Theobald Czernin

Theobald Czernin
Narození7. července 1936
Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí12. července 2015 (ve věku 79 let)
Praha, ČeskoČesko Česko
Místo pohřbenírodinná hrobka v Dymokurech
Povolánípodnikatel
Choť(1961) Polyxena Lobkowiczová (* 1941)
Děti1. Tomáš (* 1962)
2. Tereza, provdaná Koch (* 1964)
3. Děpold (* 1969)
4. Jan (* 1972)
5. Gabriela, provdaná Kliegl (* 1975)
RodičeRudolf Děpold Czernin (1904–1984) a Bedřiška, roz. z Wenckheimu (1911–1991)
Příbuzníbratr: Diviš Czernin (* 1942)
sestra: Rosina, provdaná Machková, později Höschová (* 1939)
dědeček: Děpold Josef Czernin (1871–1931)
babička: Marie Anna Kinská z Vchynic a Tetova (1885–1952)
pradědeček: Děpold Czernin (1836–1893)
prababička: Anna Westphalen zu Fürstenberg (1850–1924)
strýc: Humprecht Czernin (1909–1944)
prastrýc: Otakar Czernin (1872–1932)
neteř: Anniebel Czernin (* 1990)
neteř: Maria Czernin (* 1991)
synovec: Karel Czernin (* 1992)
vnuk: Wolfgang Czernin (* 1995)
vnuk: Maximilian Czernin (* 1997)
vnuk: Vojtěch Czernin (* 1993)
vnuk: Prokop Czernin (* 1998)
vnuk: Cyril Czernin (* 2002)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Theobald Czernin, celým jménem Theobald Josef Maria Rudolf Friedrich hrabě Czernin z Chudenic, známý také jako Děpold, (7. července 1936 Praha[1][2][3] – 12. července 2015 Praha) byl příslušník vinořské větve šlechtického rodu Czerninů a majitel zámku v Dymokurech.

Život

Děpold byl synem Rudolfa Theobalda hraběte Czernina (1904–1984), majitele statku Dymokury, který se v době druhé světové války postavil proti nacistům, a jeho manželky Frideriky von Wenckheim (1911–1991).[pozn. 1] Měl bratra Diviše (* 1942) a sestru Rosinu (* 1939). Jeho prastrýcem byl rakousko-uherský ministr zahraničí Otakar Czernin (1872–1932). Na rodinný majetek byla za války uvalena nucená správa, po válce nebyl nikdy navrácen a v období po roce 1948 došlo pouze k administrativnímu potvrzení znárodnění.

Otec byl za války za poslech zahraničního rozhlasu zatčen a uvězněn v Gollnowě u Štětína.[4] Zbytek rodiny žil na zámku v Hlušicích u manželky otcova bratra. Po válce bydleli v polovině vily v Dymokurech, druhou půlku obýval nový správce velkostatku. V roce 1952 začala vila sloužit jako zdravotní středisko a Theobaldovi rodiče se museli přestěhovat do staré cihelny, kam nebyla zavedena ani elektřina.[5] Nakonec se rodiče v roce 1964 vystěhovali do Rakouska.[5]

V době komunistického režimu jako jeden z mála příslušníků české šlechty neemigroval. Navštěvoval chlapecké jezuitské gymnázium v Bohosudově,[6] avšak nesměl ho dokončit.[7][pozn. 2] Nejprve pracoval jako kreslič v Praze a Poděbradech, následně jako dělník při renovaci objektů a archeologických vykopávkách.[9] V roce 1964 se s rodinou přestěhoval do podnikového panelákového bytu v Chodově u Karlových Varů. Vydělával si jako řidič nákladního vozu, autojeřábu a bagru na stavbách.[9] Později pracoval jako řidič sanitky.[9][10] V letech 1971–1993 bydleli Czerninovi v Rudné u Nejdku v Krušných horách. Tamější chalupu s loukou koupili na podzim 1969 od staršího německého páru, který se přestěhoval do Západního Německa.[11]

Po revoluci v roce 1989 zrestituoval rodinný majetek a začal na něm podnikat. V rámci restituce, která trvala asi šest let, získal zpět rodinný majetek, lesy, zemědělskou půdu, rybníky a sodovkárnu, kterou se však nepodařilo udržet v provozu. Se synem Tomášem se pustil do rekonstrukce zámku.

Děpold byl do konce svého života aktivním katolíkem. Zemřel 12. července 2015 ve věku 79 let.[12] Poslední rozloučení se konalo v úterý 28. července 2015 v kostele Zvěstování Panny Marie v Dymokurech. Pohřbu se mimo jiné zúčastnil arcibiskup pražský, primas český a kardinál Dominik Duka (* 1943), Karel Schwarzenberg (1937–2023) a Ivan Havel (1938–2021). Jeho tělo bylo uloženo v rodinné hrobce v Dymokurech.

Rodina

Theobald Czernin se 22. dubna 1961 ve Vejprnicích oženil s Polyxenou Lobkowiczovou (* 28. dubna 1941 Praha)[1] z křimické linie rodu Lobkowiczů, dcerou Jaroslava Lobkowicze (18. červen 1910 Zámeček u Plzně – 7. květen 1985 Křimice), 13. knížete z Lobkovic, vévody roudnického, a jeho manželky (sňatek července 1940 Praha) hraběnky Gabrielly Korff-Schmising-Kerssenbrock (* 29. listopad 1917 Klatovy); sestrou ostravsko-opavského biskupa Františka Lobkowicze (* 5. ledna 1948 Plzeň) a poslance Jaroslava Lobkowicze (* 16. srpna 1942 Plzeň). Polyxena se kvůli svému šlechtickému původu nemohla stát lékařkou, proto pracovala jako zdravotní sestra v nemocnici pro dlouhodobě nemocné.[10] Měli spolu pět dětí:[1]

Odkazy

Poznámky

  1. Otec Rudolf Theobald Czernin (25. srpna 1904 Dymokury – 16. května 1984 Vídeň) uzavřel sňatek v Budapešti 17. září 1935 s Friderikou (Bedřiškou) z Wenckheimu (6. ledna 1911 Budapešť – 5. července 1991 Vídeň), jejíž rod pocházel ze Švábska a ona prožila mládí v Maďarsku.
  2. Ústřední výbor KSČ schválil na podzim roku 1948 usnesení o výchově nové inteligence, podle které byly při výběru žáků na studia vyloučeny děti z kapitalistických rodin, třídních nepřátel a politicky nespolehlivých osob.[8]

Reference

  1. a b c POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 94 a 237. 
  2. MAREK, Miroslav. Rodokmen Czerninů 3 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2008-10-13 [cit. 2020-08-08]. Dostupné online. 
  3. Theobald Czernin (1936–2015) [online]. Paměť národa [cit. 2020-08-08]. Dostupné online. 
  4. VOTÝPKA, Vladimír. Příběhy české šlechty. 3. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2002. 408 s. ISBN 80-7185-507-3. S. 197. Dále jen Příběhy české šlechty. 
  5. a b Příběhy české šlechty, s. 199
  6. Příběhy české šlechty, s. 203
  7. VOTÝPKA, Vladimír. Paradoxy české šlechty. 2. vyd. Praha – Litomyšl: Paseka, 2013. 376 s. ISBN 978-80-7432-351-5. S. 270. Dále jen Paradoxy české šlechty. 
  8. Příběhy české šlechty, s. 205–206
  9. a b c Příběhy české šlechty, s. 205
  10. a b Paradoxy české šlechty, s. 268
  11. Příběhy české šlechty, s. 190–191
  12. Zemřel český šlechtic Theobald Czernin. Novinky.cz [online]. 2015-07-12 [cit. 2015-07-12]. Dostupné online. 
  13. a b Jak žijí princezny. Tatínek nás píchal vidličkou do loktů, říká jedna z nich [online]. iDnes.cz, 2007-07-18 [cit. 2020-08-08]. Dostupné online. 
  14. a b c d Paradoxy české šlechty, s. 273

Literatura

  • VOTÝPKA, Vladimír. Paradoxy české šlechty. 2. vyd. Praha – Litomyšl: Paseka, 2013. 376 s. ISBN 978-80-7432-351-5. Kapitola 9. 
  • VOTÝPKA, Vladimír. Příběhy české šlechty. 3. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2002. 408 s. ISBN 80-7185-507-3. Kapitola 9. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“