–1993 bydleli Czerninovi v Rudné u Nejdku v Krušných horách. Tamější chalupu s loukou koupili na podzim 1969 od staršího německého páru, který se přestěhoval do Západního Německa.^[11]

Po revoluci v roce 1989 zrestituoval rodinný majetek a začal na něm podnikat. V rámci restituce, která trvala asi šest let, získal zpět rodinný majetek, lesy, zemědělskou půdu, rybníky a sodovkárnu, kterou se však nepodařilo udržet v provozu. Se synem Tomášem se pustil do rekonstrukce zámku.

Děpold byl do konce svého života aktivním katolíkem. Zemřel 12. července 2015 ve věku 79 let.^[12] Poslední rozloučení se konalo v úterý 28. července 2015 v kostele Zvěstování Panny Marie v Dymokurech. Pohřbu se mimo jiné zúčastnil arcibiskup pražský, primas český a kardinál Dominik Duka (* 1943), Karel Schwarzenberg (1937–2023) a Ivan Havel (1938–2021). Jeho tělo bylo uloženo v rodinné hrobce v Dymokurech.

Rodina

Theobald Czernin se 22. dubna 1961 ve Vejprnicích oženil s Polyxenou Lobkowiczovou (* 28. dubna 1941 Praha)^[1] z křimické linie rodu Lobkowiczů, dcerou Jaroslava Lobkowicze (18. červen 1910 Zámeček u Plzně – 7. květen 1985 Křimice), 13. knížete z Lobkovic, vévody roudnického, a jeho manželky (sňatek července 1940 Praha) hraběnky Gabrielly Korff-Schmising-Kerssenbrock (* 29. listopad 1917 Klatovy); sestrou ostravsko-opavského biskupa Františka Lobkowicze (* 5. ledna 1948 Plzeň) a poslance Jaroslava Lobkowicze (* 16. srpna 1942 Plzeň). Polyxena se kvůli svému šlechtickému původu nemohla stát lékařkou, proto pracovala jako zdravotní sestra v nemocnici pro dlouhodobě nemocné.^[10] Měli spolu pět dětí:^[1]

• 1. Tomáš Zachariáš Josef Maria Děpolt Rudolf Kazimír Hostislav (* 4. března 1962 Plzeň), spravuje statek Dymokury
• 2. Terezie vom Kinde Jesu Marie Gabrielle Friederike Jaroslav Rudolf Johanna Pius Stephania Franziska Polyxena Theobold (* 1. prosince 1964 Plzeň),^[13] převzala od rodičů chalupu v krušnohorském podhůří u Nejdku^[14]
• 3. Děpold Jaroslav Maria Josef Jan Bedřich Gabriel Rudolf Rita (* 7. listopadu 1969 Plzeň), má propagační kancelář a organizuje výstavy^[14]
• 4. Jan Nepomuk Maria Josef Artur Rudolf Jaroslav Bedřich Gabriel Bruno Václav (* 29. prosince 1972 Plzeň), vystudoval práva a pracuje jako soudce Okresního soudu v Mladé Boleslavi^[14]
• 5. Gabriela Marie Josef Bedřiška Jaroslav Rudolf Denisa Hroznata (* 19. června 1975 Ostrov nad Ohří),^[13] absolvovala školu pro informační a tiskové pracovníky, po určitou dobu pečovala o tělesně a duševně postižené^[14]

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

• VOTÝPKA, Vladimír. Paradoxy české šlechty. 2. vyd. Praha – Litomyšl: Paseka, 2013. 376 s. ISBN 978-80-7432-351-5. Kapitola 9. 
• VOTÝPKA, Vladimír. Příběhy české šlechty. 3. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2002. 408 s. ISBN 80-7185-507-3. Kapitola 9. 

Související články

• Modrá krev

Externí odkazy

• Rodokmen Czerninů na genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)
• Modrá krev – pořad ČT
• Parte