Theobald V. z Blois
| Theobald V. z Blois | |
|---|---|
| hrabě z Blois | |
 (c) Odejea, CC BY-SA 3.0 erb hrabat z Blois | |
| Doba vlády | 1152 – 1191 |
| Narození | 1130 |
| Úmrtí | 20. leden 1191 Akko |
| Předchůdce | Theobald IV. |
| Nástupce | Ludvík I. |
| Manželka | Sibyla ze Chateaurenault Adéla Francouzská |
| Potomci | Theobald Filip Jindřich Ludvík z Blois Adéla Markéta z Blois Isabela z Blois |
| Rod | Dynastie z Blois |
| Otec | Theobald IV. z Blois |
| Matka | Matylda Korutanská |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Theobald V. z Blois (fr. Thibaut V de Blois nebo Thibaut le Bon, 1130-1191 Akkon)[1] byl hrabě z Blois, Chartres a Châteaudunu a účastník křížové výpravy.
Život
Theobald byl mladším synem Theobalda IV. a Matyldy, dcery korutanského vévody Engelberta. Roku 1152 získal jako dědictví část otcova majetku v podobě hrabství Blois, Chartres a Châteaudun, zatím co bratr Jindřich dostal Champagne a Štěpán Sancerre. Téhož roku se Theobald stal královým senešalem a pokoušel se unést čerstvě rozvedenou královnu Eleonoru a učinit ji svou zákonitou chotí. Místo matky měl dostat dceru, francouzský král Ludvík VII. Theobaldovi zasnoubil svou a Eleonořinu dceru Adélu. Druhou dceru Marii zasnoubil Jindřichovi ze Champagne.[2] Dvojitá svatba se konala roku 1164.[1][3][pozn. 1]
26. května 1171 poslal hrabě Theobald na smrt upálením přes třicet mužů, žen a dětí patřících do židovské komunity v Blois.[4] Měl to být trest za rituální vraždu dítěte.[5]
Díky příbuzenskému vztahu se po králově mrtvici roku 1179[6] bratři Theobald, Jindřich, Štěpán ze Sancerre a remešský arcibiskup Vilém společně s královnou dostali k moci a získali velký vliv na vládní záležitosti.[7] Následník trůnu, vymodlený princ Filip, byl urychleně korunován a překvapivě rychle se vymanil z vlivu strýců a navázal vztah s flanderským hrabětem Filipem. Filip Flanderský si pojistil královu náklonnost, dal mladému králi za ženu svou neteř. Vztah mezi mladým králem a příbuznými z matčiny strany se vyhrotil po jeho podpisu spojenecké smlouvy s Jindřichem Plantagenetem. Tehdy strýčci společně s flanderským hrabětem, v obavě před královou přílišnou samostatností, uzavřeli proti Filipovi spolek, jenž ztroskotal na nedostatečné koordinaci nepřátelských aktivit. Theobald s bratrem Vilémem byli prvními, kdo opustili protikapetovskou alianci. V červenci 1185 byla po intenzivní snaze královny vdovy podepsána mírová smlouva v Boves.[8]
Na jaře roku 1190 hrabě Theobald svou ženu Adélu, matku sedmi dětí, pověřil správou hrabství a společně s bratrem Štěpánem a synovcem Jindřichem se vydal na papežskou výzvu na výpravu do Svaté země. 27. července 1190[9] se hrabata společně s velkou vojenskou jednotkou připojila k dobývání Akkonu a posílila tak zubožené křižácké obléhatele.[10] Všem třem mužům se stala výprava osudnou. Jindřich se stal úspěšným kandidátem na post jeruzalémského krále a Štěpán s Theobaldem zemřeli u hradeb Akkonu. Theobaldovy ostatky byly převezeny na evropský kontinent a našly poslední odpočinek v cisterciáckém opatství v Pontigny.[1]
Vývod z předků
Odkazy
Poznámky
- ↑ Roku 1160 Ludvík ovdověl a v zatím nenaplněné touze po následníkovi se urychleně potřetí oženil. Vyvolenou se stala Adéla ze Champagne a tak se budoucí zeťově stali královými švagry.
Reference
- ↑ a b c www.fmg.ac
- ↑ DUBY, Georges. Rytíř, žena a kněz. České Budějovice: Garamont, 2003. ISBN 80-86379-44-2. S. 156. [dále jen Duby].
- ↑ www.fmg.ac
- ↑ www.cisonline.org
- ↑ HEAD, Thomas. Medieval hagiography : an anthology. New York: Routledge, 2001. 834 s. ISBN 0-415-93753-1. S. 541. (anglicky)
- ↑ EHLERS, Joachim; MÜLLER, Heribert; SCHNEIDMÜLLER, Bernd, a kol. Francouzští králové v období středověku : od Oda ke Karlu VIII. (888-1498). Praha: Argo, 2003. 420 s. ISBN 80-7203-465-0. S. 146. Dále jen Francouzští králové v období středověku.
- ↑ Francouzští králové v období středověku, str. 147
- ↑ Francouzští králové v období středověku, str. 149
- ↑ www.lamop.univ-paris1.fr[nedostupný zdroj]
- ↑ HINDLEY, Geoffrey. Saladin a počátky džihádu. Praha: Baronet, 2009. ISBN 978-80-7384-203-1. S. 199. [dále jen Saladin a počátky džihádu].
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Theobald V. z Blois na Wikimedia Commons - (německy) Genealogie
Média použitá na této stránce
Philippe Auguste assiège Acre durant la troisième croisade. Enluminure des Grandes Chroniques de France, XIVe siècle. Paris, Bibliothèque nationale de France, Département des manuscrits, Français 2813, folio 237 recto.